Kvitová po úspěšném vstupu do Wimbledonu: Bolí mě úplně všechno, zraněná ruka ale ne

Wimbledon vyhrála dvakrát, ale o ten letošní málem přišla. Tenistka Petra Kvitová si těsně před minulým grandslamem v Paříži natrhla sval na levém předloktí a od konce května ruku šetřila. Svou první soupeřku v Londýně – Tunisanku Ons Džabúrovou – ale porazila, přestože měla za sebou jen pár hodin tréninku. I o tom si s českou reprezentantkou povídal reportér Radiožurnálu Jaroslav Plašil.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petra Kvitová zvládla vstup do Wimbledonu velmi dobře

Petra Kvitová zvládla vstup do Wimbledonu velmi dobře | Zdroj: Reuters

Gratuluji, jak jste zvládla začátek. Určitě to nemohlo být jednoduché. Už je aspoň méně strachu, když zraněná ruka vydržela?
Těžko říct. Myslím, že strach budu mít pořád. Strach jsem měla hlavně před zápasem. Když jsem začala hrát, tak už jsem měla přece jen jiné věci, na co se mám soustředit, než na ruku. Snažila jsem se to trochu vytěsnit.

Rýma se také začala zlepšovat, takže s dechem jsem také úplně neměla problémy, jako bych měla třeba dva dny zpátky. Měla jsem tak čas soustředit se hlavně na zápas. Po tom všem, co jsem tady odehrála – tři hodiny na trávě s raketou – to bylo, myslím, úžasné.

Kvitová přehrála Tunisanku Jabeurovou a postupuje do druhého kola. Berdych ve Wimbledonu končí

Číst článek

Péče o ruku ale bude, předpokládám, pořád. Zmírní se něco, nebo to bude pořád stejné?
Důležité je, že v tom místě, kde jsem to měla natržené, není žádná bolest. To by byl ukazatel toho, že bych musela skončit. To, že mě to bolí úplně všude kolem, je asi jasné, protože jsem prostě čtyři týdny nic nedělala.

Tenis je navíc pro tu ruku náročný. Budu se o ni určitě starat dneska, zítra, pozítří. Teď momentálně asi pořád, než se to zase dostane do starých kolejí. Tenis hrát nebudeme, abych jí dala konečně volno, protože jsem teď hrála tři dny v kuse, abych se aspoň jakžtakž cítila na zápas. To se povedlo, takže jí dám odpočinout.

Je to teď ošidné. Můžete si vzít třeba prášek proti bolesti, když vás bude něco bolet? Pak byste zase neměla signál, který potřebujete...
Je to tak. Teď si ho – pokud nebudu muset – určitě brát nebudu. Kvůli ruce určitě ne, protože bych potom nemusela cítit bolest, která by byla signálem, že to není úplně dobré.

Na těle mě bolí úplně všechno, takže je to asi jedno. Není to zranění, ale tráva je specifická. Dělala jsem toho hodně, ale ne speciálně tenis, takže to dostává docela záhul. Pravá ruka mě ale nebolí, což je docela fajn, takže můžu hrát bekhend, když tak. Hodně bekhendu.

Fanoušci jistě ocení, když vás tu zase vidí usmívat se. To dlouho neviděli. Cítíte, že už to zase může být lepší?
Doufám. Každopádně už to, že jsem hrála, bylo fajn. Musím říct, že atmosféra na kurtu byla úžasná, to bych ani nečekala. Hrozně si vážím toho, že lidé přišli, povzbuzovali a byli fajn. Každopádně jsem taky ráda, že jsem to překonala a vůbec jsem nastoupila.

Patnáctiletá tenistka ve Wimbledonu porazila Williamsovou. Kdo je vycházející hvězda Cori Gauffová?

Číst článek

Jak moc vás může taková nepříjemná a zvládnutá zkušenost posílit?
Myslím, že každá výhra i prohra vás určitým způsobem posílí. Tohle je samozřejmě trochu atypické i tím, že se to může stát i zítra i pozítří, takže je to asi jedno. Myslím, že mi to může dát signál, že si ten tlak dělat nemusím. I když... Ono je to lehké říct, ale udělejte to potom.

Když vidíte Naomi Ósakaovou, jak se po tiskové konferenci rozpláče... Tlak je ve světě tenisu asi neuvěřitelný, člověk odjinud si to asi nedokáže představit.
Je to náročné. Samozřejmě to znám. Také se mi chtělo už mnohokrát na tiskovce plakat. Je to individuální sport a pro ženské je to mentálně náročné. Nahoře je prostě tlak trochu větší.

Fouká tam...
Fouká tam trochu víc než všude jinde. Když už tam jednou jste, tak už se to potom nějakým způsobem očekává. Nejenom od lidí z venku, ale tlak, který si každá z nás dává sama na sebe, je asi nejtěžší.

Říkáte si někdy, co všechno pro to ještě musíte udělat, abyste se tam zase dostala? Protože už se zdá, že jste pod vrcholem už opravdu kousíček...
Ne, takhle na to nemyslím. Pokaždé, když jsem na to v minulosti myslela, tak se to nepovedlo. Už si říkám, že mi to není přáno. A když není, tak není, s tím už asi nic neudělám.

Tenis mě ale baví a možná mě baví o to víc, co jsem se vrátila. Od toho „incidentu“ si to užívám o to víc. Mám kolem sebe výborný tým, toho si také vážím, že mě neustále podporují, tlačí mě... Většinu času to se mnou není jednoduché. Nemají to se mnou jednoduché, ale jsou fajn.

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme