Salfický: Jedeme pro titul

Přestože stále ještě neznáme jméno vítěze extraligy (rozhoduje se ve finále play-off mezi Spartou a Vsetínem), už několik týdnů se česká hokejová reprezentace pilně připravuje na nadcházející světový šampionát.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Trenéři Josef Augusta a Vladimír Martinec dávají mužstvo jako vždy dohromady za pochodu a definitivní jasno o nominaci stále ještě nemají (nebo to alespoň nedali vědět). Snad jen na pozici gólmana nejsou otazníky.

Národní celek totiž snad nikdy neměl nouzi o dobré brankáře. Naopak. Trenéři si většinou lámou hlavu s tím, koho z kvalitních adeptů nakonec nechají doma. Ani letošní čas před mistrovstvím světa není výjimkou - ze zámoří byl povolán Hnilička, z domácí extraligy by rádi na šampionátu chytali Hudáček i Salfický. A právě posledně jmenovaného provází smůla. Dušan Salfický, hvězda plzeňského týmu, nejenže ukončil sezonu dřív než jeho dva kolegové (Plzeň nepostoupila do play-off), ale ani soustředění v Nymburce na začátku minulého týdne pro něj nezačalo dobře. Jen co na něj dorazil, balil si tašku na zpáteční cestu. Mohla za to angína. Teď už se ale vyléčil a je zase zpátky u mužstva. V úterý odchytal zápas proti Slovensku a nic nebrání tomu, aby se v Německu zúčastnil svého druhého mistrovství světa.

Vypadá to, že letos vám hokejoví pánbíček moc nepřeje. Nejdříve neúspěch v Plzni, pak zdravotní problémy předmistrovstvím světa. Jaká zatím byla z vašeho pohledu letošní sezóna?

"Úspěšně neúspěšná. V extralize přišlo zklamání, osobně i celkově jako tým. Nehráli jsme se tak, jak všichni očekávali. V národním mužstvu mi naopak vyšla sezóna celkem dobře. Člověk má pořád co zlepšovat, motivace do další práce mi rozhodně nechybí."

Uškodí brankáři před šampionátem to, že jeho mužstvo nepostoupí do play-off extraligy a on delší dobu nechytá?

"Na ledě jsem byl. Národní mužstvo udělalo soustředění ve Slaném právě pro hráče, kteří play-off nehrajou. Samozřejmě, trénink a zápas je něco jiného, ale nemyslím si, že by mě to mělo nějak uškodit. Trenéři dají na momentální formu hráče a ne na to, jestli chytal do poslední chvíle v play-off či ne."

Překvapilo vás, že byl pro MS povolán ze zámoří Milan Hnilička?

"Ani ne, spekulovalo se o tom, kdo z NHL přijede. Milan připadal v úvahu, dalo se to čekat. A pro mě je to jedno. Budu bojovat o místo v nároďáku ať je tam Hnilička nebo někdo jiný."

Na mistrovství světa jedou tři brankáři, chytat může jenom jeden, druhý dělá náhradníka na střídačce a ten třetí je spíš do počtu, šanci dostane pouze v případě, že by se někdo zranil. Znechutilo by vás být třetím brankářem?

"Nemyslím si, že by mě to znechutilo. Byl bych spíš víc nervózní, že nemůžu týmu přímo pomoc. Prožíval bych to jinak než kdybych chytal. Ale nepřemýšlím o tom. Chci na mistrovství jet a být mužstvu co nejplatnější. Jestli to bude jako jednička, dvojka nebo trojka mě teď zrovna nezajímá."

A byl jste někdy v roli trojky?

"Ne, nikdy."

Jak to vypadalo na soustředění reprezentace v době, kdy do začátku světového šampionátu zbýval skoro měsíc. Byli tam hráči, kteří tušili, že se nakonec nevejdou do nominace. Mělo pro ně smysl místo dovolené dělat vám ostatním sparingpartnery?

"Jsou to kluci, kteří mohou tušit, že na mistrovství světa nepojedou, ale berou to. Už pozvánka na soustředění reprezentace je pro ně ocenění a šance po sezoně odehrát přípravná utkání a být součástí týmu až do doby než přijedou kluci z NHL a další hráči."

Ještě jinak tedy. Hráči bojují o šanci a o místo v národním týmu třeba celý rok a pak přijde mistrovství světa a mají smůlu - pozvánku dostane deset hráčů z NHL. Jsou hodně naštvaní?

"Tak to nikdo nebere. Je jasné, že během roku se mužstvo z hráčů NHL neskládá, je to nemožné. A každý počítá s tím, že na mistrovství světa hráči z Ameriky přijedou. Každý musí hrát tak, aby se v týmu udržel, to je prostě život."

Objevuje se v národním týmu závist mezi hráči?

"Když to budu hodnotit podle loňského mistrovství světa, tak ne. Byla tam skvělá parta, hráči tahali jeden za druhého, nikdo si nic nevyčítal, nezáviděl, bylo to super. Věřím, že tomu bude tak i letos, protože to je základ úspěchu."

Ale pořád se jenom vyhrává. Co když přijdou neúspěchy, na ně český hokej není v poslední době vůbec zvyklý?

"Bude samozřejmě velice těžké potřetí za sebou získat titul, ale bylo by špatné, kdybychom pro něj do Německa nejeli. Takže o neúspěchu nijak nepřemýšlím. Spíš si myslím, že při vyrovnanosti špičky je i pro nás každá medaile úspěchem."

Euro Hockey Tour se letos moc nepovedlo, na čtyřech turnajích v Evropě bylo porážek víc než jindy. Máte z toho těžkou hlavu?

"Spíš to bylo pojaté jako příprava. Zkoušeli se hráči, úspěch jsme opravdu neudělali. Ale většinou jsme prohráli těsně, v žádném utkání jsme vyloženě nepropadli. Pro mnoho hráčů bylo ale pozitivní zahrát si mezinárodní hokej, vyzkoušet si ho. A pro trenéry zase to, že mohli otestovat hodně kluků v národním týmu."

Teď jste na vrcholu kariéry, chystáte se na své druhé mistrovství světa. Vzpomenete si ještě na hokejové začátky? Postavil jste se tehdy hned do branky?

"Z vyprávění vím, že mě šoupli hned do branky. Asi v pěti letech."

A jak vám to šlo? Co jste jako brankář musel od malička dělat jinak než ostatní?

"U každého je to trochu jiné. Někdo má hodně talentu a nemusí se tolik dřít, jiný ne. V Pardubicích jsme místo posilovny dělali strečink a obratnost a šli jsme hned jinou cestou než ostatní."

Prošel jste hokejovým mládím lehce?

"Záleží hodně na štěstí, na jaké lidi narazíte. Jak vás nechají hrát, abyste se dostali dál. Zažíval jsem to na vlastní kůži, jak je to těžké a jsem teď rád, kde jsem a kde žiju. Kolikrát už to vypadalo, že s hokejem skončím."

"Kdy to bylo?

"Mladší a starší dorosty, kdy se vybírají hráči a třeba ze dvou mužstev se udělá jedno a hráči odcházej. Tenkrát byly obrovské problémy, už jsem pomalu končil, ale nakonec přišel jeden člověk a ten mě nechal chytat. Totéž se opakovalo po návratu z vojny, kdy mě z Pardubic vyhodili do druhé ligy do Skuče. Měl jsem ale i podruhé štěstí, že mě vytáhli trenéři Sýkora a Hemský zpátky do ligy. Je to fakt hodně o štěstí na jaké lidi člověk narazí."

A proto jste za trenérem Sýkorou odešel později i do Plzně?

"To bylo až čtyři roky potom. Hrál tam taky David Pospíšil, který vlastně všechno domluvil Věděl jsem do čeho jdu, bylo pro mě proto jednodušší se rozhodnout."

Kdy jste vlastně poprvé tušil, že by vás měl hokej živit?

"To bylo někdy v šestnácti sedmnácti. Musel jsem se rozhodnout mezi školou a hokejem. Dělal jsem elektrotechnickou průmyslovku a po dvou letech jsem to dohromady s hokejem nezvládal. Tak jsme si s tátou sedli a on mi řekl, ať si vyberu: buď škola nebo hokej. Rozhodl jsem se pro hokej, šel jsem na učňák, který nebyl tak náročný a věnoval se víc hokeji."

A co až skončíte, nebude vám to chybět. Přece jenom, každý nemůže zůstat u hokeje i po skončení kariéry?

"To nevím, co budu dělat. U hokeje bych chtěl zůstat aspoň jako trenér brankářů, ale to není na zajištění rodiny. Čili si budu muset najít práci. Proto se teď snažím učit se anglicky a taky trochu spoléhám na to, že by třeba někdo chtěl zaměstnat bývalého hokejistu. Třeba jako tlumočník, překladatel. Nevím, fakt jsem o tom ještě tak konkrétně nepřemýšlel."

Máte rodinu, malého syna. Nevadí vám dlouhá soustředění, která k hokeji patří?

"Je to nepříjemné spíš doma pro rodinu. Ale k hokeji to patří. Každá práce má něco. Někdo jezdí na montáže, my jezdíme na soustředění."

Obdivoval jste v Pardubicích Dominika Haška?

"Mezi námi je osm let rozdíl, když on v osmnácti začínal, tak mě bylo deset. Neuvědomoval jsem si ani, že bych na něj mohl třeba koukat a snažit se něco dělat jako on. To spíš až později, když se vracel v létě z NHL domů a trénoval s námi v Pardubicích. To bylo pro mě opravdu poučné, velké plus. Když jsem viděl jak trénuje, co všechno musí dělat pro to, aby byl nejlepší. To mě trochu probudilo v hlavě, jak a co mám trénovat a taky dělat navíc."

Co konkrétně to bylo?

"Jeho tréninková píle. On třeba v Pardubicích vůbec trénovat nemusel, mohl odpočívat a užívat si volna. Přesto ale přijel a dřel. Neodpustil si nic. Třeba hodně bruslil, což jsem pak také v přípravném období napodobil."

Jak moc brankář při tréninku bruslí?

"V přípravném období, v červenci a v srpnu se snažím na závěr tréninku tak půlhodinku bruslit s mančaftem. Jinak moc ne."

K vaší hře patří také určité kousky pro diváky. Ty jste také od někoho odkoukal?

"Ne, to vzniklo samo, když jsem začínal chytat extraligu v Pardubicích někdy v osmnácti. Lidem se líbilo, když jsem jim občas zamával a tak se to postupně zvětšovalo a nabalovalo až z toho vzniklo to, že lidi s tím už počítají."

A v zápasech to přichází samo od sebe nebo už nastupujete s něčím připraveným, že vyvedete tu a tu kulišárnu?

"Nic není předem připraveného, to se stalo jenom jednou po zápase se Zlínem, ty sáňky jak jsme vyndali."

Sáňky?

"Se Zdeňkem Sedlákem a Martinem Špaňhelem se Zlína jsme se dohodli, že když je v Plzni porazíme, budou mě vozit na sáňkách. Přinesli jsme sáňky, kulicha, rukavice, lyžařské brýle a oni mě pak tahali po ledě na sáňkách."

Miroslav Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme