Růžičkova třetí velká role

Hokejový národ pookřál. Už ví, kdo povede národní mužstvo za osm měsíců na olympijských hrách v Salt Lake City k obhajobě zlatých medailí. A je rád, že nebude chybět Ivan Hlinka a dokonce ani kapitán zlaté party z Nagana Vladimír Růžička. Zatímco Hlinka bude všechno sledovat shora jako generální manažer, Růžičkova práce bude v kabině a na střídačce. Stal se jedním z asistentů trenéra Augusty. V hokejově okurkové sezoně zapůsobila na hokejové fanoušky tahle zpráva jako pořádný životabudič.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na konci minulého týdne jste se dohodli na vaší roli u olympijského výběru, ale moc dalších věcí jste s kolegy nestačili probrat. Co bude nejbližším úkolem trenérského olympijského týmu?

"Sejdeme se asi v polovině příštího týdne. Bavili jsme se zatím jen po telefonu a pro mě muselo být rozhodnutí strašně rychlé, protože na nějaké přemýšlení nebyl čas. Pepíka Augustu znám, vím asi, co od něj mohu čekat. Všichni máme stejný cíl, jde nám o jedno a samozřejmě, že on má jako hlavní trenér největší zodpovědnost."

Všichni si od vás slibují hlavně to, že dáte dohromady hvězdy, aby tvořily opravdový tým. Může být vaše role podobné i té, kterou jste plnil s kapitánským céčkem v Naganu jako hráč?

"Určitě. S většinou hráčů jsem hrál, znám je nejlíp, mám k nim z trenérů nejblíž. Komunikace bude jistě hodně rozhodovat, protože máme řadu špičkových hráčů a ty je nutné dát dohromady, aby pracovali pro tým tak, jako se to povedlo v Naganu."

Máte zvládnout i Jaromíra Jágra, nejlepšího hráče na světě, který vás uznává jako málokoho. Jak s ním vycházíte?

"Nikdy jsme spolu žádné problémy neměli, vycházeli jsme spolu vždycky perfektně. Jsme taková stejná krevní skupina. Ale hrál jsem s ním jenom exhibiční zápasy za Jágr tým a pak na olympiádě, jindy ne. Je mladší než já, v nároďáku jsme se minuly stejně jako v lize. Myslím si, že si rozumíme, uvidíme. Věřím tomu, že Jarda předvede to, co umí. Ví, o co se hraje, podřídí se."

Že byste si vzal příliš velké sousto, se tedy nebojíte?

"Ne, vůbec ne. Hráče všechny znám. Bude záležet, jak bude mužstvo vystupovat jako kolektiv. Jak se hvězdy podřídí. V Naganu si taky nikdo na nic nehrál, mužstvo drželo pohromadě." Jsme nejlepší na světě, máme dostatečný počet hráčů, kteří si právem mohou dělat ambice zahrát si v Salt Lake City. Je to sice příjemné, ale pro trenéry obrovsky složité?

"Nebude to nic jednoduchého, vybrat ty nejsprávnější hráče. I naši mladí hráči v extralize dokazují, že soutěž patří mezi nejlepší v Evropě, v NHL máme přes šedesát hráčů, další v evropských klubech. Předběžně jsme mluvili o tom, že bychom dali dohromady výběr asi 35 hráčů, ale ani to nebude nic jednoduchého. To ovšem není problém jenom náš, ale i ostatních hokejových velmocí. Musí se hledět na spoustu věcí, nejde postavit mužstvo jenom z hvězd."

Vaše trenérská dráha nabrala až neuvěřitelně rychlou cestu vzhůru. Vždyť ještě na začátku uplynulé sezony jste ani netušil, že byste stál na extraligové střídačce. Neděsí vás ta rychlost, kterou jste mezi trenéry vlétl, teď navíc ještě reprezentace?

"Skočil jsem do toho rovnýma nohama, nikdy jsem nic netrénoval. Akorát děti a to je strašný rozdíl. Co jsem od toho ale očekával, to se dostavilo. Napětí, obrovský náboj zápasu. Je to pro mě něco nového, nemohu do dění nijak zasáhnout a na to jsem nebyl zvyklý. Myslel jsem si však, že si na něco podobného ještě pár let počkám. Přišlo to hodně brzo."

Mnozí vás porovnávají s Richardem Fardou. Asi hlavně proto, že máte u hráčů velkou autoritu jako on?

"Ríša zachovával víc klid, já jsem emotivnější, možná víc všechno prožívám a nechávám to na sobě znát. Ale každý trenér je nějaký stejně jako hráč, na srovnávání je příliš brzo. Nemám to ani moc rád takovéhle hodnocení."

Co se změnilo ve vašem vztahu k hráčům Slavie, dříve spoluhráčům, dnes svěřencům. Necháváte si vykat?

"Nic se nezměnilo. Všichni hráči mi dál tykají, v tom to totiž není. Vědí, co si mohou dovolit. Zkrátka, dneska jsem trenér, k hráčům mám samozřejmě velkou úctu a myslím, že i oni ke mně. Jsem spíš pro demokratickou cestu. Hráči mají velkou volnost, ale na určité věci si samozřejmě dohlížím. A v těch jsem nekompromisní. Před tréninkem, po tréninku, před zápasem, po zápase."

Nezvládají hráči všechno, musíte je v něčem kontrolovat, chybí stále pravý profesionalismus?

"Překvapuje mě, že na profesionální úrovni skutečně ještě nejsme. Když přijdou naši hráči do Ameriky, všechno budou dělat tak jako ostatní. Ale doma si přece jenom trochu povolí. Jsme prostě takové nátury - jakmile je možné trochu někde něco ošidit, obejít, snažíme se toho využít. Za mořem je to trochu jiné, nikdo nešidí, tady to zatím tak není. Ovšem zlepšuje se to. Hráči vidí, jak hokej funguje a brzo se na pravou profesionální úroveň dostanou."

Přesto přes všechno na nás ale nikdo nemá, jsme jasně nejlepší na světě?

"Mužstva jsou dobře vedená a oproti ostatním týmům, Švédům, Finům, Kanaďanům a dalším, máme jednu výhodu: umíme improvizovat. Můžeme mít šablonu na určitou hru, styl, ale vždycky stejně v útočném pásmu improvizujeme. Máme na to hlavu, ostatním v konci myšlení chybí."

Jistě jste sledoval vyvrcholení NHL, play-off o Stanley Cup. Co jste mu říkal?

"I když ne všechny zápasy v play-off i ve finále samotném byly vynikající, ten rozhodující byl úžasný. Colorado potvrdilo, že sezonu odehrálo velmi dobře, ale samozřejmě i New Jersey. Colorado bylo bruslařsky výborné, malinký rozdíl ve finále byl. Mě potěšily dvě věci: za prvé vynikající výkony našich kluků, Eliáše, Sýkory a Hejduka, a za druhé konec, když Ray Bourque zvednul trofej nad hlavu."

Vy ho znáte, hrával jste s ním v Bostonu …

"No právě, je to vynikající kluk. Bylo vidět, že mu tenhle úspěch lidé opravdu přejí. Pro hokej udělal maximum, je jedním z nejlepších hokejistů, který kdy v NHL hrál. Podle mě patří mezi dva tři nejlepší obránce všech dob. Obdivoval jsem na něm jeho přístup k hokeji, obětoval mu všechno. A navíc to je fakt výborný člověk."

Víc než NHL vás ale asi teď zajímá už probíhající letní příprava Slavie, vaše první v roli trenéra. Jaké novinky jste svým svěřencům nachystal?

"Suchou přípravu vede Ondra Weissmann, ale samozřejmě, že ani já nechybím. Žádné převratné novinky jsme ale nezavedli, akorát hrajeme daleko víc fotbal."

Fotbal?

"Není to jenom relaxace, nějaký odpočinkový fotbálek pro zábavu. Jde spíš o formu tréninku, aby kluky bavil. Je něco jiného naběhat deset dvoustovek na tartanu pořád dokola s hlavou skloněnou dolů, než stejné penzum práce odvést při fotbale a při tom zapojit i myšlení, změny pohybu, skákání, a podobně. Richard Farda také říkal, že to, co sám neměl rád, aplikoval do tréninku co nejméně. A já také neměl rád, když jsme běhali v létě pořád dokola stejné trasy na dráze anebo třeba i v lese. Proto se snažíme hodně tréninky měnit, aby byly co nejpestřejší. Proto fotbal, proto různé trasy v lese, atd."

Pomalu ale jistě se už připravuje nová extraligová sezona. Vy, coby nový generální manažer Slavie, máte i úřednické věci pod kontrolou. A byl jste tedy i u jednání APK v minulém týdnu, kde se mluvilo i o rozhodčích. A sudí byli spíš podpořeni?

"Souhlasím se Standou Šulcem. Není možné pořád všechno kritizovat a dívat se na všechno černě. Podle mě hlavně v play-off rozhodčí předvedli, že pískat umějí. Přesvědčili mě. A i plno dalších trenérů. Musíme najít společnou řeč. Není zkrátka možné každou porážku svádět na rozhodčí. V tomhle jsme přeborníci. Souhlasím s tím: žádné kritizování hned po zápase, příliš velkou roli tam hrají emoce. Ale všechno by měla sledovat komise, dostatečně početná a kvalitní, probírat výkony rozhodčích a hledat chyby. Každý chybuje, to je normální. A když někdo chyby opakuje, musí se s tím něco dělat. Hokejisté, kteří hrají špatně, ze sestavy také vypadnou."

A co převratná novinka do několika zápasů příští sezony: dva hlavní sudí?

"Hodně si od toho slibuji. Pomůže to. Jsem na to zvědav. Nebude to nic jednoduchého, protože na ledě přibude jeden člověk. Ale hokej je dneska tak rychlá hra, hodně se v ní fauluje, že jedny oči všechno pohlídat nestačí. Bude to bič na hráče. Uvědomí si, že nejenom zepředu, ale i zezadu může jejich zákroky sudí vidět."

Miroslav Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme