Zimní olympiáda 2010 ve Vancouveru

Sea to Sky - Od moře do nebe. To nebylo oficiální heslo letošní zimní olympiády. To je motto kanadské dálnice číslo 99, spojnice Vancouveru s horským Whistlerem. A co mají tato dvě města ještě společného? Nic - právě kromě olympiády. A tedy toho, že se v nich soupeřilo o nejcennější letošní medaile.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Úspěšní medailisté z olympiády ve Vancouveru (zleva): Lukáš Bauer, Martin Koukal, Martina Sáblíková, Jiří Magál a Martin Jakš. | Foto: Tomáš Adamec

Česká výprava sbírala rekordy dříve než medaile. Vlastně ještě před tím, než na olympiádu odjela. Česko totiž vyslalo na zimní hry do Vancouveru a Whistleru historicky nejvíce sportovců - nakonec jich reprezentovalo 92.

Předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek na lednovém nominačním plánu prohlásil:

„My se neženeme za rekordy. Ono to je mediálně zajímavé, že to je největší výprava. Podle mého soudu je oprávněně největší, protože ona je taky nejsilnější v naší historii, co se týče ambicí, takže proč ne.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Tomáš Kohout shrnuje dění Her zimní olympiády ve Vancouveru

A jak předseda řekl, tak se také stalo. Ačkoliv: ty medailové předpoklady byly ještě o něco vyšší než celkový souhrn dvou 2 zlatých a 4 bronzových.

Projděme si ale ten úspěšný sběr. Vynechat nesmíme rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou. První zlato získala hned ve druhém dnu soutěží, kdy triumfovala na trati 3000 metrů. Pak si přihodila bronzový bonus z 1500 m a před oblíbenou vytrvalostní tratí na 5 kilometrů prohlásila, že jí je v podstatě jedno, jakou další medaili by mohla získat.

„Ať už bude jakákoli, tak to bude super. Samozřejmě nechci na pětce prohrát, protože svým způsobem je to moje trať, ale ty holky jsou strašně silný a uvidíme, jak to bude. Roli bude hodně hrát, jak to bude rozlosované, kdo pojede se mnou, kdo pojede po mně, jestli já pojedu poslední,“ říkala rychlobruslařka před závodem na pět kilometrů.

Jediné podstatné z historického pohledu ale bylo to, že Martina Sáblíková nedojela poslední. A rozhodně nesmutnila z toho, že neměla kompletní sbírku zlato-stříbro-bronz, ale dvě zlata a bronz.

Sport, kterému se v Česku ještě před olympiádou v Salt Lake nedávaly naděje na zviditelnění, a experti odhadovali, že se bude dařit spíše short-tracku, je rázem podle medailové bilance nejúspěšnější český sport zimních olympiád. Díky jedné slečně.

Běžci na lyžích

Více medailí než jednu si pro změnu z Whistleru přivezl také Běžec na lyžích Lukáš Bauer. Bronz vybojoval nejdříve na 15 kilometrové trati volně. K závěru poznamenal:

„Bylo vidět, že Hellner to asi přepálit a že má obrovské problémy. Věděl jsem, že v těch posledních třech řekněme kilometrech buď umřu, nebo tu medaili získám. Naštěstí jsem byl o trochu šťastnější než Hellner.“

Česká štafeta s bronzovými medailemi-zleva Koukal, Magál, Bauer, Jakš | Foto: Jan Kaliba

V konečném účtování to platilo naopak. Hellner totiž vyhrál skiatlon a byl i členem vítězné švédské štafety. Druzí skončili Norové a třetí? Kupodivu Češi!

Po letech očekávání a následného trápení se od nich nikdo nic nečekal a oni si dojeli pro bronz. Pardon. Finišmanovi bylo jasné, že medaili získají.

„Já do každého závodu jdu s tím, že chci uspět, že ho chvi vyhrát. Že se to dost často nepodaří, je druhá věc. Ale chodit s tím, že mi všichni ujedou, nemá smysl. Myslím si, že všichni do toho jdou s tím, že předvedou maximum a doufají v to nejlepší,“ říkal Martin Koukal za všeobecného veselí.

Radoval se totiž nejen s Martinem Jakšem, Lukášem Bauerem a Jiřím Magálem, ale i s celým týmem trenérů a servismanů.

Bronzová Záhrobská

Skromnější a hlavně zásadně obměněné zázemí měla Šárka Záhrobská. Ale na medaili to stačilo. Skončila třetí ve slalomu za Němkou Marií Rieschovou a Rakušankou Marlies Schildovou.

„Samozřejmě je to ohromná radost. Navíc tady, když se to moc nevedlo s počasím už od začátku olympijských her a podmínky nebyly nijak zvlášť skvělé, jsem to dobojovala na ten bronz, tak jsem z toho velmi šťastná,“ hodnotila sjezdařka.

Šárka Záhrobská s bronzovou medailí | Foto: Tomáš Kohout, ČRo

Kdo by také nebyl. Snad jen ten, komu se na olympiádě nedařilo podle představ. Mezi takové patřili čeští hokejisté. Ačkoliv brankář Tomáš Vokoun mohl být spokojený s individuálními výkony, pocity po čtvrtfinálovém vyřazení od Finů byly jasné.

„Zklamání. Myslím, že nikdo sem nejel být spokojený s tím, že vypadneme ve čtvrtfinále. Hokej není individuální sport, takže moje hra mě až tak nezajímá. Samozřejmě neúspěch mužstva je neúspěchem i mým,“ vyznával se hokejový brankář.

A s úspěchem je to také tak. Ten si užil Tomáš Vokoun dosytnosti na zlatém mistrovství světa.

Štěstí i smutek

Na glorifikovaném turnaji v kolébce hokeje v Kanadě se radoval z triumfu domácí tým. A jeho největší hvězda Sydney Crosby. Byl to právě on, kdo dal v prodloužení finále rozhodující gól Američanům.

Tomáš Kohout nad Whistlerským údolím | Foto: Jan Kaliba

„Pořád jsme měli šanci vyhrát, a tak jsme bojovali. V prodloužení jsme měli několik dobrých střídání, vytvořili jsme si tlak a nakonec jsme dali i gól,“ pronesl lakonicky kanadský hokejista, pro své krajany nejúspěšnější sportovec olympiády.

Nejvíce medailí: 3 zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou vybojovala norská běžkyně na lyžích Marit Bjoergenová.

A nejvíce smutku přinesl příběh absolutně nesouvisející s umístěním. Už v den slavnostního zahájení se na prachbídně zabezpečené, ale ultrarychlé dráze ve Whistleru zabil gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili.

ZPĚT NA ROK VE SPORTU

Tomáš Kohout Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme