Jako Mourinho se necítím, říká nový trenér českých biatlonistek Egile Gjelland v exkluzivním rozhovoru
Něco se málem ztratilo v překladu. „The Czech team is really strange,“ rozuměl jsem Egilu Gjellandovi. Strange? Zvláštní? „Not strange, but strong.“ Aha, takže nikoliv zvláštní, ale silný. Bylo by to od 44letého Nora nečekané prohlášení na úvod jeho prvního zahraničního angažmá. Přestože je vlídný, trpělivě odpovídá na otázky skoro půl hodiny, je patrné, že svými slovy nechce vzbudit žádný rozruch.
Větší radost má, když za něj mluví výsledky. A ty by vydaly na slušný monolog. Vždyť Tora Bergerová se pod jeho vedením stala olympijskou šampionkou, několikanásobnou mistryní světa i celkovou vítězkou Světového poháru a mezi jeho svěřence patřila i další norská esa Tirill Eckhoffová, Ole Einar Bjørndalen nebo bratři Bøovi. Teď začíná novou éru v Česku.
Co vás přesvědčilo, abyste přijal českou nabídku?
To je zajímavá otázka. Když jsem před dvěma lety skončil u norského týmu, tak jsem se rozhodl: tohle byla jedna etapa mého života a už nikdy víc. Chci být doma a pracovat na farmě. Když mi Ondřej (sportovní ředitel svazu Rybář, pozn. redakce) zavolal, tak jsem o tom začal přemýšlet, ale pak jsem mu řekl: Ne, tohle bych nezvládl. Jenže potom zavolal znova… (smích).
Jak to pokračovalo dál?
Zamyslel jsem se ještě jednou a víc. Řekl jsem si, že se podívám na to, jak to Češi dělají. Přijde mi pozoruhodné, že oproti norskému je český biatlon tak malý, ale výsledky se mu blíží. To byl ten důvod, proč jsem kývnul. Věřím, že můžu svou filozofií pomoct, a zároveň se snad i něco naučím.
Tesař Egil Gjelland
Egil Gjelland není jen úspěšným trenérem, bývalým biatlonistou a zapáleným farmářem, ale zkušenosti má také s tesařinou.
„Vyučil jsem se tesařem. A když jsem byl mladý a nedělal ještě biatlon na plný úvazek, tak jsem se tím živil. Za ty poslední dva roky jsem toho doma ze dřeva udělal hodně a taky jsem s pár dalšími chlapíky postavil jeden dům.“
Proč jste tedy původně odmítl?
Myslel jsem si, že by to byl pro mě až moc obrovský krok. Ale pokusil jsem si to doma nějak zorganizovat.
Nejvíc vám tedy šlo o rodinu?
Ano. Mám totiž farmu se čtyřiceti dojnými krávami a musel jsem zařídit, aby fungovala. Moje žena řekla, že to je v pohodě, že ona bude víc pracovat na farmě a já můžu nabídku vzít, jestli chci.
Poslední dva roky, kdy jste byl mimo biatlon, jste tedy trávil s krávami na farmě?
Ano, byl jsem celou dobu doma. A musím říct, že to bylo krásné po těch deseti letech v norském biatlonu.
To tehdy bylo vaše rozhodnutí odejít, nebo to souviselo s příchodem trenéra Siegfrieda Mazeta od Martina Fourcada?
Ne, ne, to bylo moje rozhodnutí. Byl jsem přesvědčený, že po té sezoně skončím.
Mluvil jste o své biatlonové filozofii. Tak jaká je?
Vycházím z norského systému. V něm se trénuje dlouhé hodiny. Běháme delší tratě, ale ne v takovém tempu. To je asi největší rozdíl. Taky chci hodně komunikovat se závodníky. Tohle je moje uvažování.
Jako závodník, který má doma štafetové zlato z olympijských her i mistrovství světa, jste platil za výtečného střelce. Budete se na střelbu zaměřovat i u Češek?
Samozřejmě. Ale myslím, že základy mají dobré. Teď je potřeba se bavit jen o technických detailech, drobných zlepšeních, co je potřeba udělat a jak to udělat. To je důležité. Ale důležité je i to, abych holky dobře poznal.
Co podle vás potřebují nejvíc zlepšit?
Myslím, že to jsou fakt drobnosti. Nevím, jak to tu bylo dřív, takže je pro mě těžké takovou otázku zodpovědět. Pokusím se na to jít svou cestou. A když se od nich dozvím, že je úplně špatná, přizpůsobím ji.
Už jste přemýšlel o společných cílech?
Na to je moc brzy. Teď si dáváme spíš tréninkové cíle.
Vy jste vedl i největší biatlonovou legendu historie Ole Einara Bjørndalena. Jaké to bylo?
Velice dobře ho znám, takže to bylo hezké, to je jasné. Byl jsem s ním už jako parťák v týmu asi deset let, takže to pro mě nebylo nic zvláštního, divného.
Neříkejte mi, že to občas není těžké vyjít s takovými osobnostmi, jako jsou Bjørndalen, Bergerová nebo bratři Bøovi…
Ne, fakt není. Můžu říct, že všechny tyhle osobnosti mají podobnou mentalitu, jak přemýšlejí a jak se dokáží poprat s novinkami nebo malými změnami. To poznáte rychle.
Myslíte, že vám v současném angažmá může pomoct, jakých výsledků jste předtím dosáhl s Nory? Že vám Veronika Vítková a spol. budou víc důvěřovat?
Mně to nepřipadá tolik důležité. To nejpodstatnější asi je, že vím, jak ti úspěšní pracují.
České biatlonistky znají jméno trenéra, v nové sezoně je povede Nor Egil Gjelland
Číst článek
A je velký rozdíl mezi trénováním žen a mužů? Vy máte zkušenosti s obojím.
No jasně. U žen musíte dávat větší pozor, abyste to nepřepískli s tréninkem.
Vyžaduje to taky větší psychologickou práci?
To si nemyslím. Musíte s nimi zacházet stejně jako s muži. Jsem si jistý, že i samy chtějí, aby se k nim tak přistupovalo. Ony nejsou žádné slabošky. Ale pochopitelně i s nimi je potřeba dobře komunikovat.
A i když jste zatím v Čechách krátce, je rozdíl mezi trénováním tady a v Norsku?
Obrovský rozdíl je, že v Norsku máme od juniorů do dospělých asi 150 závodníků, kteří se snaží dělat biatlon na nejvyšší úrovni. Ale v A týmu i B týmu je jich pět až šest stejně jako tady, v tom tak velký rozdíl není.
Jak se vám líbí zázemí v českém biatlonu?
Zázemí je hodně dobré. A taky se mi líbí, že tady všichni spolupracují. Sportovci, trenéři i svaz jsou si hodně blízko a mají společný cíl, aby se závodníci posouvali kupředu. V tomhle prostředí se cítím příjemně. V norském systému je určitá mezera mezi tou sportovní a administrativní složkou.
Někteří fanoušci i novináři přirovnali váš příchod k českému týmu k tomu, kdyby se José Mourinho stal trenérem české fotbalové reprezentace. Cítíte se jako Mourinho?
Ne, ne, ne. Samozřejmě se necítím jako Mourinho. To je všechno, co k tomu můžu říct. Pro mě je nejdůležitější dobře pracovat se závodníky a pomáhat jim se zlepšit.
Jak dlouhý jste si stanovili horizont?
Podepsal jsem smlouvu na rok.
Nejsem soutěživá. Sport jsem ráda neměla, ale nebylo na výběr, řekla Koukalová Lucii Výborné
Číst článek
To je docela neobvyklé, smlouvy se v biatlonu kolikrát uzavírají na celý čtyřletý olympijský cyklus.
Ano, je to krátké, ale musím se ubezpečit, že moje vize funguje. Taky je to něco úplně nového, když všechny pokyny dávám v angličtině a pak je překládáme do češtiny. Ale jsem pozitivně naladěný a věřím, že to všechno půjde.
Takže vy mluvíte anglicky a asistenti tlumočí?
Jo, tlumočí, ale závodnice jsou v angličtině dobré. Myslím, že jsme na podobné úrovni a bez problémů se domluvíme. Navíc když dávám pokyny v angličtině, tak o nich víc přemýšlejí a ptají se: Myslíš tohle, myslíš tamto? Můžeme tím i něco získat. Kdybychom se bavili jen v mateřštině, tak by to mohlo být jen „oukej, oukej“ a informace by šly jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Už jste se byl aspoň podívat v centru Jablonce, nebo jste pořád tady v tréninkovém centru?
No, jsem pořád tady a pracuju se závodníky a pro ně (smích). Chci do sebe teď nasát co nejvíc z českého biatlonu.
Takže v téhle budově i spíte na místní ubytovně? Žádný hotel?
Jojo, spím tady v téhle budově. Žádný hotel nepotřebuju. Ne, ne, ne. Chci být co nejblíž ostatním.
Gjelland a Česko
Gjellandova mise v Česku začíná. Teď je tu potřetí. V květnu tady strávil dvakrát po třech dnech, další tři dny přidává tento týden, pak přiletí na konci června na testovací kemp.
„Teď se snažím české biatlonistky hlavně poznat, naučit se jejich jména a tak dále. Hlavní je vytvořit dobrou atmosféru.“
Pochytil jste už nějaká česká slůvka?
Ne (smích). Jazyky jsou úplně rozdílné. Ale když se na střelnici baví o jedné konkrétní věci, tak nějaké maličkosti poberu.
Když jsem minulý týden mluvil se šéfem českého biatlonu Jiřím Hamzou, tak ten říkal, že aspoň trochu se česky naučíte.
Samozřejmě. Ale nějakou dobu to zabere, čeština je úplně jiná oproti norštině nebo angličtině. A bude to snazší, až teď budu češtinu poslouchat častěji.
Ochutnal jste české pivo?
Někdy dříve ano, ale teď ne. Moc často nepiju, nemám na to čas.
Jak znám český trenérský tým, tak do něj asi dobře zapadnete, protože se v něm alkohol pije jen zřídka kdy.
Tak to je pro mě dobrá zpráva (smích).
Bavil jste se s ostatními trenéry nebo funkcionáři o Gabriele Koukalové, která v podstatě vyloučila svůj návrat k biatlonu?
Ne, o tom jsme nediskutovali. Jen jsem si v norských novinách přečetl, že vydala nějakou knížku. Ne. Pro mě jsou teď klíčové závodnice, které jsou v týmu.
