„Kdybych zažil takovouhle trať, když jsem s Dakarem začínal, tak už jedu domů. Když jsem před pár lety i vloni viděl 3 kilometry dun, tak jsem se klepal. Dneska je mi jasné, že je 300 kilometrů dun v kuse a je mi to jedno,“ říká Radiožurnálu český pilot Martin Prokop, který loni v kategorii osobních aut vybojoval celkové sedmé místo.

Pátý v hodnocení kamiónů byl Martin Macík. I on potvrzuje vysokou náročnost letošního ročníku: „Nevěřil jsem, co všechno dokážeme vyjet a kam se dostat. Některé duny byly docela zrádné, párkrát už jsem nevěřil, že se z toho dostaneme. Ale dostali jsme se.“

Ovládání nejtěžších strojů dakarského konvoje vyžaduje v dunách nejen zručnost, ale i maximální soustředění a opatrnost.

„Představte si horu, kterou sjíždíte dolů. Ten sjezd měl 3 kilometry, jedete pod úhlem 45 stupňů, kamion se jen smýká, nemůžete brzdit, protože pak vám to jde bokem, na cestě máte motorkáře, kteří vám tam padají. Opravdu zážitek,“ usmívá se Macík.

Martin Prokop přesto kolem sebe vidí spokojenost s návratem soutěže k těžkým písečným etapám. „Spousta starých dakaráků má radost, že se to vrátilo ke kořenům. I bivak je na písku, všichni to drží mezi zubama. Je to opravdu písečný závod.

11. muž průběžného pořadí ve druhé části letošního ročníku nečeká ústup z náročnosti závodu zasazeného do peruánských dun.

„Jsem s tím psychicky srovnaný, bude to ještě horší. Budeme kňučet, křoupat prach a potit se, ale proto tady jsme,“ uvědomuje si Martin Prokop realitu jednačtyřicátého ročníku Rallye Dakar.

Jan Říha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít