Poslední Wimbledon? ‚Třeba si ho ještě zahraju, třeba ne,‘ připouští Lucie Šafářová
Její zápasy ve Wimbledonu připomínají návraty do úspěšných časů. V hledišti se usmívá kanadský trenér Rob Steckley, a ona sama hraje jako v letech, kdy ji ještě tolik netrápily časté nemoci. I tak ale tenistku Lucii Šafářovou napadlo, že je na travnatém grandslamu v Londýně naposledy.
„Říkám si, že bych nemusela být nervózní, když by to měl být můj poslední Wimbledon. Třeba si ho ještě zahraju, třeba ne. Ale rozhodně si ho chci užít,“ přiznává na Radiožurnálu Lucie Šafářová.
Tenis snad umím, jen mě občas přebijí nervy, říká Kvitová po brzkém konci na Wimbledonu
Číst článek
Hlavně ze svého posledního zápasu s Polkou Agněžkou Radwaňskou musela mít dobrý pocit. V závěru ustála spoustu brejkových příležitostí soupeřky i nálety okřídlených mravenců.
„Bylo to dost nepříjemné, bylo jich hrozně moc a lítali mi do očí a všude. Bylo to pro obě stejné, ale určitě to nepomáhalo, když člověk odvrací jeden brejkbol za druhý a ještě mu hmyz létá do očí,“ usmívala se po šťastném konci Lucie Šafářová.
„Jsem strašně ráda, že jsem to zvládla. Že jsem dobře udržela hlavu a pak dobře zaservírovala konec, dodala.
V dalším kole bude bojovat proti Rusce Makarovové o postup do osmifinále, a třeba teď zažívá typ turnaje, na které byla zvyklá dřív, tři, čtyři roky zpátky, z období, kdy ji kanadský kouč Rob Steckley přesvědčoval, že může hrát dobře i na trávě.
„Řekl, že na trávě umím hrát a budu na ní hrát dobře. Že jen trošku musím změnit hru a bude to dobré,“ vrací se Lucie Šafářová do roku 2014, kdy dosáhla ve Wimbledonu na semifinále.
O rok později vybojovala finále v Paříži a dostala se na Turnaj mistryň. Přes časté zdravotní problémy získala bronzovou medaili v olympijském deblu a také další grandslamové tituly v ženské čtyřhře.
Teď v Londýně se na své dřívější úspěchy snaží navázat, a třeba ještě ne naposledy.
