'Bankéřka' Štěpánka Hilgertová slaví padesátiny. Úrokové sazby neovlivní, závodit bude bez tlaku
Kajakářka Štěpánka Hilgertová sice ukončila profesionální kariéru, ale závodit chce dál, jen už bez ambicí dostat se do reprezentace. Novou kariéru buduje v České národní bance, jak řekla Radiožurnálu v rozhovoru při příležitosti svých 50. narozenin.
Moderátor Petr Svěcený vám při vyhlašování cen Českého klubu fair play říkal, že byste mohla při své nové práci v České národní bance ovlivnit úrokové sazby. Máte tu možnost?
To jsem se docela bavila, zatím se na tohle téma setkávám se samými vtipnými reakcemi a dotazy. Nejlíp to řekla Jolana Voldánová, která řekla, že budu mít na starosti fyzickou kondici našich bankéřů. Ale realita je prozaičtější. Nemám vliv ani na fyzickou kondici, ani na úrokové sazby.
Dvojnásobná olympijská vítězka, vodní slalomářka Hilgertová ve 49 letech končí profesionální kariéru
Číst článek
A na co tedy vliv máte?
Snažím se zaměstnancům nabízet různé sportovní aktivity, ale není to nic povinného. Jsem v týmu, který organizuje sportovní hry pro zaměstnance, ale je tam i řada kulturních událostí či odborných setkání. Ta práce je daleko širší, ale netýká se to měnové politiky.
Baví mě, je to hrozně fajn. A hlavně je to změna, kterou jsem cítila, že potřebuju. Přišla v tu správnou chvíli.
Nebyl to šok? Po letech profesionální kariéry u vody najednou chodit každé ráno do kanceláře?
Slovem šok bych to nenazvala, ale změna byla velmi radikální a ze dne na den. Nejen změna v životním tempu, ale i v pracovní náplni. První měsíc jsem měla plnou hlavu jen si zapamatovat všechna jména a procedury. Nejsem zkušený harcovník, ale už se tu trošku orientuji a myslím, že se tu budu ještě zlepšovat. Je to učení se novým věcem, nové výzvy a nezbývá mi čas přemýšlet, co by bylo, kdyby.
Pohltilo mě to. Na vodu si zajdu ráda, protože je to super odreagování a dá se to skloubit. Zatím je to docela fajn.
Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší? A co vás naopak baví?
Nejtěžší bylo dodržování všech administrativních postupů, nejde jen zavolat. Musí se žádat a čekat, na to jsem příliš zvyklá nebyla. Dělala jsem individuální sport, tam jsem musela být akční, tady se všechno plánuje dopředu, v tom se musím naučit chodit a fungovat, ale mám skvělé kolegy a nějak do toho vplouvám.
Chytila mě různorodost, každá akce je jiná a je to práce s lidmi, protože poznávám nové lidi. Ne každý je fajn a dobře naladěný, ale když se něco podaří a lidé říkají, že je to bavilo, je to zpětná vazba, kterou člověk potřebuje. Pak má člověk větší chuť něco dalšího vymýšlet a organizovat.
Jak často zvládáte dostat se na vodu?
Nepravidelně. Jsou týdny, kdy se mi podaří jít si i třikrát čtyřikrát v týdnu zajezdit. Ale byly i dva týdny v kuse, kdy nebylo na pádlování ani pomyšlení. Ale snažím se z toho nevypadnout. Protože kdybych dlouho nešla, tak už mi to tak nepůjde, tím pádem by mi to nedělalo takovou radost, snažím se zachovávat jistou pravidelnost a jít, když mám chuť, což je relativně často.
V zimě elitní slalomáři často mizí do Austrálie, na Nový Zéland nebo do Emirátů. Jak vypadala vaše 'zimní příprava'?
Letos jsem po dlouhé době nevyrazila do teplých krajin. Když na začátku února chodily fotky a zprávy ze všech koutů světa, jak si všichni užívají, tak jsem si povzdychla, kde jsem byla vloni touhle dobou. Ale jinak mi zima utekla překvapivě rychle. Vždycky jsem to tak měla, že vnímám pozitivně, když se začnou prodlužovat dny. Zápřah před Vánocemi mi nedal na trénink ani pomyslet, po Novém roce jsem se do toho pomalu dostávala. V březnu jsem řešila chladné počasí, tak se člověk musel trošku na vodu přemáhat, ale zvládla jsem to i bez přípravy v teple.
Vztah ke sportu mám stále pozitivní, ale je pravda, že úroveň mého sportování je o dost jinde.
Neuvažovala jste opravdu ani o dvou týdnech dovolené a přípravě v teple, třeba ve Spojených arabských emirátech?
Nepadalo mi to na mysl. Syn se chystal do Austrálie, to nepřipadalo v úvahu. Možná kdyby byl v Emirátech, tak bych uvažovala, ale takhle jsem v žádném pokušení nebyla.
Myslíte, že ještě půjde zabojovat o reprezentaci, kde držíte neskutečnou sérii? Může to být vaše 31. sezona v řadě ve výběru pro Světový pohár.
Především si užívám, že pokud do letošních závodů nastoupím, nebudu to vnímat jako nominační závody, ale jako seriál Českého poháru. Holky jezdí na slušné úrovni, ať už to jsou dospělé reprezentantky, některé závodnice do 23 let nebo lepší juniorky. Připravovaly se na o hodně jiné úrovni. Některé mohou chybovat, ale většina z nich pojede na úplně jiné úrovni. Musí mi chybět kondice i vyježděnost.
Štěpánka Hilgertová
*10 dubna 1968 jako Štěpánka Prošková
Dvojnásobná olympijská vítězka ve vodním slalomu. Překvapivé zlato z Atlanty 1996 obhájila v Sydney 2000. Ke třetí olympijské medaili měla blízko v Londýně 2012, ve 44 skončila těsně čtvrtá.
Mistrovství světa vyhrála v letech 1999 v Seu d'Urgell a 2003 v Augsburgu. Ke dvěma individuálním zlatům přidala i pět ze závodů hlídek.
V roce 1986 se provdala za kajakáře a několikanásobného medailistu z mistrovství světa Luboše Hilgerta, se kterým má syna Luboše, rovněž kajakáře.
Vodnímu slalomu se věnuje také neteř Amálie.
V roce 2017 ukončila profesionální kariéru a nastoupila do České národní banky.
Já možná nepojedu pod tak velkým tlakem, ale na skutečně trénovanou závodnici by to stačit rozhodně nemělo. Ani o tom neuvažuji, protože si nedovedu představit, jak bych to skloubila s prací. Bylo by fajn jet dobrý závod a mít dobrý pocit z jízdy, ale nemyslím, že bych měla natrénováno a byla by to radost z chyb soupeřek. Jet na velké závody a vědět, že na ně nejsem připravená, by nebylo úplně ideální.
Na druhou stranu loučit se doma na ME v Troji by bylo něco báječného.
Bylo by to super. Troja přináší mimořádnou a unikátní atmosféru. Myslím, že nám ji závidí celý svět, ale já jsem nikdy nebyla typ na velké akce, loučení a potlesky. Asi bych si to uměla vychutnat, ale jsem přesvědčená, že mi to nebude chybět.
A chybí vám vůbec něco z profesionální kariéry?
Teď si neumím představit co. Snad jedině to, že jako individuální sportovec jsem byla vedena k trošku sobeckému přístupu. Zní to negativně, ale je třeba to pojmout v pozitivním smyslu. Všichni řešili, abych byla odpočatá, abych měla výborné vybavení. Teď se to trošku změnilo a já jsem ten, kdo dělá servis těm ostatním.
Ale asi jsem to i trošku mentálně potřebovala - vypadnout ze stereotypu, ve kterém jsem 30 let žila. Všichni to hráli na mě a na mně byla to zodpovědnost a já jsem si ji dost připouštěla. Rok od roku bylo těžší mít radost ze sportu a naplňovat očekávání. Teď si užívám, že když jdu na vodu, nejsem tam ta nejdůležitější. Jezdím s volnu myslí a radostí, hodně si to užívám.
Chystáte si k padesátinám nějakou oslavu?
Mají přijet rodiče, tak asi posedíme s rodinou, přiťuknu si s kolegy, ale rozhodně nechystám žádnou megaakci typu „sud pro všechny vodáky“. Nejsem typ na velké oslavy a narozeniny nebudou výjimkou.
Zrušení deblkanoí je nefér
Mezinárodní kanoistická federace nedávno zrušila závody Světových pohárů a MS pro kategorii deblkanoistů, co na to říkáte?
To je mi líto. Všichni, kdo sledovali velké závody, vědí, že deblová finále měla nespornou sportovní úroveň. Ukončit kategorii rozhodnutím shora a takhle krátce před sezonou, to prostě není fér. Ta kategorie kvůli vyřazení z olympijského programu spěla ke konci, protože nadchnout mladé závodníky, aby se pustili do dřiny bez vize olympiády, není jednoduché.
Deblkanoisté už nebudou jezdit vrcholné závody. 'Po ME v Praze skončíme,' reaguje Jonáš Kašpar
Číst článek
Na druhou stranu jsme oceňovali kluky za sjezd. Ten nikdy nebyl olympijskou disciplínou a žije dál. A kluci mají velkou chuť závodit. Třeba by se udržely i deblkanoe. Ne všechna rozhodnutí ICF považujeme za šťastná, ale musíme v tom systému žít a nemůžeme ho změnit.
Několika desítkám vodáků z celého světa tak ukončil kariéru někdo jiný. Dokážete to nahlížet i z lidské stránky?
Neumím si to představit, musí to být strašný pocit a zklamání. Kdyby se někomu podařilo přesedlat na individuální kategorii, byla by to obdivuhodná výjimka. Pro většinu to skutečně znamená konec. Zklamání bylo už to, když v Riu věděli, že je to poslední olympiáda. U nás jely dvě posádky o nominaci na jedno místo. Už v té době už jsem vnímala, že je to velmi těžké. A dozvědět se, že žádné další MS už nikdy nepojedou, to musí být hrozný pocit deziluze.
Musí to být pro kluky těžké, jak je potkávám, tak to nesou statečně. Najít motivaci na ME musí být hrozně těžké, ale věřím, že najdou motivaci a závod v Troji si neskutečně užijí. Věřím, že znalý fanoušek je požene dopředu a speciálně deblíři si zažijí skvělý rozlučkový závod. Navíc jsou zákulisní aktivity, které se snaží rozhodnutí zvrátit. Ještě bych neházela flintu do žita.
