Po úraze jsem si říkal, proč já? Pak jsem začal sportovat a měl cíl, popisuje Ironman Tománek

Železný muž světa Honza Tománek se po tragické nehodě, při které přišel o život jeho kamarád a on sám se ocitl na vozíčku, pustil do sportu. „Neřekl bych, že sport je pro mě kompenzací hendikepu, spíš je to seberealizace. Dělat něco smysluplného a motivovat okolí,“ říká v pořadu Hovory.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Český Ironman Honza Tománek | Foto: Honza Tománek | Zdroj: honzatomanek.com

Soutěží v takzvaném polovičním Ironmanu, který kombinuje 1,9 kilometru plavání, 90 kilometrů cyklistiky a 21,1 kilometru běhu.

„Celý Ironman je pro mne další cíl do budoucna, který bych chtěl pokořit. V tuto tu chvíli mám za sebou už jednu účast na i celém závodě. A v současné době se chci pokusit nominovat na absolutní vrchlol, což je mistrovství světa v Ironmanu na Havaji,“ popisuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Hovory Davida Šťáhlavského

Tománek se dnes už pravidelně umisťuje v první třetině dokonce i nehendikepovaných sportovců, se kterými rád soutěží.

„Samozřejmě že záleží na tom, jaký ten závod je. Jestli je to rychlá trať, nebo pomalá. Protože ruce nejsou nohy a já všechno táhnu rukama. Takže kopcovité trati, jako například na mistrovství světa v polovičním Ironmanu v Nice, tak tam to nejde, ale pokud máme rychlou trať, tak jsem se byl kolikrát schopen umístit i v první desetině.“ 

Překonávám sám sebe 

Nejde podle Tománka jen o to, jak má natrénováno, ale velkou roli hraje i to, nač myslí.

„Čím je ta trať delší, tak tím víc je to ještě v hlavě. Protože člověk pořád bojuje s nějakým vlastním diskomfortem, se stavem, jako proč? A ještě? Ale to neustálé překonávání sám sebe, posouvání se, poznávání, je největším kořením sportu,“ myslí si.

Tvrdí, že sport je jen jeden, nezáleží na tom, jestli máte hendikep, nebo ne. „Po úraze jsem se díky sportu dostal asi z největších, řekněme, i psychických problémů. To, když jsem si říkal, proč já? Jaký ten život dál bude? Ale pak jsem se zas vrátil ke sportu a začal mít sportovní cíle – a je pro člověka strašně důležité, aby měl v životě před sebou svůj cíl. Takže pak to byla nějaká ta první medaile, pak první titul mistra republiky, a to v té době ještě v cyklistice, takže mne sport směřoval k pozitivnímu přístupu k životu.“

Jak tedy vnímá sport? „Neřekl bych, že sport je pro mě kompenzací hendikep, spíš je to seberealizace. Dělat něco smysluplného a motivovat okolí,“ říká Tománek, který jak první člověk na sledgi (speciálně upravených sáňkách - pozn. autora) zvládnul běžkařské závody Jizerská 50 nebo švédský Vasaloppet.

V tuto chvíli se připravuje na říjnový závod na Havaji. „Nominační závod bych měl absolvovat koncem června, ale uvidíme, jaká bude situace, protože to byl můj cíl už pro loňský rok, ale covid nám do toho hodil vidle,“ dodává.

Celý rozhovor pořadu Hovory si poslechněte v audiozáznamu.

David Šťáhlavský, lup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme