‚Kotník vydržel, ale je to nic oproti tomu, co už mám za sebou.‘ Kvitová zvládla wimbledonskou generálku
Tenistka Petra Kvitová vstoupila do travnaté části sezony výhrou. V úvodním kole turnaje v německém Bad Homburgu, který je generálkou pro nadcházející Wimbledon, porazila Polku Pitterovou ve 4:6, 6:1 a 6:4. Česká hráčka se vracela k zápasům po zranění kotníku, kvůli kterému předčasně odstoupila z Roland Garros. Na trávě vybojovala první soutěžní výhru od Wimbledonu 2019.
Jak se cítíte po první výhře na trávě od léta 2019? Tím spíš, když to byla třísetová bitva.
Musím říct, že hodně rozporuplně, protože to byl teprve třetí den, co jsem hrála od pauzy po zranění. Věděla jsem, že nebudu hrát ideálně, ale stejně jsem očekávala lepší výkon, že nebudu tolik kazit. Nešlo to tak, jak jsem si představovala. Byla jsem trochu frustrovaná a nezvládala to psychicky. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to nějakým způsobem zvládla a občas tam byly světlé momenty, které si musím vzít z toho zápasu.
Úspěch mi dojde později, teď se připravuji na Wimbledon a olympiádu, nepolevuje Krejčíková
Číst článek
Je přede mnou ale spoustu práce. Nemohla jsem běhat, posilovat, nic. Zabere to nějaký čas, ale jsem ráda, že si můžu zahrát další zápas.
Co bylo nejtěžší? S čím jste nejvíc bojovala?
Se vším. Ze začátku jsem lépe servírovala a hůř returnovala, pak se to trochu obrátilo. Nebylo to asi ono. Hodně jsem kazila jednoduché míče a to na frustraci přidává. Pohyb také nebyl ideální, cítila jsem se jako slon, když jsem se nehýbala asi dva a půl týdne. Je to znát.
Před zápasem jste říkala, že vám jde o to vyzkoušet kotník v plné zátěži. Jak to hodnotíte?
Je hodně pozitivní, že jsem ho necítila. Cítila jsem ho ale všude jinde i s tejpem (obvazem kotníku – pozn. red.), protože s tím nejsem zvyklá hrát a nemám ho ráda. Teď je ale důležité ho mít a tak to beru. Jsem ráda, že kotník vydržel a moc po zápase nenatekl.
Když srovnáte rukáv (se kterým se Kvitová vracela v roce 2019 po Roland Garros na kurty po zranění ruky – pozn. red.) a tejp, co je horší?
Ani jedno není příjemné. Ale musím říct, že jsem si tentokrát vzpomněla, jak jsem se vracela zpátky po té ruce a to bylo mnohem těžší než nějaký blbý kotník. To mi taky problesklo hlavou a bylo to dobře. Mám na sebe totiž někdy až moc velké nároky, a to i tentokrát, i když jsem neměla tolik natrénováno. Ten kotník je vlastně úplné nic oproti tomu, co už mám za sebou.
