Bojovnice Williamsová, elegán Federer. Změnili tenis, jejich odchodem začne nová éra, tvrdí sociolog

Jaká je to zpráva pro tenisový svět, že ho opouští legendy jako Serena Williamsová a Roger Federer?
V něčem zcela zdrcující, protože začíná naprosto nová éra jak v tenisu, tak v podstatě ve sportu. Oba změnili nejen zavedené tenisové pořádky – dostali tenis mezi nejlepší sporty – ale i ve světě sportu a dokonce i ve světě společnosti. To, jak ty lidi známe, za sebou zanechalo opravdu hlubokou stopu. Myslím si, že odchodem obou těchto vynikajících tenistů, sportovců, obchodníků a ještě kdo ví čeho, k tomu se, předpokládám, dostaneme, tenis nastupuje novou éru po Williamsové a Federerovi.

Ještě než se k tomu všemu dostaneme, je na místě otázka, kdy konec přijde a zda je okamžitý pro oba dva.
To je dobrá otázka, protože se bavíme o konci jejich kariér. Serena Williamsová dohrála svoji kariéru oficiálně v třetím kole US Open, které pojala jako velkou rozlučku. Bylo to skutečně pompézní a americké. Jenže si nechala zadní vrátka. Už jsem viděl analýzy toho, co říkala, a některé hlasy mluví o tom, že všechny její výroky směřují k tomu, že by chtěla druhé dítě. Je jí 41 let a dělá výkonnostní sport, takže si nechává zadní vrátka. Pokud by nebylo možné mít dítě, tak se předpokládá, že by se možná ještě na okruhy vrátila. U Federera je to ještě více spojeno s nějakým marketingovým tahem. Federer končí vyloženě kvůli zdraví, u něj už není možný nějaký větší návrat. Ale on je i osobně zainteresován především finančně v Laver Cupu, což je obrovský exhibiční turnaj, kde se chce rozloučit. Oznámil také dopředu svůj odchod podobně jako Serena Williamsová před US Open. Takže Federer ještě neskončil kariéru, ale po Laver Cup už nebude profesionální tenista.

Už jste zmínil, že Sereně Williamsové za pár dní bude 41 let. Je to už věk na, řekněme, tenisový důchod?
Kdybyste se mě zeptal před deseti roky, tak bych se podivil, o čem se tady bavíme, že 40 let v tenise je naopak dlouhodobá hranice. Především u tenistek je ještě specifické to, že nemají stabilní výkonnost, dlouhodobou. To je rozdíl mezi ženským a mužským tenisem, který má spoustu faktorů. Dlouhodobě ale vlastně tenistky nedokáží dominovat. Sestry Williamsovy tento předpoklad rozbily, Serena drtivě. U ní byla výkonnost založená na maximu energie a intenzivní hře, agresi, agresivním a silovém stylu, což je paradoxní v tom, že jí to umožňuje hrát ještě po čtyřicítce.

To musí být strašně vyčerpávající.
Neskutečně. Jestli jsou pravdivé zvěsti o tom, že chce mít druhé dítě, tak si považme, že první dítě měla teprve před čtyřmi roky. Takže v kolika letech? A vyhrála dokonce i Australian Open, jeden z grandslamů, už jako těhotná. Takže její výkonnost a fyzická vyspělost, to, jak má tělo vystavěné svojí vůlí a výkonem… Musíme nechat stranou představu nějakého bájného talentu, který se někde zrodí.

Je za tím strašná práce.
Obrovská dřina a práce. I u Rogera Federera samozřejmě. Serenu věk posouvá dále, než jak je zvykem u ostatních tenistek.

Některé komentátory Serena, řekl bych, namíchla svým výrokem o tom, že kdyby byla muž, dál vyhrává, končit nemusí, ale že ona si vybírá rodinu. Přibližme, v čem ta kritika přesně spočívá. Je oprávněná?
Naprosto zapadá do toho, jakým způsobem se Serena Williamsová vždy projevovala jak ve světě sportu, tak médií. Dávala vždy důraz na to, že je rozdíl mezi mužským a ženským tenisem. Byla to její sestra, která si dokázala vydobýt třeba na Wimbledonu stejné odměny. Když se ale podíváte na odměny celkově, ne pro vítěze grandslamu, v jejichž případě byla dosažena rovnost, tak na 100 vydělaných dolarů u muže připadá 80 dolarů u žen. Ženy vydělávají na turnajích 80 % odměn oproti mužům, takže je tam pořád velká nerovnost. Na nedávném turnaji, kde zvítězili zároveň Serena Williamsová i Roger Federer, tak on dostal na stejném místě dvojnásobný výdělek.

Serena Williamsová vždy zdůrazňovala tuto nerovnost. Není náhoda, že zdůrazňovala i mateřství, protože Roger Federer je čtyřnásobný otec, ale nikdy jsme neslyšeli, že by jeho výkonnost měla kolísat v důsledku toho, že je otec. Protože s dětmi byla matka, on neprošel těhotenstvím, nemusel rodit a také neměl poporodní problémy, které měla Serena Williamsová. Měla obrovské problémy se srážlivostí krve v nohách. Její návrat na kurty byl famózní už v tom, že dokázala překonat i zdravotní komplikace, které po porodu měla. Ona chce kombinovat matku a tenistku, ale zjistila, že to není možné.

Setkávala se Serena s podobnými výpady proti své osobě celý svůj život?
Dalo by se říci, že je zvyklá. Nejhorší je ale pestrost toho rejstříku, kvůli čemu byla napadána. Když začala dominovat ženskému tenisu, bylo jí vyčítáno, že hraje příliš silově a kazí ženský tenis. Teď zpětně můžeme číst o její kariéře, že změnila ženský tenis, pohled na ženský tenis i to, jakým způsobem hráčky hrají. Dneska hraje silově většina hráček, aby uspěla. Není zcela výjimečné, že si dávají esa, že jsou to tvrdá podání. Serena Williamsová přesně toto ztělesňovala. V úvozovkách odměnou jí za to byla kritika, že ničí ženský tenis, že je příliš mužská, nevzhledná.

Také to souviselo s tím, že je Afroameričanka a tenis je bílý sport, má tradici jak bílého oblečení, tak, řekněme, i rasovou a sociální. Ona byla vždy nějakým trnem v oku a ty urážky někdy šly za hranu. Třeba když se do ní opírali, že vypadá jako mužatka, že by měla hrát spíše s muži, nebo dokonce zazněly narážky, že je spíše opice a že by se sestrou měly pózovat spíš v National Geographic spíš než v Playboyi, kde tedy nepózovaly. Dělalo to z ní terč a hromosvod, kterému žádná jiná hráčka nikdy na okruzích nečelila. A to se bavíme o tenise, kde byla Martina Navrátilová, která udělala coming out o své sexuální orientaci, ale nikdy nečelila něčemu takovému jako Serena Williamsová.

A byla to právě Serena Williamsová, která udělala maximum pro, řekněme, rasovou rovnoprávnost v tenisu?
Společně se svojí sestrou. Protože byly v podstatě jediné výraznější černošky nebo hráčky jiné než bílé barvy pleti, které byly na okruhu výkonnostně výborné, dostávaly se v turnajích vysoko. Na turnaji v Indian Wells v roce 2001, kde se měly setkat v semifinále ještě jako mladé, Venus bylo 21 let a Sereně 19, Venus Williamsová odstoupila ze zdravotních důvodů. Ale začalo se spekulovat o tom, že šlo o způsob, jak se vyhnout sestro-vražednému souboji, ke kterému později stejně docházelo. Americké publikum za to rodině a Sereně Williamsové spílalo, to znamenalo, že na ni pískali a bučeli. Ona zvítězila ve finále, do kterého postoupila kontumačně, když se se sestrou vůbec nepotkala na kurtu. Ve finále, když si její rodina sedala do lóže, tak na ně bučeli a pískali, ozývaly se tam prý i rasistické nadávky. Z pohledu Williamsových to bylo i rasově podmíněno, a rozhodli se turnaj bojkotovat. To je u Sereny Williamsové zásadní věc. Ona se nikdy nebála říkat věci nahlas. Nepřerušila kariéru nebo se nevymlouvala, že na tom turnaji nemůže hrát, protože je nějak zraněná. Sestry prostě vyhlásily bojkot a daly najevo, o co se jedná, aby dosáhly změn v pořádcích, které panovaly.

Tenis byl sport pro buržoazní smetánku, bylo to takové povznášející. Když se šířilo britské impérium, tak se do světa začal šířit tenis. Je to spojeno i s aristokracií a šlechtictvím, které určitým způsobem ztělesňoval Roger Federer. Ale Serena Williamsová je spíše představitel, řekněme, plebsu, nebo téměř proletariátu. Ona je Afroameričanka, uspěje ve sportu, ve kterém uspějí spíše děti bohatých rodičů, ona vyrůstá na předměstí Los Angeles, kde její otec trénuje její sestru, aniž by měl nějaké tenisové zkušenosti. To si opravdu vymyslel a začalo jim to fungovat. Někdo by mě mohl osočit, že v tenise nejsou nejlepší jenom děti bohatých rodičů, ale především děti bývalých tenistů nebo sportovců, tak ano, ale ani to Williamsovi neměli. Ta rodina se tenisu obětovala, jela přes celé americké státy z Los Angeles, z předměstí, které zároveň bylo i místem zrodu hiphopové kultury, až na Floridu, kde žije smetánka budoucích tenisových hvězd. Tam se sestry začaly prosazovat mezi těmi nejlepšími hráči, v jejich případě hračkami. Serena Williamsová udělala dokonce žákovský rekord ten rok. Sestry byly opravdu výjimečné, ale bylo to vydřené. Serena vzešla z úplného dna.

Ale ne vždycky to bylo z její strany úplně růžové. Zaznamenal jsem i videa, kdy mlátí nebo praští raketou, kdy nepodá ruku soupeřce. Asi ten největší incident byl na US Open v zápase s Naomi Ósakaovou.
V roce 2018 ve finále US Open bylo všechno tak, jak by nemělo být. Serena Williamsová v zápase ztrácela, Naomi Ósakaová byla skutečně lepší. Najednou se situace dostala do bodu, kdy se Serena Williamsová začal hádat s rozhodčím, tvrdě ho obviňovat, i po zápase, ze sexismu. Dostala podporu amerických médií, protože Serena se dostala z toho oblíbeného i mediálního terče fanoušků do úplně opačného postavení, kdy za ní americká média stála. Milovala silný příběh ženy, která se prorvala až na vrchol, takže jí tolerovala spoustu věcí. Ale třeba způsob, jakým Ósakaová získala svůj první grandslam - porazí nejlepší hráčkou historie a lidé na ni bučí, protože jsou nespokojení s tím, jakým způsobem rozhodčí vedl zápas, když se musel neustále hádat se Serenou Williamsovou. Ona věděla, že má takovou moc. Ale zajímavé je, že když se jí vyčítal agresivní, emocionální způsob prožívání hry, tak říkala, že jde o upuštění od toho, co dlouho nebylo možné. Do té doby tenistky nehrály silově, ale bylo u nich známo, že neprojevují emoce. Myslím, že se to opravdu posunulo a je zajímavé, když Serena Williamsová mluví o tom, jak se změnily pořádky i v tom, že emoce k tomu patří. A co si budeme povídat, lidé je chtějí vidět.

41 let je i Rogeru Federerovi, jestli se nepletu. Když se zeptám stejnou otázkou jako na začátku, je to v mužském tenise už věk na odchod z kurtů?
V jeho případě jednoznačně, protože ho trápí zásadní fyzické problémy. Po třetí operaci kolena už věděl, že se nevrátí. Já myslím, že to prodlužování bylo spojeno s tím, že nejlepší sportovci své generace nedokáží skončit s tím, v čem jsou nejlepší, a těžko se jim odchází.

Když se zeptám hloupě, je jeho příběh stejně zajímavý jako příběh Sereny Williamsové? Jak se zrodila Federerova hvězda?
Je úplně jiný, ale myslím si, že také zajímavý. Roger Federer byl švýcarský mladík s dlouhými vlasy, který vtrhl na okruh. Vyřadil favorizovaného Peta Samprase ve Wimbledonu a svět začalo zajímat, kdo to je. Byl agresivní, projevoval emoce, mlátil raketou a byl velice neoblíbený. Jenomže skončila éra Peta Samprase, Andre Agassiho a od roku 2001 začínal Federer získávat trofeje a dostává se do takové čtyřletky, kdy byl neporazitelný. Neustále se čekalo, kdo může být jeho vyzyvatel. Potom přišel do hry mladičký Španěl, dnes už není tak mladičký a možná také brzy ukončí kariéru, Rafael Nadal, který byl ryzí antukář. Stal se první zábranou Federera k tomu, aby se stal nesmrtelným. Vyhrál všechno, ale nevyhrál French Open, poslední grandslam, který se hraje na antuce a kterou vyhrává zásadně Rafael Nadal. Rok co rok, i když se Roger Federer dostal až k Nadalovi do finále, tak ten ho porazil. Už to vypadalo, že se něco děje. Nakonec se mu ve finále podařilo porazit jiného soupeře než Nadala, takže jeho příběh měl pohádkový konec. Ale je tu zajímavá druhá stránka. Ani jako neoblíbený mladík si na začátku nestěžoval, že i když vyhrává, nemá příliš peněz. Třeba tenistka Maria Šarapovová, dokázala vydělávat dvojnásobek na sponzorských smlouvách než Roger Federer v době, kdy už začal dominovat mužskému tenisu.

No dobře, ale to teď neplatí. Už to asi otočil.
Neplatí a otočilo se to výrazně. Roger Federer nějakým způsobem zainvestoval do svého marketingového obrazu a dostal se ke jmění, které se v současnosti odhaduje na 1,1 miliardy dolarů. Přitom na okruhu vyhrál kolem 130 milionů dolarů.

Zbytek je všechno marketing.
Všechno je marketing, který má dokonalý. Je tváří luxusních značek. Je úplně dokonalou tváří, protože tenis, který Federer hrával, byl elegantní. Byl univerzální, uměl hrát na všech površích, ale způsob, jakým se projevoval během hry, vypadal, že to vůbec není dřina. Na rozdíl od Nadala, který je chodící testosteronová bomba, řve u toho, napíná svaly, Federer působí, že to jde samo. Přitom je ale dokonalý ve všech úderech, ve všem promýšlení a dokáže být dokonalý i v projevu. Takže se stal oblíbenou marketingovou tváří a dá se i říci, že firmou.

Ani u Federera to nešlo ve všem a vždy samo, ani on se nevyhnul kritice. Vzpomínám si na jednu výraznou před dvěma lety, kdy byl napadán kvůli spojení s bankou Credit Suisse, tehdy i Gretou Thunbergovou, jestli se nepletu.
Šlo o to, že klimatické hnutí, které reprezentuje Greta Thunbergová, kritizovalo Credit Suisse za to, že jenom za loni napůjčoval až 57 miliard dolarů společnostem, které hledají nová naleziště fosilních paliv a že vlastně podporuje to, co se snaží naopak zastavit. Roger Federer, a na tom je přesně vidět, jakým způsobem dokáže fungovat marketingově, neschoval hlavu jako pštros pod písek, ale veřejně se k tomu vyjádřil. Přímo reagoval na Gretu Thunbergovou s tím, že má čtyři děti a že chápe obavy o jejich budoucnost a že se pokusí při jednání se sponzory zapůsobit na to, aby tomu tak v budoucnu nebylo. Dá se říct, že z toho krásně vyklouzl. Připomíná to jeho údery, které vždycky líznou míček, ten přeletí plavmo a odletí tak, že ho soupeř nemůže vybrat. Toto bylo z podobného ranku.

Dokázal tedy Federer svoji marketingovou tvář využít i k něčemu bohulibému, třeba vlivu na mládež a podobně? Je ikonou pro mladé sportovce?
Ikonou je, protože když se bavíme o Federerovi a jeho kariéře, tak v té poslední části byli v podstatě dva arci rivalové. Rafael Nadal a ještě se přidal Novak Djokovič. Na nich je krásně vidět, jak se to typově rozdělilo. Novak Djokovič je výborný tenista, ale je obranář a navíc nepatří úplně do té exkluzivní společnosti jako Roger Federer. Rafael Nadal v sobě má zase urputnost. Federerova elegance funguje tak, že třeba UNICEF jej hodně oslovoval a využívá ho jako ambasadora. Roger Federer se několikrát účastnil různých charitativních turnajů, po zemětřesení na Haiti, kdy byl rychle uspořádán tenisový turnaj a všechen výdělek šel na oběti zemětřesení a pro tu zemi. Tam se potkal i se Serenou Williamsovou. Také byl v Africe, tam se neustále angažoval v různých zemích ve vzdělávacích programech. A samozřejmě když tam máte Rogera Federera, máte pozornost médií.

Když Serena Williamsová a Roger Federer odejdou z tenisového světa, jak bude bez svých největších hvězd vypadat?
Budou se hledat nové tváře. Myslím si, že ženský tenis bude čekat na novou Serenu ve smyslu nějaké dominantní hráčky, která bude pět, osm let dominantní a bude to hlavní rivalka, se kterou se chce každá utkat ve finále, ale ve výsledku ji porazit. Serena byla na té úrovni, že ne každý se s ní chtěl potkat ve finále, protože jak už poznaly i některé české hráčky, končí to opravdu i silným debaklem. Potom máme Rogera Federera, který opouští svatou trojici posledních patnácti let s Rafaelem Nadalem a Novakem Djokovičem. Opouští ji už s tím, že oni ho, co se týče počtu grandslamů, překonali. Takže po této stránce už po něm nezůstane rekord, na který se bude čekat, že ho překonají. Ale jsou tam noví mladí hráči. A jak jsem o tom mluvil, v mužském tenisu se hraje na ty typy. Bude potřeba udělat „bonboniéru“, aby si mohl každý vybrat, kdo s kým bojuje a jaký je to střet, jestli silového hráče nebo někoho, kdo hraje elegantně jako Roger Federer.

Ale myslím si, že nový Roger Federer asi už nebude. Dominance, která za něj byla, nebo způsob hry a jeho projev byl opravdu unikátní, ale on ho ponese dál. On vlastně nekončí. Tenisoví hráči zůstávají legendami, stále se pohybují kolem toho kolotoče a my o něm pořád uslyšíme. Myslím si, že i o Sereně Williamsové. Možná, že mluvit o konci kariéry je trochu zvláštní, protože my je neuvidíme bojovat už na kurtech, oni mají dobojováno a jsou zasloužilí penzisté v 41 letech, ale myslím si, že o nich neustále uslyšíme. Nejen v tenise, nejen ve světě sportu, ale obecně. Jsou to osobnosti a jejich kariéra bude pokračovat jenom v trochu jiné formě.