První kvalifikační ztráta mrzí
Národní mužstvo utrpělo pod trenérem Jozefem Chovancem první kvalifikační porážku. Nic netrvá věčně ani neporazitelnost českého týmu v kvalifikačních bojích, pochopitelně. Porážka v Kodani ale mrzí, byla zbytečná.
Mužstvo hvězd totiž znovu ukázalo dvojí tvář. V úvodních dvaceti minutách a pak bohužel i po změně stran zakřiknutou, bojácnou a také trochu stereotypní. Ve druhé části poločasu prvního se naopak prezentovalo velice sympaticky napadáním soupeře, aktivním pojetím a slušnou kombinací směrem dopředu. Proč v takovém trendu, kterým dostávali domácí Dány do úzkých, nepokračovalo i po změně stran, je otázka? Hráči říkají, že chtěli, ale nešlo jim to. Paradoxně však právě ve druhém dějství měli dvě tutové šance na skórování a dost možná i rozhodnutí zápasů. Bohužel, s koncovkou si znovu netykal Vladimír Šmicer. Liverpoolský útočník jakoby všechen střelecký prach proti Dánsku vystřílel na loňském evropském šampionátu, kde ale už o nic nešlo. Prohra na severu Evropy by nás ani nemusela tolik mrzet, nebýt zaváhání na Maltě. Přece jenom jsme s nějakou tou ztrátou proti silnějším, zvlášť na jejich půdě počítat mohli, ale ztráta dvou bodů na Maltě se teď projevuje jako možná rozhodující. Situace ve třetí kvalifikační skupině nám totiž po vítězství Bulharska v Severním Irsku moc nenahrává. Jsme třetí, o bod za Dánskem a o dva za Bulharskem a ani vítězství ve všech čtyřech zbývajících zápasech nám nemusí stačit k prvnímu místu. Je to dost pravděpodobné, pokud Dánsko a Bulharsko nezaváhají se slabšími, předstihnout už se nám podaří jenom jednoho z nich. Toho, který neuspěje ve vzájemném souboji na bulharské půdě. Ale pozor, nikde není napsáno, že papírově slabší odevzdají body jen tak lehce. Třeba už teď ve středu hraje Bulharsko na Islandu a pokud by tam prohrálo, dostal by se Island rázem mezi kandidáty postupu. Teď totiž ztrácí na nnáš celek pouhé dva bodíky. Má totiž také jedno malé plus - dokázal bez problémů vyhrát na Maltě.
