Navrátilová: Už hlavně žádné války. Nejlepšími sportovci československé historie jsou Zátopek a Čáslavská
Česko-americká tenisová legenda Martina Navrátilová v rozhovoru pro Radiožurnál, Mf Dnes a ČTK vypráví o nejlepších československých sportovcích, o české historii a jak se prolíná se sportovními událostmi. Prozrazuje také, že podle ní je největším současným sportovcem americký fotbalista Colin Kaepernick. Na závěr přeje Navrátilová České republice hlavně mír a žádné války.
V anketě o sportovní událost století jste ovládla období let 1978 až 1988. Jaké to pro vás bylo období?
Osmdesátá léta pro mě byla ta nejlepší. Od roku 1978 do 1988 jsem hrála nejlepší tenis. Moc si toho vážím, moje sestra při přebírání ceny na Pražském hradě byla a udělala mi tam trošku parádu, to bylo prima.
Kdo byl podle vás nejlepší z těch, které jste v anketě pro roky 1978 až 1988 předčila?
V té době na začátku to musela být Jarmila Kratochvílová. Ta dřina... Bez té se člověk do špičky nedostane.
Kdo byl nejlepší československý sportovec vůbec?
Četla jsem knihu Emila Zátopka a ten, co dělal ve svých letech, když běhal v lese s pytlem a ve sněhu a tahal klády... To jsem si říkala, že se dřel asi nejvíc. Neznám atleta, který by pracoval více než Zátopek. Také co zažil s komunisty, jak se trápil a musel se přizpůsobovat a klanět. Podmínky měl opravdu neuvěřitelně těžké, ale stejně se dostal do světové špičky. Opravdu, klobouk dolů.
Příběhy osmičkových Wimbledonů: průlom Navrátilové, emoce Novotné i bitva Nadala s Federerem
Číst článek
A nejlepší sportovkyně?
Věra Čáslavská. Když vyhrála v Mexiku a rozhodčí změnili body Rusce Latyninové, přidali jí body a obě tak dostaly zlaté medaile, tak potom odvrátila hlavu od sovětské vlajky. Co zažila Čáslavská, to je také neuvěřitelné.
Jaká byla pro vás největší událost v historii Československa? Sportovní i nesportovní.
Když konečně osvobodili Václava Havla, Charta 77 a potom rok 1989. Samozřejmě také 21. srpna 1968. Bylo to nahoru dolů, ale jak se máme teď, to je paráda. Škoda že komunisté zničili životy tolika lidem. Ti na to ale zapomínají. Na historii se nesmí zapomenout, protože jinak se to bude opakovat.
Vidíte, co se teď děje všude po světě. Všichni jdou až moc doprava, zatímco Putin zase doleva, až se nakonec potkají. Jako Stalin a Hitler. Ti byli na opačných koncích, ale pak se potkali, protože udělali stejné věci. Jsou to katastrofy, ať už je to z levého extrému, nebo z pravého.
Vtipy se o tom nemůžou nikdy dělat. To bych jim dala s odpuštěním facku, kdybych to slyšela. Sama na to zapomínám, jaké to bylo, když mám teď telefon a na něm můžu okamžitě mluvit se sestrou. Když si vzpomenu, jaké to bylo za našich časů, když jsme čekali na telefon dva roky, než jsme ho dostali. Potom samotný hovor se musel objednávat celý den, doufali jsme, že se to vůbec spojí. To jsou věci, které se zapomenou, proto se musí připomínat, to je důležité.
Kdo je pro vás teď největší sportovec?
Teď to bude Colin Kaepernick. Víte, co udělal? Jak teď ztratil práci? V tenise si můžeme dovolit být političtí, protože je to sport jednotlivců a nikdo mi nemůže zakázat, abych hrála. Kdybych podváděla nebo sázela, tak to je jiná věc. Když ale řeknu něco politického, tak můžu tenis hrát dál. On ale teď nemůže sportovat. Nemůže hrát fotbal, který miluje. Obdivuji ho.
A z českého pohledu? Třeba Jágr ještě pořád hraje…
Jágr ještě hraje. A za koho? Hraje ještě v Rusku?
V Čechách v Kladně, zrovna je zraněný.
A kolik mu je?
V únoru mu bude 47.
47!? No ale hokej, to je sport. Tam můžete odpočívat, v tenise to nejde, ale borec je Jágr velký.
Vy to ještě zvládáte pohybově? Co děláte?
Všechno, pořád ještě všechno. Trošku možná pomaleji, ale ještě pořád všechno.
Když nemáš šťávu při grandslamu, tak proč hraješ tenis, diví se Karolíně Plíškové legendární Navrátilová
Číst článek
Kolečkové brusle, lyže, tenis?
Koncem listopadu pojedu na lyže, už začíná sezona. Jezdím na kole, hraju tenis a dělám jógu. Také chodím do posilovny, abych měla silnější nohy a mohla lépe lyžovat. Všechno je to propojené.
Když jste zmínila Zátopka, tak každá doba měla vždycky nějakého velikána. Myslíte si, že by byli úspěšní třeba i v současnosti s těmi vlastnostmi, které měli dřív?
Samozřejmě. Teď by to měli, myslím, ještě mnohem jednodušší. Vůle se nedá objednat, tu musíte mít. Ti, kteří byli šampioni před 50 lety, by byli šampiony i dnes a většinou ti, kteří jsou šampiony dnes, by byli šampiony před 50 lety, kdyby na to měli příležitost. Jde o příležitost, srdce máme ale všichni stejné.
Co máme v sobě my Češi, že jsme tak dobří?
Tvrdohlavost, když se do toho zakousnete, tak už to nepustíte. Česká mentalita je pořád velmi silná. Vy jste vždycky byli takoví tvrdohlaví, opřete se do toho a už to nepustíte. Je to taková nespokojenost v kombinací s chtěním být nejlepší. Jestli je to na této úrovni nebo na jiné, chcete být nejlepší. To je pořád stejné, aspoň doufám.
Budete komentovat fedcupové finále, jak to budete mít?
Ve Fed Cupu jsem akorát dělala interview s Petrou (Kvitovou – pozn. red.), ale nikdo mě tam nepozval, takže nevím.
Pracovně tam ale nebudete?
Pracovně ne, Tennis Channel to myslím dává, ale ti to budou dělat z Los Angeles ze studia, takže kdybych to komentovala, tak by to bylo z Los Angeles a ani bych v Praze nebyla, kde bych byla raději.
Co byste popřála do dalších 100 let Česku?
Už žádné války, přežili jsme dvě světové války a potom i rok 1968, což bylo teď akorát 50 let. Je to sice klišé, ale je to pravda, protože když vidíte, co se děje ve světě, v Sýrii, v Iráku, Írán. Katastrofa po celém světě. Když je mír, tak jsou všechny možnosti, ale když je válka, tak jenom přežíváte. Co je to za život, když se jen snažíte přežít?
