Přípravy a vybavení novinářů
Přípravy na začátek 28. letní olympiády vrcholí. Pořadatelé ještě pilují poslední detaily, aby třeba zítra při slavnostním zahájení bylo vše tip-top. Novináři už jsou ale přichystání dokonale. Alespoň to zjistil Tomáš Kohout. Ten se přímo v Aténách zaměřil hlavně na to, jak si museli vybavit pracovní prostředí.
Každá novinářská profese vyžaduje své. Z pohledu vybavení to mají asi nejjednodušší píšící novináři, kterým by v krajním případě stačila tužka, papír a telefon. Dřevní doba žurnalistiky už ale dávno minula. Takže se teď novináři plouží v Aténské výhni s notebookem na rameni a v chladivé klimatizaci poté tvoří a odesílají své příspěvky. Jak je ale posílají do redakcí?
Hašek: Koupíme si internetové připojení za 33 euro na měsíc, zastrčíme telefonní kartu za 6 euro do přístroje a během několika sekund můžeme tvořit.
Popisuje jednodušší a spolehlivější systém Martin Hašek, jeden z redaktorů deníku Sport. V krajním případě ale může použít i mobilní kartu.
Hašek: Tou se mohu připojit třeba na pařezu na louce.
Říká v lehké nadsázce Martin Hašek. Koneckonců použitelných pařezů a luk na vyprahlém jihu moc není. Zato všemožné techniky je tu spousta. Od přízemí po střechu jsou jí napěchovány hlavně dvě budovy. Mezinárodní tiskové středisko a Mezinárodní vysílací centrum. Prvně v něm jsou televizní a rozhlasová studia, včetně toho našeho. Hromadu zařízení do něj navezli dva technici - Roman Růžička a Jaromír Nikl. Ti si dali rozcvičku už v Praze, kde si studio postavili nanečisto.
Nikl: Nemůžeme vézt nevyzkoušené věci, všechno jsme nakonec nacpali do jednoho auta a volili cestu trajektem. Letecká přeprava není tak jistá, nikdy nevíme, zda vše dojde v pořádku.
Vysvětluje Jarda Nikl. V IBC pak prožili někdy perné chvilky při montáži, například když se mořili s elektrickými kabely nebo počítačovou sítí.
Nikl: Všechno bylo úplně obráceně, všechno jsme museli instalovat sami a i přes strop a klimatizaci. Docela dost jsme se ušpinili.
Vše ale spravila sprcha a odměnou pro techniky je třeba to, když se po zatím neobsazené lince z atletického stadiónu ozve vše v pořádku. Problémy ale neměli jen dočasní montéři z Českého rozhlasu, ale v kutily se proměnili také zaměstnanci České televize. Jejich team-leader Vladimír Drbohlav vysvětluje proč.
Drbohlav: Řekové sice některé věci připravili podle objednávky, ale přípojné systémy nebyly úplně funkční.
Zprovoznit kabely se nakonec podařilo a následovalo připojování techniky. Jestli rozhlasu stačil na její dopravu jeden kombík, televize byla náročnější.
Smutný: Navezli jsme přibližně 600 kilogramů materiálu a jel také satelitní vůz pro práci v Českém domě.
Popisuje jeden techniků Jiří Smutný. Ale jak doplňuje, zapojování desítek metrů šňůr mu nedělalo problémy.
Smutný: Je to moje pátá olympiáda, tak už mnohé znám.
A tak úspěšně proběhl i následující test...
