Snad se na mě nebude Katka zlobit, řekla Krejčíková po vyřazení své deblové spoluhráčky
Český tenis bude mít v semifinále dvouhry turnaje ve Stromovce dvojnásobné zastoupení. Po Tereze Martincové postup vybojovala Barbora Krejčíková, která porazila svou obvyklou deblovou spoluhráčku Kateřinu Siniakovou 6:3, 6:0. S vítězkou mluvil reportér Radiožurnálu David Prouza.
Velká gratulace, ale předpokládám, že toto vítězství netěší tolik jako některá jiná...
Děkuji moc. Těší, netěší, je to sport, co se dá dělat. Samozřejmě za Katku mě to mrzí, že jsme se takhle potkaly a výsledek je tak jednoznačný, ale jedna z nás prostě musela vyhrát. Jsem ráda, že jsem to já, a doufám, že se na mě Katka nebude moc zlobit.
Přeci jen, když hrajete s deblovou parťačkou, daří se vám a jí ne, tak je to nepříjemné, že?
Je to náročné, je tam prostě Katka. Jsem zvyklá, že bývá na mé straně, že se vzájemně povzbuzujeme, ale najednou je proti mně. Vždy je náročné hrát proti Češce, člověk si to ale nesmí moc připouštět. Mrzí mě to, mám Katku ráda a přeju jí vždy to nejlepší, poslední dobou se jí navíc začalo dařit a hrála dobře. Myslím, že čtvrtfinále na WTA je také dobrý výsledek.
Říkala jste, že z vaší strany to na turnaji zatím nebylo ideální. Bylo to v tomto zápase lepší?
Určitě to bylo lepší než v předchozím zápase. To jsem hrála strašně špatně servis a hra soupeřky mi úplně neseděla. Na Katku jsem hodně zvyklá, protože spolu hrajeme a trénujeme, takže jsem věděla, co mám očekávat. Hrála jsem to, co jsem hrát měla, a proto jsem vyhrála.
Krejčíková v Praze nedala šanci Siniakové a míří do semifinále. Postupuje i Martincová
Číst článek
Když se vrátím k počasí, bylo velké teplo a téměř žádný vítr. Byla to trochu zkouška na olympijské hry?
Nevím. Uvidíme, jak tam bude. Já jsem se dívala, že tam má hodně pršet, takže těžko říct, ale určitě bude teplo a dusno. Je dobré se na to takto připravit a hlavně si zahrát doma zápasy. Jsem vděčná, že tady můžu být.
Na váš zápas se přišly podívat i takové osobnosti jako Kateřina Neumannová či Jaromír Jágr. Potěší to?
Je to moc hezký, ale co si budeme povídat; když jsem na kurtu, tak vůbec nevím, kdo tam sedí. Dívám se jen na trenéra a na to, jak hraju. Samozřejmě, když to vidím po zápase, tak je to obrovská čest. Moc si vážím toho, že se přišli podívat.
