Jak vypadá ráno servismana českých biatlonistů? Výběh nalačno, až pak příprava lyží

Denně naběhají na lyžích desítky kilometrů, ale sportování přesto nemají dost. Servismani českých biatlonistů si jdou i na Světových pohárech ve volném čase zahrát hokej a v německém Ruhpoldingu skoro každé ráno chodí běhat. Jednou si to s nimi zkusil i reportér Radiožurnálu Jan Suchan.

Laubau Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jeden ze servismanů české biatlonové reprezentace Šimon Kubina | Foto: (C) Český biatlon Petr Slavík

Je pár minut po sedmé hodině ráno a s pětičlennou skupinou realizačního týmu českých biatlonistů se vydávám na ranní běh. „Poběžíme do Ruhpoldingu,“ ukazuje trenér mužské reprezentace Zdeněk Vítek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si příspěvek Jana Suchana, který absolvoval ranní výběh se servismany českých biatlonistů

Může to vypadat jako legrace, vždyť biatlonisté závodí právě v Ruhpoldingu. „Opravdu! My bydlíme kousek od Ruhpoldingu a kluci tam ještě nebyli, tak se tam poběžíme podívat. Až nebudu moct, tak to otočíme. Takže asi za chvíli,“ vtipkuje Vítek.

Pod nohama nám místy chroupá sníh, místy led, v okolí ale převládají jiné barvy. Hnědá od listí a zelená od trávy. Vidět je ale můžeme jen díky čelovce jednoho ze servismanů, stále se totiž nerozednělo.

Právě servismani jsou vyhlášení tím, že musí kolikrát vstávat hodně brzo, aby měli dost času na přípravu lyží závodníkům. Tady v Ruhpoldingu se startuje vždycky až po poledni, obvykle až kolem půl třetí, takže by si na své poměry mohli přispat. Místo toho běhají…

„Ranní počasí je tu fantastické, hlavně oproti Oberhofu. Člověk se aspoň pořádně rozhýbe před snídaní, takže si ji pak o to víc zaslouží,“ komentuje to Šimon Kubina.

Stíhačku v Ruhpoldingu vyhrál Fourcade. Moravec se po jízdě bez chyb posunul na 18. místo

Číst článek

A jak pravidelně chodí?

„Pravidelně, když se nám chce,“ směje se Kubina.

Běžíme lesem podél řeky Weisse Traun, sem tam potkáme nějaké místní sportovce, hned na začátku si všímáme dřevěné chaloupky, která slouží jako školka, až se dostaneme ke kravínu, kde si dáváme krátkou pauzu.

Trenér Zdeněk Vítek, servismani Vojtěch Prášil, Šimon Kubina a Tomáš Schindler ani Karel Halberštádt z mediálního týmu české reprezentace by ji nepotřebovali. Mně došel dech. Častější pohyb by se mi hodil, to oni ho mají dostatek i bez ranních výklusů.

„Nás to prostě baví,“ říká šéfservisman Prášil. „Hlavně ti kluci, kteří testují až do závodu, naběhají na lyžích až 50 kilometrů za den. Už jste měli letos padesátku, ne?“ otáčí se směrem ke svým kolegům.

„Měli. 58 bylo nejvíc,“ potvrzuje Schindler a vzápětí hlásí, že už je čas se znovu rozeběhnout.

Kolik stojí vrcholné sportovní akce v Česku? Rozdíly jsou značné, v rozpočtu i v návratnosti

Číst článek

Už prý pustil hodinky, na kterých si česká partička zaznamenává veškerou sportovní aktivitu a porovnává si ji navzájem nebo i s ostatními biatlonovými týmy.

Máme za sebou nějakých 25 minut a pět kilometrů běhu, když se mi servismani začnu vzdalovat, pravidelný trénink je holt znát…

Když se konečně cestou podél silnice do téměř neustálého mírného kopce dostanu k penzionu českého realizačního týmu, jsou jeho členové už schovaní vevnitř, jen trenér Zdeněk Vítek ještě na mrazu kvůli bolavým zádům cvičí se švihadlem.

„Vždyť to bylo úplně v pohodě, jen tak na protažení. Úplně super, ranní běh na lačno, to je ideální volba,“ usmívá se Tomáš Schindler.

Teď ho stejně jako další servismany čeká snídaně, přesun na stadion do servisního kamionu, příprava lyží a následně jejich testování.

Jan Suchan, wei Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme