Ani Sparta, ani playstation. Kvůli závodům Michal Krčmář omezuje koníčky
Maximální soustředění na své závody a fyzický i psychický odpočinek. Tak vypadá zima biatlonisty Michala Krčmáře, který na cestě za olympijskou medailí obětoval své oblíbené kratochvíle.
Mimo biatlonový tým o tom asi věděl málokdo. Ne že by to 27letý reprezentant tajil, ale nikdo se pravděpodobně neptal. Každý považoval za samozřejmé, že volné chvíle během sezony dál tráví na playstationu hraním virtuálního fotbalu nebo sledováním toho skutečného v televizi.
Z nejlepšího biatlonisty historie je televizní expert. ‚Nabídky trénovat zatím odmítám,‘ říká Björndalen
Číst článek
Jenže ona to už od minulé sezony není pravda. Bývávalo.
Přímé přenosy Sparty i ovladač od herní konzole šly stranou. Třeba i tohle byla jedna z věcí, které Michalu Krčmářovi pomohly vybojovat před rokem na hrách v Koreji olympijské stříbro.
Spustila to nevinná otázka, díky které toho vyšlo najevo hodně zajímavého: Stále hrajete po večerech na playstationu?
„Playstation jsem neměl zapnutý tak 10 měsíců. Naposledy někdy na jaře. Možná v létě. Od té doby fakt nic. Už ani minulou zimu jsem ho nebral s sebou, teď taky ne. Už asi stárnu,“ směje se v rozhovoru pro Radiožurnál.
Ničím jiným to opravdu není?
Spíš jsem dozrál k tomu, že naše závody jsou fyzicky i psychicky tak náročné, že je opravdu lepší, když člověk úplně vypne a nemusí ani přemýšlet o tom, jak mačkat tlačítka na ovladači a střílet góly. Hraní na playstationu vybíjí energii. Jste v takovém tom napětí a tělo u toho nemůže relaxovat, jak by potřebovalo.
A po sezoně přijde odměna za dlouhý půst?
To musím říct, že jsem schopný se na pět dní zavřít doma a udělat si takové intenzivní soustředění, které si fakt užiju. Pak se ale vrátím do normálního procesu a funguju dál.
To musí mít doma radost, když se konečně vrátíte po dlouhé sezoně a zavřete se v pokoji s konzolí…
Partnerka naštěstí chodí do práce. Když odchází, řekne, že ať vyklidím myčku nebo udělám další věci. Tak já si sednu k playstationu a když má za deset minut přijít, tak začnu rychle něco dělat, aby mě přistihla v tom, že něco dělám. To je asi stejné všude, ne?
Když jste mluvil o tom, že během sezony potřebujete odpočinuté tělo i mysl a žádné nervy… Díváte se ještě na Spartu?
(smích) Sleduju to. Samozřejmě to sleduju, ale během sezony s mnohem menším zápalem. Snažím se vyhýbat emočnímu vypětí. Spíš to sleduju výsledkově. To si nenechám ujít. Každý den si pročítám novinky, dívám se na youtubový a instagramový kanál Sparty, ale že bych to prožíval, to ne. To během zimy neprobíhá.
I tohle asi doháníte po sezoně.
Jo, jo. Užiju si to na jaře, v létě a na podzim. Ale během té zimy opravdu jsem v takové své konzervě, kdy člověk veškerou energii vypotřebuje na svůj sport.
Poučení z životopisů
Jak tedy trávíte volné chvíle během sezony?
V tuhle chvíli občas knížka, občas seriál, tak nějak to kombinuju. Spíš vedou ty seriály, protože mě to vždycky pohltí, že musím vidět další díl.
Jaký konkrétně teď vede?
Dívám se na Kravaťáky. Suits.
A co čtete?
Čtu Wayna Gretzkého.
Takže taky patříte mezi ty, kteří si čtou o ještě slavnějších a úspěšnějších sportovcích, aby je to třeba i namotivovalo…?
Přesně tak. Přesně tak. I když u mě ani tak nejde o tu motivaci. S tím problém nemám, myslím, že mám před sebou ještě hodně cílů na to, aby mi docházela motivace.
Tak proč?
Vidím, jak ostatní sportovci vnímají ten svůj sport a jak přistupují k určitým situacím. Kolikrát se v těch situacích vidím, když si je přirovnám k těm svým, a pak zjistím, že třeba nereaguju dobře. Nebo že mi naopak něco chybí a můžu si to z té knížky vzít. Použít nějakou věc, která se mi hodí do mé rutiny. I kvůli tomu mě to zajímá.
Čí biografii už jste přečetl?
Přečetl jsem Borise Beckera. Ještě v éře, kdy to byla hodně žádaná knížka, jsem četl všechny epizody Lance Armstronga. Teď narychlo je těžké si na všechno vzpomenout. Rafaela Nadala jsem četl, Novaka Djokoviće mám. Z části mám přečteného Bodeho Millera. Z hokejistů Dominika Haška, z fotbalistů Tomáše Rosického.
Martina Fourcada ne?
Jo, toho taky, toho jsem četl loni.
A co kdyby jednou někdo napsal knížku o vás a vy jste sloužil jako inspirace dalším sportovcům?
Asi bych si to přál. Dokážu si to představit. Ale nejdřív musím jezdit lepší výsledky a výkony než teď. Nechci vydávat knížku, aby si lidi říkali: Tak on vydává knížku a přitom nám nemá s čím radit. V tomhle jsem rozumný a střídmý. Uvidíme. Zhodnotím to za nějaký ten rok.
