Vršovický dloubák Antonína Panenky

Když se řekne evropský fotbalový šampionát, mnoha fanouškům nejen u nás, ale i jinde v Evropě se vybaví jeden z jeho nejslavnějších okamžiků - poslední penalta finálového rozstřelu v roce 1976, kterou poslal tehdy československý hráč Antonín Panenka nevídaným způsobem doprostřed německé branky. Tak zvaný Panenkův vršovický dloubák tehdy potvrdil pro český fotbal první a zatím poslední fotbalový titul na tak velkém turnaji.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Antonín Panenka | Foto: Archiv ČRo

Právě s Antonínem Panenkou o jeho slavné penaltě otevíráme fotbalový seriál. Dodnes má nejenom on tento okamžik před očima. Jeho penalta doslova a do písmene obletěla fotbalový svět.

Přehrát

00:00 / 00:00

Vršovický dloubák Antonína Panenky

Panenka: Je už to dost dlouho, jsou věci, které člověk nezapomíná, vím o co jde. Sám se s tím moc nezabývám, ale je to živá, aktuální věc.

Říká exekutor slavné standardní situace.

Panenka: Situace byla trochu specifická v tom, že byla kopnutá jinak, než se tomu bylo zvykem. Stal jsem se vlastně otcem myšlenky kopnout penaltu jinak a navíc tímto způsobem. Jsem rád, že jsou další hráči ve světě, kteří se mě snaží napodobit. Ta myšlenka funguje dál.

Antonín Panenka byl po celou svou kariéru obávaným střelcem penalt a trestných kopů. Uměl je i proto, že si v nich přímo liboval.

Panenka: Beru to jako otázku souboje střelce s brankářem, záleží na tom, kdo bude mít pevnější nervy a kdo je v lepší pohodě než ten druhý. Je to otázka určité koncentrace, sebevědomí, že to umím kopnout tak, jak chci.

Jak vlastně přišel na to zahrát ve finále Mistrovství Evropy rozhodující pokutový kop tak odvážným způsobem?

Panenka: V podstatě jsem na takovou penaltu přišel o dva roky dřív. V rámci tréninku jsem jí často a poctivě zkoušel, měl jsem jí nacvičenou. Souhrou náhod došlo k tomu, že to nakonec vyznělo vrcholem na mistrovství Evropy. Kdyby nebyla remíza, tak by nebyla tak slavná.

Antonín Panenka počítal už dopředu, že, pokud půjde na penaltu, pošle míč dloubáčkem doprostřed branky.

Panenka: Měsíc předtím jsem ji tak kopnul na Bohemce, hráli jsme proti Dukle, chytal Ivo Viktor, taky dostal gól, i když tušil, jak asi budu kopat. Pro brankaře je to něco jiného.

Podobné to bylo i v Bělehradě před rozhodující penaltou ve finále Mistrovství Evropy.

Panenka: Nebyl jsem ani nervózní. Naopak mě to vyburcovalo k tomu, abych dokázal, jestli to umím nebo neumím. Domnívám se, že to je dobrá motivace, protože pokud by měl jít člověk na penaltu s pochybením, obavou, že ji nedá, tak je lepší, aby kopal někdo jiný. Ten, kdo kope, by měl mít dobrou náladu, optimismus a přesvědčení, že ten gól dá. Tenkrát jsme neměli žádný stres, naopak jsme byli v pozitivní euforii a nadšení. Nikdo s námi nepočítal, na toto mistrovství Evropy jsme jeli jako outsideři. Tím že jsme přešli přes Holandsko, tak jsme udělali díru do světa. V utkání s Německem jsme uhráli nečekaný výsledek, měli jsme víc navrch než oni. Pro ně byla povinnost nás porazit, my mohli jenom překvapit. I kdybychom ty penalty nedali, byli jsme slavní.

Miroslav Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme