Pokud chceme postoupit dále, musíme porážet silnější soupeře, tvrdí Michal Ježdík

Trenér české basketbalové reprezentace Michal Ježdík si může ve své koncepci obrození naší mužské košíkové začít odškrtávat první položky. Národní celek postoupil do semifinálové fáze evropského šampionátu 2003, odehrál velmi kvalitní přípravné zápasy a do tuzemska se vrátil slušně obsazený mezinárodní turnaj. Jak ale on sám vidí první etapu cesty, která by mohla a snad i vrátí náš basketbal mezi elitu?

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Česká basketbalová reprezentace zakončila kvalifikační skupinu evropského šampionátu na prvním místě s bilancí pěti výher a jedné porážky. Spíše než o úspěchu by se ale mělo mluvit o splněné povinnosti ...

"To je stoprocentní pravda! My jsme měli jediný cíl - postoupit do semifinále, pokud možno z prvního místa. Jediný škraloup, který máme je porážka v Portugalsku, nicméně těch faktorů, které rozhodly o naší prohře je asi víc, například to, že se zápas hrál v tisíci metrech nad mořem, takže s odstupem času musíme celou skupinu hodnotit kladně."

Nicméně porážka v Portugalsku nebyla jediným klopýtnutím na cestě za postupem. Vaši svěřenci prohráli i první poločas červnového zápasu v Lucembursku, což vzhledem k faktu, že na domácí půdě pak stejného soupeře rozstříleli o 70 bodů, je poněkud překvapivé ...

"V Lucembursku určitě došlo k určité ztrátě koncentrace po dvou vítězných utkáních, na Slovensku a doma s Portugalskem. Byl to takový první zdvižený varovný prstíček na to, že mladí hráči musí být stále pod tlakem, aby si uvědomovali zodpovědnost, která na nich leží."

Možná právě v tomto okamžiku a posléze i v Portugalsku chyběl týmu lídr, který by vzal zodpovědnost za zvrat na sebe. Vy jste v průběhu léta zkoušel celou řadu hráčů, vytipoval jste si ty, kteří by tuto úlohu mohli do budoucna plnit?

"Na tuto roli jsme vybrali tři hráče. Pavel Bečka ji plnil stoprocentně. Jiří Welsch pouze v první části kvalifikace, ale je potřeba zdůraznit, že v té druhé, kdy to nebylo úplně podle našich představ, už byl handicapován velkým objemem rekondičního tréninku v Olympiji Ljubljana. Tím třetím měl být Václav Hrubý a já si myslím, že i když to podle počtu nastřílených bodů tak nevypadá, tak i on se role tahouna zhostil velmi dobře. Pak jsme si vybrali i další dva hráče - Ladislava Sokolovského, jako nejlépe bránícího hráč, a k němu také pro podzimní část kvalifikace také Milana Soukupa. Ten ale měl trochu smůlu, protože se na přípravném turnaji v Itálii nešťastně zranil, a do kvalifikace vůbec nenastoupil."

Podobný tahoun ovšem nechyběl jen v těchto dvou kvalifikačních zápasech, ale prakticky ve většině přípravných zápasů, přesněji řečeno v jejich třetích desetiminutovkách. Česká reprezentace totiž mezi dvacátou a třicátou minutou zápasu pravidelně ztrácela. Například v domácím utkání se Slovenskem během několika okamžiků prohospodařila jedenáctibodový náskok a nabídla již takřka poraženému soupeři šanci na zvrat ...

"Já bych nechtěl říct, že to je naše nemoc, nicméně je to faktor, který je pro nás statisticky dost významný. A budeme se muset teď na přelomu září a října, tedy ještě před zahájením bojů v semifinálové skupině, zamyslet, jak eliminovat tento problém. Protože jak v přípravě, tak málem i se Slováky jsme doplatili na tyto výpadky zejména pak v útočné fázi."

V čem je jádro pudla? Jde o podvědomé zvolnění tempa hráčů, kteří si říkají, že je ještě dost času do závěrečné sirény či neschopnost udržet koncentraci po celých 40 minut?

"Tam může hrát roli více faktorů, třeba také únava či systém střídání, který máme. Budeme se muset podívat na daná utkání podrobněji ... třeba které sestavy zrovna byly na palubovce. A na základě tohoto rozboru pak musíme přijmout nějaké závěry."

Vraťme se ještě ke globálnějším problémů, které trápí českou reprezentaci. Vy jste při nástupu k týmu říkal, že byste rád dal příležitost co největšímu počtu hráčů, tak abyste byl schopen vybudovat celek, který by byl schopen se v horizontu čtyř let kvalifikovat na evropský šampionát v roce 2005. Jak jste spokojen s touto částí své koncepce? Kdo Vás příjemně překvapil a komu se naopak kvůli špatným výkonům brána do reprezentace již zavřela?

"Bránu do reprezentace mají otevřenu všichni, kdo chtějí reprezentovat, ať už hrají v některém zápase špatně či excelentně. Kdo mne překvapil asi nejvíc, byl Milan Soukup, který na přípravném turnaji v Itálii plnil tu roli, kterou my jsme od něj chtěli, to znamená, aby jsme měli v týmu dva dobré bránící hráče, tedy Sokolovského a jeho. Bohužel se zranil. Ostatní hráči samozřejmě dostali dost příležitostí, někteří tu šanci, jak se říká, chytili za pačesy, jiným trošku proklouzává mezi prsty, ale to je naprosto normální u hráčů, kteří jsou kolem dvaceti let, a právě těch se v týmu vystřídalo nejvíce."

Vaší vizí je, že by v budoucnui měla být hlavní silou českého basketbalu skupina hráčů přes 210 centimetrů. Tedy na tom daru, který se asi v současnosti nemá žádný jiný evropský celek. Jak jste pokročil v budování této "útočné vozby"?

"Jsem spokojen s tím, že Ti hráči dostávali přes léto příležitost. Byl to Ondřej Starosta, kterému ale chybí trošku rozehranost, takže doufám, že v nadcházející sezóně bude hájit barvy jiného týmu než Realu Madrid a bude mít herní průměr minimálně dvacet minut na zápas. Druhým pak je Pavel Frána, třetím Martin Ides. Trošku mne mrzí, že z přípravy musel kvůli nedostatečné formě odejít Jiří Trnka, a samozřejmě také neúčast Jiřího Zídka. Pro něj jsme totiž měli připravenu úplně novou úlohu, než jakou hrál dosud. Měl hrát na pozici číslo čtyři, to znamená střílejícího podkošového hráče čelem ke koši, tak aby co nejvíc herních příležitostí dostávali ti nejvyšší hráči, tedy Starosta, Frána a Ides. Ale uvidíme, jestli se nám s ním podaří domluvit na další část kvalifikace."

Problémy kolem účasti Jiřího Zídka na reprezentačních akcích, ať již je jejich příčinou cokoli, bývají v posledních sezónách poměrně vděčným novinářským tématem. Je vůbec možné do budoucna počítat s hráčem, kterého pronásledují tak velké zdravotní problémy, a který se navíc v poslední době netvářil na reprezentaci příliš přívětivě?

"Problémy s hráči tohoto typu mají všechna reprezentační družstva v Evropě. Ty problémy jsou a budou, takže je potřeba je řešit a udělat vždycky maximum pro to, aby ten hráč startoval. Samozřejmě ale je i druhá stránka věci, jak k tomu bude přistupovat ten hráč sám a jak k tomu bude přistupovat jeho klub. Takže jsou to pokaždé dvě strany jedné mince a my pro účast Jiřího Zídka pokaždé uděláme maximum."

To znamená, že i do budoucna bude Jiří Zídek jedním ze základních stavebních kamenů Vašich koncepcí, nebo spíš budete čekat až na okamžik, kdy budete definitivně vědět, že s ním budete moci počítat?

"Bude součástí toho plánu, ale samozřejmě že budeme mít i druhou variantu bez něj. V žádném případě se nebudeme někomu podbízet."

Ve vašich plánech, se kterými jste k reprezentaci přišel se začínají naplňovat první postupné cíle. Národní celek postoupil do semifinálové fáze evropského šampionátu 2003, odehrál velmi kvalitní přípravné zápasy a do tuzemska se vrátil slušně obsazený mezinárodní turnaj. Jak vypadají mety pro nejbližší budoucnost?

"Na tento rok, je to trošku jednodušší. Vytvořit takový plán přípravy, abychom dobře vstoupili do první části semifinálové skupiny evropského šampionátu 2003 a také na léto, abychom měli znovu co největší počet co nejkvalitnějších zápasů a mohli znovu zapojit co nejvíce hráčů."

Čeká vás tedy semifinálová fáze evropského šampionátu 2003, do ní ovšem nebude český celek vstupovat z role favorita jako do té kvalifikační. Spíše nám bude příslušet úloha outsidera, který se snaží překvapit. Jaká skupina by Vám více vyhovovala? Plná soupeřů zvučných jmen, nebo naopak taková, která by se dala označit za "hratelnou"?

"Vylosováno bude pět šestičlenných skupin, ze kterých na šampionát ve Švédsku postoupí první a druzí a čtyři celky ze třetích míst. V nich bude patnáct týmů, které se právě účastní mistrovství Evropy v Turecku, tedy tři silná mužstva, která se určitě budou chtít zopakovat účast na ME, na každou skupinu. Pak budou v osudí výběry, které se sice nekvalifikovaly do finálového turnaj, ale vyhnuly se kvalifikaci, a potom i deset týmů, které stejně jako my z kvalifikace postoupily. Musíme si tedy uvědomit, že tu je dvacet týmů, které jsou v současnosti lepší než my. Pokud chceme někam postoupit, pak musíme některé z nich porazit a nemůžeme si vybírat."

Jan Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru