Prskavec o triumfu na mistrovství Evropy: Chtěl jsem jet na pohodu a na konci zabrat, což vyšlo
Jiří Prskavec se v Liptovském Mikuláši stal popáté v kariéře mistrem Evropy. V náročném finále si poradil i s náročnými podmínkami - především větrem -, které trápily jeho soupeře. Na šampionátu navíc poprvé vedl slalomářskou reprezentaci jeho otec. Právě to v rozhovoru pro Radiožurnál označil český kajakář i za jeden z hlavních zdrojů motivace.
Popáté v kariéře jste vyhrál titul mistra Evropy, a to se bavíme jenom o individuálních kategoriích. Posbíral jste teď celou řadu gratulací, tak která vám udělala největší radost?
Měl jsem hroznou radost, když za mnou přiběhl táta. Radost spolu sdílíme, protože to je můj trenér, takže dlouhodobě prožíváme závody společně. Potom mi udělala samozřejmě radost gratulace od manželky. Kluci tedy ještě nepřišli a slyšel jsem, že se sem úplně nechystají. Trošičku mě mrzí, že je dětské hřiště zaujalo víc než tátova jízda, ale holt si na to budu muset počkat.
Prskavec si dojel pro pátý titul mistra Evropy, v závodě žen se o zlato podělí dvě kajakářky
Číst článek
Když jste zmiňoval otce, tak on vás dekoroval při slavnostním vyhlášení, když vám dával kytici. Má za sebou první akci v roli šéftrenéra seniorského týmu, tak to pro vás muselo být taky speciální.
Chtěl jsem být jeden z těch, kteří mu jeho premiéru udělají pěknou. Tak jsem rád, že jsme měli premiéru na stupních vítězů. A mohl si užít to, že svému synkovi předal na nejvyšším stupni kytičku a pogratuloval mu.
Jak vám je jako pětinásobnému mistru Evropy?
Pořád stejně. Mám ten sport strašně rád. Navíc byl tenhle závod speciální, protože tu nebyla žádná opatření, takže to bylo jako před pandemií, což jsem si moc užíval. Byl tu velký kotel a závod měl grády. Mám radost, že jsem to ustál.
Ve finálových jízdách se objevilo spoustu chyb. Vašim kolegům dělal neplechu vítr, ale přišlo mi, že vám ne. Čím to bylo?
Mně závod vycházel od začátku. Říkal jsem si, že to nebudu nijak jistit. Ale na druhou stranu kvůli větru člověk nemůže jet nejkratší dráhu. Snažil jsem se jet takovou pohodovou jízdu a dole trochu přitlačit, což se mi povedlo. Ale skoro jsem si to prohrál na posledních čtyřech brankách, což se mi moc nestává. Ale i tak to stačilo, takže jsem spokojený.
‚Je čas jít dál.‘ Vodní slalomářka Minařík Kudějová ukončila kariéru. Věnuje se daním a plánuje rodinu
Číst článek
Kde berete tu touhu, bojovat pořád s nejlepšími na světě a porážet je?
Je to právě ta radost. Každý trénink mě naplňuje a baví, takže si užívám ježdění. Už na to asi nekoukám s tím cílem, že musím být nejlepší, ale že je radost startovat poslední na mistrovství Evropy. A ta možnost poměřit se s nelepšími kajakáři a držet se na předních příčkách, to mě naplňuje.
Tlak jako v Tokiu
Startoval jste do finále jako poslední coby vítěz semifinále stejně jako na olympijských hrách v Tokiu. Někdo tuhle pozici nemá rád, protože se zvyšuje tlak. Čeká se na vás, jak to zvládnete a po vás bude hotovo. Ale vám to svědčí.
Dneska jsem si to opravdu užíval. Moje poslední dva velké triumfy na olympiádě a rok předtím na mistrovství světa byly právě z posledního místa. Takže mi to asi funguje. A když jsem dneska vyhrál semifinále, tak jsem z toho měl i radost, že pojedu z posledního místa, bude se na mě čekat a užiju si tu radost.
Chci se zeptat ještě na váš další program. Skutečně vás čeká na kánoi národní kontrolní závod, abyste mohl v příští sezoně startovat v českých pohárech a v nich si třeba vyjet místo v národním týmu právě v lodi, ve které se klečí a nesedí?
Já bych nekoukal tak daleko. Ale možnost tam je. Musím odjet dva slušné závody příští víkend. Tím, že jsem vyhrál mistrovství Evropy, tak bych měl být na 90 procent přednominován na kajaku do národního týmu, a tím pádem bych měl možnost, jet přednominační závody i na singlkánoi. A ve chvíli, kdy mi o nic nejde, tak si můžu užít boje s našimi singlíři. To bych si moc přál.
