Začátek byl hororový. Nechci ale být zbytečně na dně, říká Plíšková po prohraném finále Wimbledonu
Tenistka Karolína Plíšková na grandslamový titul nedosáhla. Ve finále Wimbledonu podlehla světové jedničce Ashleigh Bartyové po velkém boji 3:6, 7:6 a 3:6. Patnácti tisícovkám fanoušků včetně členů královské rodiny nebo herce Toma Cruise nabídla dramatickou zábavu, i když se po nepovedeném začátku bála debaklu. A dělala vše proto, aby nedopadla jako ve finále antukového turnaje v Římě, ve kterém prohrála s Polkou Igou Swiatekovou dvakrát 0:6.
Co jste musela udělat, abyste odvrátila ten složitý začátek?
Musela jsem pro to udělat opravdu hodně, ten začátek byl hororový. Trochu jsem si vzpomněla na finále v Římě, kde jsem hrála asi o hodně hůř, ale teď mi to soupeřka udělala opravdu megatěžké. Ona hraje opravdu nepříjemně. Ale našla jsem cestu, dostala jsem se do toho, pořád jsem věřila, i když to bylo na začátku katastrofální a vypadalo to, že tam budu třeba jen hodinu. Nakonec si myslím, že to byl zápas neskutečně zajímavej pro diváky a i když se to nepodařilo, tak jsem to odehrála důstojně a užívala jsem si to.
‚Já nikdy nebrečím, nikdy!‘ Plíškovou po prohře ve finále Wimbledonu přemohly emoce
Číst článek
Musíte lépe nacvičit, abyste začínala podávat...
Bohužel, tohle může někdy hrát roli a navíc s takovou hráčkou. S Arynou Sabalenkovou jsem to měla podobně, ale tak to je. Nějaké šance jsem měla a ten zápas se dal vyhrát, ale ona hrála výborně. Já jsem se snažila ze všech sil, přestože to asi nebyl můj nejlepší tenis, protože s ní je to těžké a nemohla jsem hrát to, co bych úplně chtěla
Z těžkých porážek, ale mohou být i velké výhry. Je tohle motivací, co jste tady na Wimbledonu dokázala?
Asi jo, ale ten první moment je obrovské zklamání. Já nejsem vlastně nikdy spokojená, takže nechci slavit, že to bylo finále. Radši bych slavila výhru a nikdy asi slavit nebudu, že jsem došla do finále. Nechci z toho být ale zbytečně na dně, protože mám před sebou olympiádu, US Open a je o co hrát. Když si z toho vezmu ty dobré věci, tak můžu zahrát dobře na jiných turnajích. Zklamání je obrovské, to nebudu skrývat, ale ta motivace by to měla přebít.
Spadne z vás stres, protože to muselo být strašné napětí ty dva týdny tady?
Popravdě bylo, ještě ta bublina tady. Nebylo moc radosti, ačkoliv jsem ji našla ve hře. Těším se, až zajdu do restaurace, uvidím rodinu a jiné lidi. Opravdu ale musím strašně poděkovat svému týmu, protože mi dodávali megasílu i na začátku finále, když se nedařilo. Hlavně Saša (trenér Sasha Bajin) a Míša (Michal Hrdlička), tak to je držák v posledních letech pořád. Těším se, že si odpočinu a na další turnaje.
Těšíte se na olympiádu za přísných podmínek a bez diváků?
Když jsme se dozvěděli, že nebudou ani domácí Japonci, tak jsem si říkala, že to bude teda „slušný“. Tady i na menších kurtech byla atmosféra a lidé chodili dost a poslední dva zápasy byly fakt super. To mi bude chybět hodně a já jsem zrovna typ, který tohle potřebuje a dokáže díky nim zahrát nejlépe. Asi to bude pro každého stejné, tak se na to musíme připravit.
Ve finále s Ashleigh Bartyovou vám lidé hodně fandili, že?
Já to cítila a dodávalo mi to kuráž. I s tou Sabalankovou jsem to cítila, že mi fandili a teď ta atmosféra byla neskutečná. Možná i lepší, než tenkrát v New Yorku, kde jsem hrála proti Venus a Sereně Williamsovým a lidé byly na jejich straně. Tady jsem cítila strašnou podporu a do toho ta všechna známá jména. Bylo to neskutečné.
