Doping je u nás třeba tejpování, vysvětluje stříbrná střelkyně z evropského šampionátu Blažíčková
Do studia Radiožurnálu Sport přijala pozvání sportovní střelkyně Veronika Blažíčková. Devatenáctiletá rodačka z Plzně si na posledním evropském šampionátu vystřílela v malorážce stříbrnou medaili. S moderátorkou pořadu Na síti Andreou Sestini Hlaváčkovu si povídaly o tom, jak vypadá trénink sportovních střelců a jestli jsou v soutěžích lepší muži nebo ženy.
Po finále evropského šampionátu v Polsku jste měla slzy v očích. Jak se za šampionátem ohlížíte teď?
Vrátila jsem se do školního procesu, takže nemám moc čas nad tím přemýšlet, ale samozřejmě jsem šťastná a úplně si neuvědomuji, že se to povedlo. Je to ale úžasný pocit a přála bych to každému sportovci.
Poslechněte si celý rozhovor se sportovní střelkyní Veronikou Blažíčkovou v pořadu Na síti
Bylo to pro vás velké překvapení, že jste dosáhla na stříbrnou medaili?
Vnitřně asi ne, v hlavě jsem si nastavila, že chci získat medaili a že chci do finále. Někde vzadu jsem měla i toho červíka, že i ten „kvóta plac“ by se mohl povést...
...co je to „kvóta plac“?
To je účastnické místo pro stát na olympijských hrách. U střílení se tomu tak říká. Měla jsem v hlavě, že by se to mohlo povést a že na to mám, že jsem v sezoně střílela hezky a že výsledky na to mám. Měla jsem to v hlavě tak nastavené.
Jak celý šampionát probíhal, celá ta cesta k medaili?
Byla jsem v eliminaci hrozně nervózní, protože jsem věděla, že tam těch skvělých holek je hrozně moc a že bude těžké se do kvalifikace vůbec dostat. I celý závod jsem byla nervózní a dělala zbytečné chyby. Proto bych řekla, že to bylo se štěstím, že jsem nepodala takový dobrý výsledek. V kvalifikaci už jsem ani nervózní nebyla, v hlavě jsem si nastavila, že chci do finále a že vím, že 590 bude stačit, že to umím nastřílet, takže jsem už pak nebyla ani nervózní.
To je asi ve střelbě hodně důležité, nastavit si cíl a pak tu hlavu vyčistit?
Asi je to závodník od závodníka. Někomu to nepomáhá, že chce nastřílet takový výsledek, protože si na sebe vytvoří tlak, ale mě to tak vyhovuje. Nevím, jak to každý má, ale podstatné je si věřit, když vím, že to funguje.
Ve finále jste nestačila na dánskou favoritku Ibsenovou. Bylo to tím, že potom, co jste si nastřílela ten „kvóta plac“, tak vám opadla koncentrace?
Potom, co jsme tam zůstaly samy dvě, a věděla jsem, že to místo mám, tak jsem moc nevnímala. Chtělo se mi brečet, jít za trenérem mu říct, že jsme to zvládly...byla jsem už hodně unavená, bylo to večer a koncentrace šla pryč. Snažila jsem se ještě pár ran zabojovat, ale pak už jsem to v hlavě asi vzdala.
Společně s Anetou Brabcovou a Lucií Brázdovou jste vicemistryně Evropy v týmové soutěži. Soutěžíte raději sama za sebe, nebo v družstev?
Asi v těch družstev, protože tam nejsem sama a můžu ten úspěch sdílet. Ráda střílím s někým, jsme moc dobrý tým v Česku, rozumíme si a pak sdílíme to, co se při závodě stalo dohromady.
Účastnické místo na olympiádě máte, ale váš samotný start na hrách to automaticky neznamená. Jak to tedy je?
Získala jsem účastnické místo pro Česko pro ženy, nemíchá se to s muži. Státní trenér musí nastavit kritéria, podle kterých se rozhodne a bude to podle aktuální formy. Získal jsem sice místo, ale vůbec to neznamená, že tam pojedu zrovna já.
Kolik holek o tohle místo bude mít šanci bojovat?
Je nás třeba pět, šest. Jsme docela vyrovnané, některé holky mají trochu propad, ale za dva roky mohou být na vrcholu, jako teď já a já tam být zase nemusím.
Jak těžké by bylo srovnat se s tím, že jste si místo vysoutěžila a místo vás jel někdo jiný?
Není to úplně příjemné, ale nevím, jak budou nastavená nominační kritéria. Budu ale bojovat, snad mi forma vydrží. Byla bych ale smutná, protože si myslím, že když jsem to vybojovala, tak trochu právo jet mám, ale kdybych formu neměla a někdo byl lepší, tak je samozřejmé, že pojede on.
Na síti
Svého hosta se ptá bývalá tenistka, stříbrná medailistka ve čtyřhře z LOH 2012 v Londýně a dvojnásobná grandslamová šampionka ve čtyřhře Andrea Sestini Hlaváčková. Poslouchejte každý čtvrtek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Kdy se dozvíte ta nominační kritéria?
Nevím. Ještě jsme se o tom vůbec nebavili, takže nevíme kdy a jak to bude vypadat.
Teď vás budu citovat z rozhovoru loni v dubnu: Momentálně to můj sen není, chci aby mě střelba bavila a posouvala se dál. Jestli se někdy v budoucnu dostanu na olympiádu, bude to super, ale můj cíl to není...
No jo, to bylo ale před rokem. Za ten rok jsem se výsledkově hrozně posunula, udělala velký skok a nečekala, že ho udělám. Ve chvíli, kdy jsem byla juniorka, tak to bylo hrozně daleko. Neviděla jsem tehdy tak daleko. Kdybyste se mě ale zeptali v dubnu letošního roku, tak bych odpovědela, že to můj cíl už je.
Jak často musí vrcholový střelec trénovat?
Já trénuji dvakrát až třikrát týdně. Někdy méně, někdy více, záleží podle školy. Ale ty dvě hodiny pokaždé. Je to vyloženě jen střelba. Pak je do toho fyzička a psychologická příprava.
Jak moc se porovnává to, kolik nastřílíte a kolik uděláte kondice nebo se věnujete psychice?
Tak 70 procent je střelba, 15 procent kondice a 15 psychologická příprava. Při výkonu je pak psychika tak 70 a samotný výsledek tak 30 procent.
Kdybyste měla porovnat ženskou a mužskou střelbu, tak v čem mají muži výhodu?
Moc rozdílné to není, a to ani výsledkově. Když se člověk podívá na výsledky, tak je to dost vyrovnané.
Konec kvůli duševnímu zdraví se děje dlouhodobě, až nyní se to dozvídá veřejnost, říká sportovní psycholog
Číst článek
Dalo by se tedy soutěžit smíšeně? Přineslo by to větší atraktivitu?
Myslím, že jo. Ale s popularitou nedokážu říct. Na mistrovství Evropy šla poslední holka do finále s 589 a poslední muž se stejným skóre. Vyšší výsledky byly v ženách, ta první měla vyšší výsledek, než první muž. Ženy jsou asi trpělivější, je to vidět i v juniorech. Kluci mají nižší výsledky, než holky, protože kluci dospívají později a ve střílení záleží hodně na psychice. U střelby ale není tolik kluků, jdou spíš hrát fotbal, tenis, hokej, což je škoda, protože pak na střelbu zbyde hodně málo kvalitních sportovců.
Zažila jste někdy úplný psychický kolaps? Že byste na konci závodu vše pokazila?
To se mi asi nikdy nestalo. Spíš mám problémy se žačátky závodu. Prvních pět ran je pro mě náročných, konec už ne. Spíš pokazím ten začátek, ale konec závodu jsem asi nikdy nepokazila.
Poslední tři měsíce spolupracujete s psycholožkou Simonou Bejblovou. Jak moc ti v tomhle směru pomáhá?
Nevím, jestli mě to zásadně pomohlo, ale určitě mi pomohla nastavit si v hlavě, že si víc věřím. Zatím to ale není tak velký zásah do střílení.
Soutěžíte v takovém skafandru, co to je?
Ano, máme takové pevné oblečení. Teď je dost populární oblečení z Indie a je to hodně tvrdé. Jsou tam pravidla, jak má být oblečení tvrdé a nesmí přesahovat určitou hranici a tloušťku. Je to docela podstatné, protože střelba hodně kazí záda, tělo dostává zabrat, protože nestojíme v přirozených pozicích. Teď se to ale začíná ubírat tím směrem, že oblečení je pevnější a někdo říká, že oblečení střílí za nás.
Záznam z finálového závodu mistrovství Evropy:
Dá se v tom vůbec dýchat?
Úplně v pohodě, ono je to oblečení volné a nejsme v tom napresovaní.
Může se ve střelbě nějak podvádět?
U nás je tejpování brané jako doping. Po závodě se chodí losovat, kdo je vylosován a našli by mu tejpy, tak je diskvalifikovaný. Kontroluje se to vždy před závodem, to se kontroluje oblečení a zbraň. Při samotném závodě může pak rozhodčí člověka diskvalifikovat, když vidí, že něco není podle pravidel.
V hale vám několik let zpátky začali pouštět muziku. Jak to vnímáte?
Vůbec. Řekla bych, že většina střelců to taky nevnímá. Tím, že se pouští hudba, tak se trochu koncentrace odvádí, ale jsme na to zvyklí, protože si hudbu pouštíme i při tréninku.
Písničky si můžete zvolit?
Ne, je to závod od závodu. Záleží na pořadateli. Já bych ale řekla, že to nikdo nevnímá. Když se potřebuji uvolnit, mezi ranami, tak se zaposlouchám.
Četla jsem, že vás hudba uklidňuje. Co si pouštíte?
Pouštím si, co mě baví. Někdy si i při závodě zpívám, odvádím si tak pozornost od střílení, když si potřebuji odpočinout. Před závodem taky, protože se nechci stresovat.
Jak jste se ke střelbě vůbec dostala?
Můj táta pracuje ve firmě, která podporuje závod Velká cena osvobození, tu pořádá Jan Kůrka, olympijský vítěz. Já tam chodila na zahájení a po závodě si vždycky lidi chodili s panem Kurkou zastřílet, já chodila taky, bavilo mě to a tak jsem se přihlásila do kroužku.
Nikdo z rodiny u vás tedy nestřílel?
Ne.
Jaké to je potkávat na střelnici olympijské medailisty - třeba zrovna manželé Kůrkovi?
Já už to asi beru jako samozřejmost, protože se tam potkáváme často. Popovídáme si, co je nového, pan Kůrka se mě snažil i poradit, ještě s Kateřinou Emmons. Snaží se nám pomáhat, i manžel Katky Matt Emmons. Když jsem byla mladší, tak mě to hodně motivovalo.
Střelec Emmons překonal sportovní i životní rány osudu. Po konci kariéry se usadil na české samotě
Číst článek
Jak moc jste s Kateřinou Emmons v kontaktu?
Teď už prakticky vůbec. Když jsme přijeli z Evropy, tak na nás Matt s Kačkou čekali a postříkali nás šampaňským, ale teď už s Kačkou nespolupracujeme.
Změnila se střelba od té doby, kdy Katka Emmons vyhrávala?
Hodně se to změnilo. V kvalitě zbraní, patron, oblečení. Tyhle věci šly hodně nahoru. Jinak ale v samotném střílení asi ne.
Čím si vysvětlujete, že je česká střelba na tak vysoké úrovni ve světě?
Ani nevím, asi jsme pochopili vývoj zbraní a umíme dobře najít patronu do zbraně. Ne každá patrona střílí dobře z každé zbraně. Zbraně se nastřelují na určité patrony a série. Na takové vysoké úrovni to hodně ovlivní, jestli dá střelec 10,0 nebo 9,9, to je velký rozdíl. V tom nám právě hodně pomohl Matt Emmons, protože ten tomu rozumí.
Nezasloužila by si střelba lepší propagaci s ohledem na výsledky?
Zasloužila, ale chápu, že to není úplně atraktivní sport. Na druhou stranu my střelci proto taky asi neděláme tolik, kolik bysme měli a to ani náš svaz.
Jak byste porovnala vaše sportovní a studijní úspěchy?
Já jsem před testem víc nervózní, než před závodem na mistrovství Evropy. Ve střílení vím, že to umím a vím, jak to funguje, ale při testu si nevěřím. Nejsem asi úplně studijní typ, nebaví mě to. Samozřejmě chci ve škole něco dokázat, nastoupila jsem na vysokou školu a studuji porodní asistenci.
Nejste studijní typ, ale i takto úspěšná sportovkyně se rozhodla jít na vysokou školu? Co je to za obor?
Obor porodní asistence na fakultě zdravotnických studií. Prostě porodní bába, která rodí miminka.
Jak vás tohle napadlo studovat?
Možná trochu Malé lásky. Mám hrozně ráda děti, brácha má dva syny a to mě taky trochu navedlo. Chtěla jsem jít určitě do zdravotnictví, ale nemám ráda práci za počítačem. Tady se děje pokaždé něco jiného, tak to mě na tom asi taky lákalo. Musím tu matku navést k tomu, co chce, aby se stalo. Aby bylo dítě v pořádku, matka taky, tak je to vlastně takový typ koučinku.
Dokážete si představit, že byste pak koučovala i střelbu?
To teď nedokážu říct. Záleží, jestli zvládnu vystudovat školu. Kdybych vystudovala, tak bych určitě chtěla dělat porodní asistentku, ale jestli pojedu za dva roky na olympiádu, tak není myslitelné, abych dál studovala, nezvládala bych to časově. Třeba ale ve 30 letech skončím se střílením, vystuduji Fakultu tělovýchovy a sportu a půjdu trénovat.
