Trochu jiný závod. Řev vojáků, pojídání kobylek a další psychické či fyzické překážky

Uběhnout šestnáct kilometrů, zdolat přitom šedesát překážek a poslouchat u toho řev vojáků. To si vyzkoušeli ve Vyškově účastníci Army Runu. Ve vojenském újezdu se nesešlo jen pár nadšenců, ale takřka tisíc závodníků, i když někteří zvolili kratší trať.

Vyškov Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Účastníci Army Runu musí sníst například červy.

Účastníci Army Runu musí sníst například červy. | Zdroj: Facebook Army Run

Nejdřív společná rozcvička a potom start, který řídí voják s dýmovnicí a pistolí.

Co musí účastníci Army Runu absolvovat řekl Radiožurnálu organizátor Jiří Nikodým: „Není to jenom o běhání a fyzické kondici, ale hodně i o mentální síle každého člověka. Na trati jsou i psychické překážky, a ty jsou daleko složitější, než udělat shyby, nebo proběhnout bahnem.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Army Run ve Vyškově

Příkladem mentální překážky je například pojídání červů či jiného hmyzu. „Nakonec účastníci zjistí, že je to jedna z těch slabších záležitostí. Jsou překážky typu, že je opuštěný dům, kde je absolutní temnota a je tam nasimulovaná situace, kdy například dítě křičí v kočárku, takže to nahání trochu stavy úzkosti,“ popisuje Nikodým.

Na posledních metrech motivuje vojenský řev Jakuba Podzimka: „Kde se flákáš? Pojď! Zaber! Makej. Jdi si pro medaili!“ „Tohle mi moc nevyhovuje, protože já mám potom divnou psychiku. Začnu mít husí kůži, zpomalím, ale nějak se s tím vždycky vypořádám,“ říká vítěz mužské části Podzimek.

První žena v cíli Petra Veselá má na křik vojáků jiný názor. „Mě to motivuje, mám ráda vojenský dril, takže mě to hecuje k výkonu. Mám nad sebou ráda pevnou hůl,“ říká s tím, že ji vojáci tentokrát možná trochu šetřili. A co pro ni bylo na trati nejtěžší? „Bylo hrozně těžké rozkousat kobylku, byla hrozně tvrdá, a to jsem si vybrala nejmenší. Bývají červíci a teď byly dvakrát kobylky a byly hnusné.“

Kromě hmyzu se závodníci museli na trati popasovat i s kuřecími vnitřnostmi. Ty ale nemuseli jíst, stačilo jimi prolézt. „Smrdělo to, ale naštěstí tam byla tma, takže to nebylo vidět, jenom cítit,“ říká Petra Veselá. I po náročném závodě dostává svému příjmení. Při jejím širokém úsměvu jí doslova září bíle zuby z jinak totálně zabláceného obličeje.

David Nekvinda, nis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme