Vzpomínka na Vánoce na biatlonových závodech. V Oberhofu táhne svařák
Ke Kontiolahti patří prudký kopec zvaný Zeď, Anterselvě se kvůli častému sluníčku přezdívá Sunterselva a také další biatlonové středisko Oberhof má své poznávací znamení. Vlastně hned několik. Jednak věčně nevlídné počasí a za druhé je to svařené víno, kterým to voní podél tratí i přímo na nich.
Za svařené víno tu dáte tři eura, další tři přidáte za vratný kelímek s fotografií olympijského vítěze Arnda Peiffera. Už více než hodinu před začátkem závodu u malé dřevěné chaloupky kousek od trati tvoří fronty lidí, kteří touží po svařeném vínu. A provozovatelé občerstvení na to samozřejmě musí být připraveni.
„Jo, jasně, tohle je tu s přehledem nejoblíbenější nápoj. Na dnešek jsme připravili 50 litrů. A máme tady ještě další dva stánky, aby lidi nemuseli běhat daleko,“ říká jeden z prodejců.
Mezi těmi, kteří si odnášejí kelímek se svařeným vínem, je i jeden z českých fanoušků Petr.
Po stopách vyhlášeného oberhofského svařáku. Stánky s ním tu mají i v lese u tratí a nalévají ho do kelímků s místním odchovancem a vítězem OH Peifferem. Ochutnejte se mnou cca po 18.15 na @Radiožurnál 😏🍷 #oberhof #biatlon
11:28 – 12. 01. 2019
„Je to spíš na zahřátí. Docela mě to nalákalo tou vůní,“ říká Petr. To Němec Markus, který bydlí jen 50 kilometrů od Oberhofu, si zdejší závody bez svařeného vína vůbec nedovede představit.
„Je to tradice. Ale myslím, že je to tradice po celém Německu. Třeba na vánočních trzích, padá sníh a lidé pijí svařené víno,“ říká Markus.
„Ruhpolding je v Bavorsku, tam se pije pivo. Svařené víno určitě mají taky, ale ne tolik,“ vysvětluje Markus, když namítám, že třeba v Ruhpoldingu to svařákem až tolik nevoní. „Dobrá otázka. Tak pět, šest, pak vidím i konec závodu, když si dám víc, tak ne,“ dodává Markus, když se ho zeptám, kolik toho během závodu asi vypije.
Stíhačku v Oberhofu vyhrál Johannes Bö, Moravce připravila o první desítku poslední střelba
Číst článek
Stačí se projít kousek v jednom z nejprudších kopců na trati a za hrazením vidíte nejen kelímky se svařeným vínem, ale i termosky, z nichž se line nezaměnitelná vůně. Ovšem ne ze všech, z některých vlastně ani nemůže.
„Nedala jsem si svařák. Jsme tady autem, tak nemůžeme,“ vysvětluje paní Ivana z Přerubenic. „Máme z domova v termosce čaj.“
Ale převládá tu zkrátka jiné aroma, kterého se načichají i sami biatlonisté.
„Svařák, cigarety, doutníky a klobásy, takže se člověk za závod i nají a napije,“ směje se nedobrovolné ochutnávce místních specialit Michal Krčmář.
