Úpadek české trenérské školy? ‚Hvězdný hráč ještě nemusí být dobrý trenér. Ujel nám vlak,‘ říká Haník
Česká trenérská škola, kdysi slavná značka ve světovém nebo minimálně evropském měřítku. Proč bylo dřív běžné, že čeští trenéři působili v předních klubech napříč sporty, a proč je to dnes vzácností? Hostem Radiožurnálu sport byl bývalý reprezentant a později i úspěšný volejbalový trenér Zdeněk Haník, který se pokusil rozklíčovat důvody úpadku české trenérské školy.
Pane Haníku, vy jste také pedagogem, publikujete, často se snažíte zvedat témata s přesahem. Je podle vás téma to, že česká trenérská škola už zkrátka není to, co bývala?
Je to ústřední téma. Ačkoliv je otázka, do jaké míry česká trenérská škola dříve existovala, jestli se náhodou nejedná o mýtus.
Byla česká trenérská škola mýtem? A co je předpokladem dobrého trenéra? Poslechněte si rozhovor se Zdeňkem Haníkem
Aktuálně, co se týče předních kolektivních sportů v předních ligách, jako trenér působí snad jen házenkář Filip Jícha v Kielu. Čím si vysvětlujete to, že chybí české trenérské špičky v těch kolektivních sportech v zahraničí?
Já si myslím, že je to vlastně to nejdůležitější, co by nás teď v českém sportu mělo zajímat.Že v zahraničí je zájem o české svaly, ale není zájem o české mozky, což je vlastně tak trošku obžaloba našeho systému.
Ty důvody jsou různé, ale myslím si, že my jsme dřív jeli tak trošku z podstaty. Ještě moji trenéři jeli na takový volnoběh. Sami byli hráči, a své znalosti následně přenesli do trenéřiny a stačilo to. Trenérská škola tehdy jako by vycházela z hráčství.
Dnes ale musí být trenér komplexní bytost, protože je to multidisciplinární záležitost. My jsme byli do určité míry arogantní v tom smyslu, že jsme si mysleli, že kdo měl slavnou hráčskou minulost, tak to přenese do trenéřiny. To se ukázalo, že není pravda a ujel nám vlak. A teď vlastně nevíme, co s tím.
Dříve například hokejoví trenéři často jezdili do jiných zemí učit, publikovali, dělali metodiku. Svět se od nás vlastně učil. Je podle vás něco, co bychom i dnes mohli učit ostatní právě v tom trenérském oboru?
Mám o tom velkou pochybnost. Kdyby to tak bylo, tak se to prostě děje.
První zahraniční kouč, který trénuje české hokejisty. Kari Jalonen dovedl tým k vítězství proti USA
Číst článek
Například Chorvati, a to ještě pořád není žádná velmoc, mají v basketbale a volejbale desítky a stovky trenérů v zahraničí. Jiný důkaz nepotřebujeme.
Ta česká ulička, kterou jsme dřív vyváželi, dnes nikoho nezajímá, protože to vlastně není meritum věci. Meritum věci je, že jedna věc je hráčská zkušenost, hráčský pocity, pocity v šatně a na hřišti, a druhá věc je celková vzdělanost, nejen akademická, ale i životní.
Když vezmu příklad trenéra Trpišovského – nemá bohatou hráčskou minulost, ale má za sebou bohatý a složitý život a má hlad vědět, což se přenáší do Slavie. Nevím, jak to má s jazyky, ale je to komplexní bytost a rozhodně má našlápnuto, aby trénoval venku.
Proti akademickému vzdělání se vyhraňoval, ale když čtu jeho knihu, tak vidím jeho životní zkušenosti. A jeho touha zajímat se o všechny trendy je tím, co potřebují podle mého názoru i ostatní trenéři.
Vy jste zmínil jako překážku jazyky, ale jaké osobnosti z české scény by mohly aspirovat na některé zahraniční angažmá? Filip Pešán, Václav Varaďa v hokeji? Nebo pokud se budeme bavit o vašem sportu, o volejbale, tak Jiří Novák, který skončí po sezoně v Karlovarsku a bude se věnovat české reprezentaci, má velké zahraniční zkušenosti z pozice hráče?
To jsou dvě výborná jména.
S Václavem Varaďou jsem se bavil před 14 dny v podcastu. A opět - je na něm vidět ten jeho hlad. Přestože má tři tituly doma, tak vidím tu pokoru i odhodlání, že ví, že to zdaleka není konečné.
A úplně ideální příklad jste zvolil v Jiřím Novákovi, který hrál dlouho v Paříži, má mezinárodní zkušenosti, je mezinárodně sebevědomý. Já mu říkal, že musí ven, on ale trval na tom, že svou misi odvede tady.
Rozhodl se jít jinou cestou, Z Karlovarska půjde pravděpodobně na volejbalový svaz a pokusí se posunout český reprezentační volejbal, doufejme, na olympiádu. Ale pokud by šel ven, tak by se tam podle mého názoru jako jeden z mála z volejbalu chytil.
Ve sportu je nejdůležitější všeobecný rozvoj, tvrdí Krpálkův trenér Lacina. Děti postrádají pohyb, dodává
Číst článek
Roman Bednář, bývalý výborný fotbalista West Bromwich Albion nebo Radoslav Kováč, současný trenér Pardubic, se netají tím, že létají do Anglie a nechávají se tam inspirovat. Je toto cesta? Létat častěji do zahraničí, hledat si možnosti u top klubů, nechávat se inspirovat a vzdělávat se?
Říkáte to přesně, ale říkáte jenom část pravdy. Je to jedna z věcí, kterou je nutné dělat.
Jednak cestovat do zahraničí, abych se tam na vzdělávali, ale cestovat tam taky proto, abychom získali mezinárodní sebevědomí, abychom se nebáli komunikovat, získali kontakty a tak dále.
V top fotbalu je to samozřejmě taky záležitost agentů a byznysové stránky, do které úplně nevidím.
Víte, když byl ten trenér hráčem, měl relativně lehký život, o všechno se mu postarali a on měl jedinou starost - dobře hrát. Neříkám, že hráč není pod tlakem, je pod velkým tlakem, ale má relativně pohodlný život a skončí třeba v pětatřiceti.
Pak se stane trenérem. A to vůbec není pohodlný život a potřebuje k tomu nějakou výbavu - to je jednak akademické vzdělání, ale také životní zkušenosti a právě i ten hlad, který se projeví tím, že cestuje do zahraničí a pozoruje.
Mluvil jste o Arsenalu. Když si přečtete Wengerovu knížku, tak zjistíte, že on největší psychologický dovednosti získal u rodičů v hospodě, kde seděl na schodech a sledoval život.
Jako trenér potřebujete obrovskou výbavu. A tady se dlouho mělo za to, že stačí, když někdo byl velký hráč. V hokeji ještě donedávna, kdo nebyl v Naganu, tak jakoby nebyl. Přitom v NHL nebo i NBA spousta trenérů nemá žádnou velkou hráčskou minulost. Čili i tento mýtus musíme rozptýlit.
„Víte, když byl ten trenér hráčem, měl relativně lehký život, o všechno se mu postarali a on měl jedinou starost - dobře hrát. Pak se stane trenérem. A to vůbec není pohodlný život“
Zdeněk Haník
My jsme dnes už ve vysílání zmiňovali příklad zajímavého osudu trenéra, který aktuálně působí na lavičce francouzské Remeše i za cenu toho, že jeho klub platí pokutu, protože on nemá licenci. Jak moc jsou licence potřebné, pokud to ten trenér má v sobě?
Já sám se podílím na vzdělávání trenérů, tudíž vidím, jaké to má limity.
Nevidím centrum trenérského vzdělání v akademickém vzdělání, protože trenér předstoupí před hráče do šatny a musí je přesvědčit svým charismatem.
Pokud posuzuju trenéra, koukám na to, jestli zná věci, který souvisí se sportem. Na druhé straně je pro mě daleko důležitější, když má hlad, vědět cokoliv.
Když už jsme mluvili o Trpišovském – on jezdil na všechny zápasy, nasával, věděl všechno o hráčích. Časem ho to samozřejmě dovede k tomu, že potřebuje něco vědět o fyziologii, o psychologii, kondičním tréninku.
V NBA nebo NHL žádné licence vlastně nefungují, ale funguje vzdělávání. My máme nějaký středoevropský systém, všichni ho držíme, dokonce agentura podle toho vyplácí peníze.
Nový kouč skvěle zapadá do naší koncepce, říká předseda ČVS Haník
Číst článek
Jak byste závěrem našeho rozhovoru inspiroval mladé, kteří by chtěli být trenéry ve svém oblíbeném sportu. V čem je trenéřina atraktivní?
Je to povídání si s různými lidmi. Je to cestování, je to adrenalin při zápasech.
Když jsem byl trenér nároďáku, ať už rakouského nebo českého, tak je to vlastně jakoby prodloužený adrenalin z toho prostředí hráčského. Když jste trenér vrcholového sportu, tak je tam adrenalin, ale i existenční úzkost, kterou jsem třeba zažíval v Innsbrucku, když jsme prohrávali. To je vzrušující a poučné pro život.
Teď mi dává velký smysl to, že mi rukama prochází největší talenti.
A čím bych inspiroval? Tím, co já nazývám posedlost, pro mě největší hodnotou sportovce. Ať vezmu Sáblíkovou, Jágra, Satoranského, Jíchu, všichni mají jeden společný rys - jsou posedlí tou činností.
A já si myslím, že by měl být i trenér i posedlý touhou vědět, poznávat, touhou mít ruku na tepu a opravdu věci řídit. A pokud bych měl inspirovat mladého kluka nebo mladou holku, tak bych jim radil, aby v sobě nechali projevit tu posedlost a touhu dělat něco pořádně. Trenéřina se musí dělat pořádně a líp, protože zatím ji úplně dobře neděláme.
