Tyčkaři spolu zajdou na pivo, ale v závodě neznají bratra

Necelý týden po ostravské Zlaté tretře zamířili špičkoví atleti také do Prahy. Na Julisce se dnes uskutečnil devátý ročník Memoriálu Josefa Odložila a diváci se opět dočkali skvělých výkonů. Mezi ně patří určitě překonání českého rekordu ve skoku o tyči. Ten nový má hodnotu 576 centimetrů a skočili ho hned dva závodníci. Na první pokus laťku pokořil Adam Ptáček a na třetí držitel starého rekordu Štěpán Janáček, který pak jen lehce shodil na výšce 581 centimetrů.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Štěpán Janáček

Štěpán Janáček | Foto: Ministerstvo obrany ČR

Pánové, oběma gratuluji k překonání českého rekordu. Štěpáne, vy ale přece jen budete asi trochu zklamaný. Vždyť při těch 581 centimetrech se zdálo, že laťka už na stojanech zůstane ...

Štěpán Janáček: Ze začátku jsem ani moc necítil, že bych byl v optimální formě. Zase mi ale hodně pomohla atmosféra na stadiónu. Při posledním pokusu 581 bylo vidět, že se ta výška dá skočit. Je to maličký kousíček a počkáme si, co bude dál.

Adame, čekali jste, že byste tady oba mohli překonat český rekord? Měli jste to v plánu?

Adam Ptáček: Doufal jsem v to, že by to mohlo dopadnout. Pokaždé, když si vylepším osobák, tak je to o pořádný kus. Dva roky jsem stagnoval, ale protože celou tu dobu trénuji v jedné skupině se Štěpánem a všechna spolupráce mě staršně táhne dopředu, už se to muselo nějak projevit.

Štěpáne, když Adam překonal český rekord, šel jste mu pogratulovat. A to přesto, že jste v tu chvíli přišel o váš, který byl o centimetr horší. Jak je to tedy u vás s rivalitou?

Š.J.: Myslím si, že je to hlavně výsledek společné práce. Ale je jasné, že v závodě je mezi námi obrovská rivalita. Kdo by nechtěl být lepší než soupeř, že? A právě o tom to celé je.

V tréninku si tedy pomáháte. Ale jak je to při závodě? Hecujete se třeba navzájem, nebo stačí už to, že jste prostě soupeři?

A.P.: My si pomáháme i mimo trénink a sem tam spolu třeba zajdeme na pivo. A jako kamarádi jsme v pohodě. Akorát v tom závodě to jde všechno stranou. Tam je protivník každý.

Jaké výšky si ještě letos troufáte překonat?

A.P.: Můj sen je už dlouho 580 centimetrů. Dva roky jsem stál na pěti stech šedesáti. Teď bych si tedy chtěl sen splnit.

Š.J.: Já vidím ty možnosti ještě o trošičku výše. Záleží ale na tom, jak se podaří ukočírovat zdraví. Příprava byla dobrá ale, bohužel, mě v poslední fázi trochu zklamala achillovka. Doufám ale, že se na mistrovství Evropy v Mnichově připravím dobře a konečně dokážu prodat to, na co bych měl podle tréninku mít.

Na evropský šampionát byste měli jet oba, jak to ale bude s víkendovým Evropským pohárem družstev v Banské Bystrici? Tam může jet jen jeden z vás a nominační komisi opravdu nezávidím ...

Š.J.: Jak jsem poznamenal, mám trochu problém s achillovkou a ještě nevím, jak se to bude vyvíjet. Pokud by měly potíže pokračovat, tak je jasné, že pojede Adam. Nakonec - dnešní závod také vyhrál. Rozhodne tedy nejspíše má achillovka.

Plány na sezónu se vám teď mohou, Adame, trochu změnit. Myslíte si, že s takovými výkony třeba přijdou pozvánky na velké mítinky?

A.P.: Doufám, že ano. Ale hlavně teď cítím, že bych potřeboval trochu trénovat. Zjistil jsem, že pořád objíždím závody a mám trochu manko. Potřeboval bych tedy takovou menší tréninkovou injekci. Věřím, že nějaké pozvánky přijdou a podle toho se také vše bude vyvíjet.

Tomáš Kohout Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme