Tyčkaři spolu zajdou na pivo, ale v závodě neznají bratra
Necelý týden po ostravské Zlaté tretře zamířili špičkoví atleti také do Prahy. Na Julisce se dnes uskutečnil devátý ročník Memoriálu Josefa Odložila a diváci se opět dočkali skvělých výkonů. Mezi ně patří určitě překonání českého rekordu ve skoku o tyči. Ten nový má hodnotu 576 centimetrů a skočili ho hned dva závodníci. Na první pokus laťku pokořil Adam Ptáček a na třetí držitel starého rekordu Štěpán Janáček, který pak jen lehce shodil na výšce 581 centimetrů.
Pánové, oběma gratuluji k překonání českého rekordu. Štěpáne, vy ale přece jen budete asi trochu zklamaný. Vždyť při těch 581 centimetrech se zdálo, že laťka už na stojanech zůstane ...
Štěpán Janáček: Ze začátku jsem ani moc necítil, že bych byl v optimální formě. Zase mi ale hodně pomohla atmosféra na stadiónu. Při posledním pokusu 581 bylo vidět, že se ta výška dá skočit. Je to maličký kousíček a počkáme si, co bude dál.
Adame, čekali jste, že byste tady oba mohli překonat český rekord? Měli jste to v plánu?
Adam Ptáček: Doufal jsem v to, že by to mohlo dopadnout. Pokaždé, když si vylepším osobák, tak je to o pořádný kus. Dva roky jsem stagnoval, ale protože celou tu dobu trénuji v jedné skupině se Štěpánem a všechna spolupráce mě staršně táhne dopředu, už se to muselo nějak projevit.
Štěpáne, když Adam překonal český rekord, šel jste mu pogratulovat. A to přesto, že jste v tu chvíli přišel o váš, který byl o centimetr horší. Jak je to tedy u vás s rivalitou?
Š.J.: Myslím si, že je to hlavně výsledek společné práce. Ale je jasné, že v závodě je mezi námi obrovská rivalita. Kdo by nechtěl být lepší než soupeř, že? A právě o tom to celé je.
V tréninku si tedy pomáháte. Ale jak je to při závodě? Hecujete se třeba navzájem, nebo stačí už to, že jste prostě soupeři?
A.P.: My si pomáháme i mimo trénink a sem tam spolu třeba zajdeme na pivo. A jako kamarádi jsme v pohodě. Akorát v tom závodě to jde všechno stranou. Tam je protivník každý.
Jaké výšky si ještě letos troufáte překonat?
A.P.: Můj sen je už dlouho 580 centimetrů. Dva roky jsem stál na pěti stech šedesáti. Teď bych si tedy chtěl sen splnit.
Š.J.: Já vidím ty možnosti ještě o trošičku výše. Záleží ale na tom, jak se podaří ukočírovat zdraví. Příprava byla dobrá ale, bohužel, mě v poslední fázi trochu zklamala achillovka. Doufám ale, že se na mistrovství Evropy v Mnichově připravím dobře a konečně dokážu prodat to, na co bych měl podle tréninku mít.
Na evropský šampionát byste měli jet oba, jak to ale bude s víkendovým Evropským pohárem družstev v Banské Bystrici? Tam může jet jen jeden z vás a nominační komisi opravdu nezávidím ...
Š.J.: Jak jsem poznamenal, mám trochu problém s achillovkou a ještě nevím, jak se to bude vyvíjet. Pokud by měly potíže pokračovat, tak je jasné, že pojede Adam. Nakonec - dnešní závod také vyhrál. Rozhodne tedy nejspíše má achillovka.
Plány na sezónu se vám teď mohou, Adame, trochu změnit. Myslíte si, že s takovými výkony třeba přijdou pozvánky na velké mítinky?
A.P.: Doufám, že ano. Ale hlavně teď cítím, že bych potřeboval trochu trénovat. Zjistil jsem, že pořád objíždím závody a mám trochu manko. Potřeboval bych tedy takovou menší tréninkovou injekci. Věřím, že nějaké pozvánky přijdou a podle toho se také vše bude vyvíjet.