Klepala jsem se nervozitou, přiznává Vondroušová. Po výhře na ní doma čeká vytoužené štěně

Byla nervózní, ale podle výkonu na kurtu to vůbec nebylo poznat. 17letá Markéta Vondroušová zvládla svůj první grandslamový zápas za necelou hodinu. V rozhovoru pro Radiožurnál prozradila, že ji doma čeká vysněné štěně, ale to musí počkat minimálně na zápas druhého kola.

Paříž Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Markéta Vondroušová | Foto: ČTK/AP, John Raoux | Zdroj: ČTK

Markéto, blahopřejeme k první výhře na grandslamovém turnaji, jaký to byl zápas?

Byla jsem strašně nervózní, při rozehrávce jsem se úplně klepala. Asi to tak nevypadalo, i máma mi psala, že to nebylo vidět, ale ze začátku to bylo šílené. Podle výsledku to vypadalo lehce, chodily jsme přes shody a výhody, tak jsem ráda, že jsem to zvládla.

Z čeho jste se klepala?

Myslela jsem, že to nebude tak strašné, ale bylo to mé první kolo na grandslamu. Navíc jsem měla docela dobrý los, tak jsem říkala, že výhra je reálná. Ale soupeřka byla doma, lidi ji hnali. Ale začala jsem dobře, tak jsem se uklidnila a šlo to.

Když hrajete s neznámou soupeřkou, jak dlouho trvá zvyknouti s na její styl a tak?

Viděla jsem ji jen jednou a tehdy jsem jí nevěnovala pozornost. Věděli jsme, že když to má kratší, tak do balonu docela chodí. Ale hrála přímky a mně se z toho hrálo dobře, nepotřebovala jsem nic vymýšlet, její hra mi seděla. Snažila jsem se hrát přes její bekhend a druhý servis. Z prvního mě tlačila.

Ve druhém kole vás čeká Ruska Kasatkinová, tu už znáte líp.

Hrály jsme tu mojí první juniorku. Prohrála jsem ve třetím setu v semifinále. Teď už nemám co ztratit, tak uvidíme, jak to půjde. Hraju tu dobře, tak si myslím, že s ní můžu normálně hrát. Nemyslím, že bude velký favorit.

V této sezoně máte už přes padesát výher, i když jste do ní naskočila po dlouhé zdravotní přestávce. To jste se tak moc těšila?

Tenis mi hrozně chyběl. Na kurtech jsem byla každý den, pracovala jsem na kondici. Bylo to hrozné, nemohla jsem si pinknout a všichni hráli. Holky z juniorů se začaly dostávat nahoru a já jsem si říkala, že to taky můžu dokázat.

Nepřemýšlela jste, že budete trénovat jinde, abyste ostatní neviděla?

Nešlo to. Kondičního trenéra jsem měla na Štvanici a jsem tam pořád, i byt mám blízko. Pak jsem si zvykla, protože mi nic jiného nezbývalo. Když už jsem začala hrát, hrozně mě to bavilo. Na prvním turnaji jsem pak vůbec nevěděla, co mám čekat, ale hrála jsem dobře, to mi taky hodně pomohlo.

Odmala jsem otravovala, že chci mopse

Je doma něco nového? Nějaký přírůstek?

Od soboty máme štěně, těším se na něj, ale nepojedu kvůli němu domů, že jo. Jeli pro něj v sobotu a já jsem v pátek hrála finále kvalifikace. Říkala jsem si, že kdybych prohrála, tak to ještě stihnu, ale ještě si to musím prodloužit.

Jaké je to plemeno?

Je to mops. Přála jsem si ho asi pět let, teď to konečně vyšlo. Strašně se mi líbí, už odmala jsem otravovala, že ho chci. Je docela těžké je sehnat, protože je hodně podvodných inzerátů, už dvakrát jsme narazili na úplně šílené lidi. Teď jsme našli chovnou stanici a máma pro něj jela. Pořád mi ho fotí a natáčí, tak se strašně těším.

Jak se jmenuje?

Je to Brownie podle sušenek. Vybraly jsme to se ségrou. Ještě jsem říkala, že by to mohl být Roland, když jsem tady, ale to se ségře nelíbilo, tak jsme nechaly Brownieho.

Jaroslav Plašil, VM Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme