Nebaví mě jít si jen tak zapinkat, musela bych hrát. Tenis mi nechybí, říká Cibulková. Nadchl ji tanec
Bývalá profesionální tenistka a vítězka Turnaje mistryň z roku 2016 Dominika Cibulková přijala pozvání stanice Radiožurnál Sport. Někdejší světová čtyřka se v pořadu Na síti rozpovídala například o tom, proč si myslí, že ženský tenis je nyní mnohem vyrovnanější anebo jak složité bylo zvyknout si na život po aktivní kariéře sportovce.
Kariéru jste ukončila v roce 2019 a konec oznámila na křtu své knihy Tenis je můj život. Nakolik je teď tenis váš život?
Aktuálně je můj život můj syn, to je s mým manželem náš středobod vesmíru, takže my si ho maximálně užíváme. Doma sice mám tenisovou akademii, ale měla jsem teď tolik povinností, takže syn je teď absolutní priorita.
Na síti
Svého hosta se ptá bývalá tenistka, stříbrná medailistka ve čtyřhře z LOH 2012 v Londýně a dvojnásobná grandslamová šampionka ve čtyřhře Andrea Sestini Hlaváčková. Poslouchejte každý čtvrtek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Čemu se tedy po konci aktivní kariéry momentálně věnujete?
Je toho opravdu hodně a pokaždé, když se někdo zeptá, tak na něco zapomenu. Poslední měsíce jsme žila tím, že jsem byla ve slovenském pořadu Let’s Dance, kde jsem šla s kůží na trh a vydržela jsem až do 8. kola, takže to mi zabíralo veškerý čas. Věnuji se ale hlavně synovi, rodině, tenisové akdemii, otevřela jsem si v Bratislavě dětský obchod a mám také reklamní povinnosti. Pořád něco a nemůžu taky zapomenout na to, že si velmi užívám života, miluji výlety a dovolené. Jak říkám, není to jednoduché to skloubit, ten můj důchod, to není jen tak.
Do Prahy vás zavedla jedna módní událost, ale jak se stalo, že se z vás stala módní ikona?
Když mi bylo čtyři nebo pět let, tak jsem si hodně všímala, že máma chodila na kosmetiku, na vlasy. V šesti letech jsem si pak z dovolené z Kypru přivezla modré kalhoty do zvonu, triko ve třech barvách, a když jsme se vrátili z dovolené do Piešťan, tak jsem si to musela pořád oblékat. Prostě jsem to měla v krvi, milovala jsem módu, pěkné věci a vždy jsem se ráda oblékala. Nebylo to ze dne na den, člověk k tomu musí mít vztah a mít to v sobě. Jsem zastáncem toho, že nikdy nikoho nekritizuji a každý má nosit to, co se mu líbí a cítí se v tom dobře.
Vždy jste vše dělala naplno a po kariéře si evidentně nahrazujete to, co nešlo při tenise stíhat, je to tak?
Ano, teď je doba instagramu, lidi vás sledují a já se s to snažím dělat velmi autenticky, dávám tam to, co se mi líbí, ale pořád mám své soukromí. Někdo z fanoušků se mě třeba ptal, co ráda dělám, a já odpověděla, že miluji historii a knihy, tak se divili, proč to tam nedám taky. Nedávám tam zkrátka úplně všechno. Co dělám, tak dělám naplno, takže teď když jsem byla v Let’s Dance, tak jsem šest hodin denně trénovala a stejně to vypadalo kostrbatě. Musela jsem trénovat opravdu hodně, protože když to člověk nemá v krvi, nikdy v životě netancoval, nedělal latinskou nebo rumbovou chůzi, tak se tomu musím věnovat naplno.
Jak vlastně vzpomínáte na účast v Let’s Dance?
Bylo to jedno z nejkrásnějších období, jaké jsem zažila. Bylo to absolutně úžasné, možná to bylo i tím, že mě to trochu překvapilo. Do té doby jsem nikdy tanec ani tuhle show nevnímala, ale po nějakých špatných zkušenostech jsem byla uzavřená a nechtěla jsem jít s kůží na trh. Bylo to ale maximálně úžasné a šla bych do toho hned znovu. Byl to super kolektiv, a já jsem si splnila i své módní sny, všechny ty kostýmy. Každý díl, který jsem měla, tak jsem si šaty mohla s mým stylistou vymyslet a i po téhle stránce to byl splněný sen.
A nabídka účinkovat v tom pořadu přišla poprvé? Kdo vás vlastně přesvědčil, že do toho půjdete?
Ano, napoprvé, protože u nás se ta soutěž nekonala pět let. Já předtím byla ještě aktivní hráčkou. Ani můj manžel nedokázal říct, jestli to bude dobré, nebo ne, ale jedna moje kamarádka mi řekla, ať do toho jdu, že mě lidi uvidí, jaká opravdu jsem. Neměla jsem do té doby dobré zkušenosti se slovenskými bulvárními médii, která vypichovala různé věci na instagramu a nedělala takový obraz o mě, jaký by měla.
Tenistka dostala vakcínu místo zdravotníků. ‚Netušila jsem, čeho se dopouštím,‘ tvrdí Slovenka Cibulková
Číst článek
Co bylo na celé soutěži pro vás, jako bývalou tenistku nejtěžší?
Když si odmyslím tu taneční techniku, tak nejtěžší bylo zvládat trému a stres. Každý se tomu divil, protože jsem byla zvyklá hrát před fanoušky na stadionech. Já ale říkala, ano, ale to jsem dělala 25 let a tohle ne. Tady se musí myslet na propnutá kolena, choreografii a mívala jsem vyloženě začátečnické stavy. Já jsem zvládla třeba těžkou pasáž toho tance a pak jsem najednou zapomněla kroky.
V jednom tanci jsem zvládla nejtěžší pasáž, takové skoky, ale pak jsem zapomněla úplně jednoduché kroky. Bývala jsem trémistka i v tenise, ale tam to ze mě pak spadlo.
Dá se vlastně tancování porovnat s tou dřinou při tenise?
U mě ne, absolutně ne. Tenis je stokrát těžší a já už ho skoro tři roky nehraju, takže moje kondice je na bodu mrazu. Já jsem sekla se sportem a nejdu si ráno zaběhat nebo do posilky, jen když chci shodit nějaká kila a to se mi stane jen párkrát za rok. Můj taneční partner byl zpocený a zadýchaný, ale všichni říkali, že mám asi prostě dobrou kondici.
Na první tréninky jsem si nosila hodinky, co mi měřily tep a nejvýš jsem se dostala na 120 tepů za minutu.
Jak se cítíte teď v roli maminky?
Výborně, ale upřímně musím říct, že to šestinedělí a sžívání se s miminkem na začátku pro mě bylo extrémně náročné, přestože Jakoubek byl skvělý. Možná to tak nevypadalo, ale asi i ty hormony po porodu člověk neoklame. Byla jsem ustrašená, taková celkově jiná. Pak jsem pochopila, o čem to je, protože profesionální sportovec je zvyklý, že se všechno celý život podřizuje jemu a na to jsem možná nebyla mentálně připravená. To mi možná dělalo větší problém než to, že jsem k němu musela v noci vstávat a kojit ho.
Můj manžel se mnou deset let cestoval a všechno pro mě dělal, teď tady najednou byl malý Jakoubek a jeho potřeby byly na prvním místě. Teď už mu budou dva roky, tak už fungujeme jako rodina skvěle.
Dají se v mateřství vůbec čerpat nějaké zkušenosti, které vám dal sport?
Já vždycky potřebovala mít naplánovaný den. Věděla jsem, kdy bude rozcvička, kondice, tenis, měla jsem program na měsíc dopředu. Teď tu bylo dítě a najednou nic naplánované nebylo a neustále se to měnilo. Máme ale i fantastickou chůvu a ona mi vysvětlovala, že se to bude měnit pořád. Já byla z tenisu zvyklá, že vše musí být perfektní, ale to se s dítětem musím absolutně vypustit. Máme samozřejmě nějaká pravidla, ale někdy s tím člověk nepohne.
Bude se váš syn Jakub jednou také věnovat tenisu?
Upřímně, tenis je pro mě tak těžký sport, tím, že je individuální, ale kdyby ho to bavilo, tak ho budu podporovat. Byla bych ale radši, kdyby ho bavil fotbal nebo hokej. Neříkám, že je to lehčí, ale tím, že je tam kolektiv, tak je to úplně jiné.
Akademie Dominiky Cibulkové na Slovensku je v plném proudu. Věděla jste, už když jste hrála, že byste se chtěla v budoucnu tímto směrem realizovat?
Určitě ano. Nechci říkat, že tenis je jediná věc, kterou v životě umím, ale je mi to nejbližší, byla jsem profesionální sportovkyně a vím, co to obnáší po všech stránkách. Chtěla jsem to moje know-how a zkušenosti prodat dál. Když jsem ještě byla aktivní hráčka, tak už akademie fungovala a já se s ní spojila. Teď se tam chodím dívat na děti a je to velmi příjemné. Jednou týdně se chodím dívat na děti a děláme i letní tenisové kempy a tábory.
Kdy naposledy jste si byla vy sama zahrát tenis?
Od té doby, co jsem skončila, tak jsem si sama za sebe hrát nešla. Mě nebaví jít si jen tak zapinkat. Je to těžké. Jakmile bych šla na kurt, tak bych musela hrát. Muselo by to být kvůli něčemu, jako mě teď třeba oslovili, jestli bych si nezahrála na Wimbledonu turnaj legend. Na to se ale ještě necítím, protože jsem skončila před dvěma lety. Viděla jsem, že už to bylo na Roland Garros, ale ty holky byly o něco starší, třeba o pět let starší. Příští rok si to ale představit už dokážu.
Takže tenis vám vůbec nechybí?
Upřímně? Ne. Moje máma se občas ptá, jestli bych se nechtěla vrátit, a já jí vždy odpovím, že ne. Já jsem teď opravdu spokojená a šťastná, tak jak to je.
Jak moc tenis sledujete, alespoň výsledky a to, jak se na okruhu WTA střídají jména hráček?
Nechci říct, že bych to neměla vůbec v merku, to zase vím, kdo vyhrál Roland Garros, občas se dívám i na mužské zápasy. Není to ale tak, že bych si sedla a podívala se na finále turnaje v Madridu. Nějaký přehled ale mám, rozhodně větší než těsně potom, co jsem skončila.
Většinu své kariéry jste odehrála ve stínu Sereny a Venus Williamsové, tedy tenistek, které vyhrávaly jeden grandslamový turnaj za druhým. Teď se to ale hodně mění. Čím myslíte, že to je, že je ženský tenis tak vyrovnaný?
Pro ženy je založit si rodinu úplně jiné než pro muže. Roger Federer má čtyři děti, nedovedu si představit, že by se třeba Serena vrátila po čtyřech dětech. Pro ženy je založení rodiny trochu náročnější. Jsem trochu zklamaná z toho, že covid trochu zhoršil kvalitu v ženském tenise. US Open loni vyhrála hráčka z kvalifikace a neprohrála set ani v hlavní soutěži. To by se asi dřív nestalo a trochu to ukazuje nestabilnost a že ty holky dokážou udělat velký výsledek a pak to mentálně neunesou. Stabilita a mentální síla je teď prostě jiná.
Co bude dál dělat Dominika Cibulková?
To je teď otázka trochu do větru. Když jsem skončila, tak jsem věci neplánovala, jen jsme chtěli rodinu a to se podařilo. Momentálně mi věci přichází do života samy a já jsem otevřená, přesně jako bylo Let’s Dance. Teď už jsem opět ve starých kolejích, v tenisovém důchodu, a beru to den za dnem.
A cíle a sny, které by byly v budoucnu?
Teď asi nic, ale určitě bychom za nějakou dobu chtěli rozšířit rodinu, ale teď to není aktuální. Věnujeme se synovi a strašně si to užíváme. Když jsem skončila s tenisem, tak jsem neměla motivaci a cítila jsem, že už tam nejsem ráda. Měla jsem okolo sebe tým a mohla jsem spokojeně skončit. Nemám to tak, že bych se chtěla vrátit a něco si dokazovat. Určitě ale přijde něco, co mě bude zajímat.
Nabízí se otázka, jestli by tě ještě někdy napadlo stát se fedcupovou kapitánkou slovenského týmu?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale teď když tu otázku slyším, tak ano. Hrála jsem nespočet fedcupových zápasů, finále s Danielou Hantuchovou a určitě ty moje zkušenosti by mohly pomoci. Určitě tomu budu v budoucnu otevřená.
