Triumf v Bundeslize stolního tenisu? ‚Jako vyhrát fotbalovou Premier League,‘ říká finalista Polanský
Po vítězství v Německém poháru usiluje český stolní tenista Tomáš Polanský se Saarbrückenem i o triumf v Bundeslize, ve finále 11. června se v souboji o ligovou trofej střetnou s hegemonem minulé sezony Borusií Düsseldorf v čele s legendárním Timo Bollem. Úspěch by se rovnal ve fotbalovém světě výhře v Premier League. „Jde o nejlepší ligu v Evropě, přední kluby z Česka by tu hrály o sestup,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz český reprezentant.
Ke které fotbalové lize byste přirovnal prestiž Bundesligy, jak velký úspěch finále je?
Je to obrovský úspěch už teď, jde o nejlepší ligu v Evropě. Máme kvalitní tým a v posledních letech jsme vždycky postoupili alespoň do semifinále, což je každou sezonu cíl. A vyhrát by bylo jako ovládnout anglickou Premier League.
Stolní tenisté do semifinále neprošli, na evropském šampionátu podlehli favorizovaným Němcům
Číst článek
Které další ligy patří do elitní špičky?
Nejkvalitnější ze všech je samozřejmě čínská liga. V Evropě je za Bundesligou francouzská liga, třetí nejspíš polská a pak už je to vyrovnané.
Jak by si vedly přední české kluby u vás v Bundeslize?
Určitě by byly na konci, hrály by o sestup. Bundesliga je hodně vyrovnaná, všechny týmy jsou výborné. Havlíčkův Brod, El Ňiňo i Cheb by se pohybovaly na spodních příčkách.
V čem je, kromě kvality, německý stolní tenis ještě odlišný od českého?
Tady je stolní tenis populárnější. Je tu Timo Boll, Dimitrij Ovtcharov. Oni tu popularitu zvedají, nosí medaile z olympiády. Roli hraje hlavně úroveň ligy, kdyby taková byla i v Česku, lidi by taky chodili. Ale i v Německu by mohlo chodit víc fanoušků, u nás v Saarbrückenu chodí okolo tří stovek, na fotbale tu mají vždycky vyprodaný stadion, a to hrají třetí ligu.
V Česku zná průměrný sportovní fanoušek možná jméno Petra Korbela, ale to je tak všechno. Jaké je to v Německu, pozná vás občas někdo na ulici?
Někdy jo, hlavně u nás v Saarbrückenu. Ale není to, jako kdyby šel po ulici třeba spoluhráč Patrick Franziska, kterého zná strašně moc lidí.
Jak povědomí o stolním tenise v Česku zlepšit?
Je to těžké. Sledovanost by se zvedla zlepšením úrovně extraligy, na to ale člověk potřebuje spoustu peněz. Když se ti dobří hráči zaplatí, tak přijdou. Je to o penězích. Ani bych to neházel na asociaci. V plno věcech s ní nesouhlasím, ale plno věcí dělají dobře, například přenosy z extraligy jsou skvělé.
V Česku už liga skončila, titul obhájil Havlíčkův Brod. Vás finále čeká v sobotu 11. června proti Borusii Düsseldorf, která v minulé sezoně vyhrála všechno, co se dalo. Jsou favorité?
Těžko říct, porazili jsme je ve finále poháru, v lize máme vyrovnanou bilanci. Je to tak 50 na 50. Samozřejmě mají Bolla, ale už to není jako předtím, dá se porazit.
Existuje šance, že byste se s ním utkal ve finále. Věřil byste si na něj?
Bilanci s ním nemám dobrou. Oba vzájemné zápasy jsem prohrál. Takže ne že bych si věřil, ale určitě bych měl šanci.
Je to pětinásobný olympijský medailista, někdejší světová jednička. V 41 letech mu ubývá rychlost, ale hledat slabiny v jeho hře je téměř nemožný úkol. Jak na něj?
Ano, je to těžké. Musí se využít toho, že už nemá tolik síly a rychlosti. Nehrát s ním technické míčky jako krátce, polodlouze nebo přes rotaci. To on umí skvěle, na světě není moc hráčů, kteří by v tom byli lepší. A musím se i vyvarovat lehkých chyb. Na prvních míčcích je těžké ho porazit. Když se ale dostanu do otevřené výměny, bude to dobré, už nemá tolik síly.
V semifinále se vám dařilo, v obou zápasech proti Mühlhausenu jste bodoval. Trápí vás ale zranění, jak jste na tom?
Ani po třech týdnech to ještě není úplně doléčené. I týden před semifinále jsem netrénoval, ale zahrál jsem dobře. Ovšem na 99 % nastoupím, máme momentálně jen tři hráče, takže musím.
Český stolní tenis dostal novou image. Svaz cílí na rozšíření členské základny a olympijský úspěch
Číst článek
V letošní sezoně hrajete v základní sestavě, což nebývalo vždy pravidlem, pomáhá vám to psychicky?
Ano, dřív jsem si na sebe vytvářel zbytečně tlak i já sám. Říkal jsem si, že když dostanu šanci a nastoupím, prostě musím vyhrát. Čím víc jsem takhle přemýšlel, tím hůře jsem hrál. To bylo to období na začátku sezony, čtvrt roku jsem na tom byl špatně. Ale hodně mi pomohl i trenér, věří ve mě.
Zpátky k srovnání s Premier League, tam kluby pracují s videem nebo datovou analýzou. Jak se na finále připravujete vy?
Není to zdaleka tak pokročilé jako ve fotbale. Připravujeme si hru na jednotlivé protivníky, na jejich styl hry. Na video se s trenérem díváme, ale analytiky nemáme. Znám indickou datovou firmu Stupa Analytics, která spolupracuje i s mým spoluhráčem Darkem Jorgičem. I já jsem s nimi spolupracoval, ale radši se sám podívám na to, jaké dělám chyby.
Když Manchester City vyhrál Premier League, následovala projížďka na střeše autobusu ulicemi plných fanoušků. Jak by oslavy vypadaly v Saarbrückenu?
My bychom se mohli projíždět jen autem, není nás tolik (smích). Ale vůbec se to nedá srovnat s fotbalem nebo hokejem. Bylo by to pěkné, ale je to nereálné. Nejspíš bychom šli na radnici a pak to oslavili jen mezi sebou v menším kruhu lidí.
