Snažíme se dělat integraci v pravém slova smyslu, říká organizátor handy cyklo maratonu Volf

Pražská Kampa žila cyklistikou. Jako cíl si toto místo poblíž Karlova mostu vybrali organizátoři Handy Cyklo Maratonu. Akce, která není závodem v tom pravém slova smyslu, ale už popáté dokonale propojila sport zdravých a handicapovaných.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pět dní a nocí strávili v sedle kola účastníci Handy Cyklo Maratonu. | Zdroj: Cesta za snem

„Smíšené týmy handicapovaných a zdravých cyklistů jedou okolo České republiky. A aby to bylo zajímavé a něčím výjimečné, tak se jede 2222 kilometrů s horizontem 111 hodin,“ prozradil Radiožurnálu o netradiční jízdě jeden z organizátorů Heřman Volf. Na trase bylo připraveno šestadvacet průjezdních bodů.

„Týmy si trasu tvoří samy, akorát do toho průjezdního bodu musí přijet a označit, že tam byly. Každý rok vyrážíme do jedné země, která nás obklopuje, letos jsme byli v Německu v Drážďanech.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Handy Cyklo Maraton

V jednotlivých etapách se pravidelně střídali zdraví a handicapovaní cyklisté. Každý z týmů si urči vlastní taktiku, není to závod v tom pravém slova smyslu.

„Je to o tom, abychom ukázali ostatním, že my postižení jsme schopni to zvládnout a patříme mezi normální smrtelníky. A možná ukázat ostatním, kteří se učí s handicapem žít, že život je krásný i s handicapem. A to je to spojení, snažíme se dělat integraci v pravém slova smyslu,“ dodal Heřman Volf, sám aktivní účastník handy maratonu.

Maraton podpořil jako patron Martin Trakal, který přišel o obě ruce, s protézami ale jízdu na kole bravurně zvládá. „Je to klasické horské kolo na ocelovém rámu, mám speciální přehazovačku a brzdy uzpůsobené, abych mohl brzdit nohami, pak ještě brzdím kolenem, a řadím nohou. Co zvládnu, vyjedu a něco dotlačím, ale to se snažím co nejmíň. Někdy musím přerušit, protože mě opravdu bolí zadek,“ popsal své zážitky z kola Martin Trakal.

Další z cyklistů Jiří Sommer usedl na vozík po úrazu. Ochrnul na spodní část těla. Ani on neodmítl nabídku na účast v handy maratonu, jel s kolem na ruční pohon. Prozradil, jak vlastně v jeho týmu probíhalo střídání a také odpočinek.

Pauza po osmi hodinách 

„Letos jsme to pojali trošku jinak. Měli jsme dvě čtyřky jezdců a ti měli své navigátory a svého řidiče. Celá čtyřka se točila po osmi hodinách. Měli osm hodin na spánek , jídlo a hygienu.“

Podruhé se zúčastnil Michal Stark, několikanásobný účastník paralympiády i mistrovství světa. Původně se prý startu obával.

„Říkal jsem si, já rozmazlený paralympijský sportovec, nebudu mít hotel, pravidelnou stravu, jak to zvládnu. Někde se honit, ani nevím kudy. A pak jsem zjistil, že je to naprosto úžasný adrenalin a právě v tom je to nádherné, jak člověk neví, do čeho jde,“ řekl Radiožurnálu.

A co příští rok? Kam se cyklisté vydají? „Zatím jsme ještě nerozhodli, která to bude země. Teď připravujeme věci, které jsou před námi. Je to zážitkový víkend, který je součástí maratonu. Lidem na outdoorových aktivitách ukážeme, že život skutečně neskončil a začala nová etapa. Příští rok ještě přesně nevím, kterou zemi navštívíme, ale bude to Polsko, nebo Rakousko,“ upřesnil na závěr Heřman Volf.

Pavel Petr, niš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme