‚Měl jsem víc sil, tak jsem to tam kopnul.‘ Martin Fuksa získal evropské zlato díky manévru v cíli

Své druhé zlato na kilometrové trati získal Martin Fuksa až díky kopnutí lodi do cíle. V posledních centimetrech trati se před Němce Brendela dostal o 87 tisícin sekundy.

Bělehrad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Fuksa proti Brendelovi, souboj do posledních centimetrů tratě | Zdroj: Český svaz kanoistů

„Hrozně moc jsem si to přál. Samozřejmě to byl hodně těžký závod, boj mezi mnou a Sebastianem (Brendelem). Musím říct, že bylo velké přemlouvání. Říkal jsem si: ‚Dám to ještě? Nebo nedám?‘ Nějak jsem v sobě probudil závodního ducha, bolelo to, ale jsem hrozně rád, že jsem to na trati nevzdal a je z toho druhé zlato na kilometru na mistrovství Evropy,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál Martin Fuksa.

Martin Fuksa je mistrem Evropy. Ve finále kilometru těsně udolal Brendela

Číst článek

Rozhodovalo se až na pásce, vy jste kopnul loď do cíle a díky tomu jste Brendela porazil. Viděl jste to tak i vy? A proč to neudělal on?
Měl jsem víc sil, tak jsem to tam kopnul, on už byl úplně hotový. Člověk to z toho úhlu nevidí přesně, říkal jsem si, že je před mnou. Ve finiši jsem byl úplně kožený, ale řekl jsem si, že loď kopnu. Podíval jsem se doleva a vypadalo to, že jsem to možná dal. V Milána na MS 2015 se to stalo naopak, teď jsem mu to vrátil.

Jak jste se cítil v cíli?
Tak hotový jsem nebyl, uklidnilo mě, když jsem slyšel z cílové věže, že jsem zvítězil. Ale když jsem dojel na plato, tak se ve mně všechno navalilo a byl jsem hrozně hotový, potřeboval jsem si odpočinout. Viděl jsem, že Séba je taky dost hotový. Jsem rád, že jsme v tom nastejno, protože myslím, že to byl super závod pro diváky.

Opodál už sedí dopingový komisař, čeká vás kontrola?
To je nejhorší věc. Když dojedu a povede se mi to, jsem hrozně rád. Ale pak, když vidím komisaře, jak jde za mnou, radost mě přejde. Je to hrozné. Někdy jste druhý a stejně jdete, někdy vyhrajete a jdete stejně. Zdá se mi, že chodím furt jenom já.

Byl jste rád, že jste v průběhu dne změnily podmínky?
Když jsem se rozjížděl, byl jsem hrozně rád, že fouká do zad. To mi vyhovuje. Ale před závodem vítr ustal a vítr foukal možná i trošku proti. Moc jsem to nevnímal, soustředil jsem se na německého soupeře, říkal jsem si, že jede hrozně rychle a já mu neujíždím. Jsem zvyklý, že mu ujíždím, ale chápu, že tohle je velký závod a on se na ně umí připravit dobře a jsem rád, že jsem se připravil líp a porazil jsem ho. Ani nevím o kolik.

O 87 tisícin sekundy.
No vidíte. Když bylo poslední mistrovství v Praze v roce 1958, byl druhý na kilometru. O 49 let později jsem byl druhý já (v Račicích). Pak zemřel. Říkal jsem si, že kdybych vyhrál, věnoval bych to jemu.

Jakub Kanta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme