V ledové vodě tvoří jeden rekord za druhým. Freediver David Vencl se nedávno potopil na jeden nádech do hloubky 52 metrů, jindy zase pod ledem 81 metrů uplaval. Co všechno podle něj souvisí se správným dýcháním a kde bere inspiraci pro své výzvy vyprávěl v pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 21:02 29. března 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Davide, ty jsi pokořil světový rekord v plavání pod ledem do hloubky a překonal hranici 52 metrů. Jak se teď cítíš?
Cítím se dobře. Ještě jsem tedy lehce unavený, ale jako sportovec už jsme nedočkavý a chci s klukama vyběhnout na hřiště a hrát basket a fotbal.

Ale šetřit se musíš?
Měl bych.

Těsně po vynoření totiž se na internetu objevily fotky, jak kašleš krev, protože sis porušil sis průdušnici. Jak probíhá rekonvalescence?
Když si zvrtnu kotník, tak je rekonvalescence šest týdnů a v tomhle případě je to taky šest týdnů. Pro freedivera je to zranění, kterému se snažíme vyhnout, ale čas od času se stane. Každému se něco podobného stalo.

Bolí to?
Nebolí. To může být právě naopak problém, protože to není inervované, takže to cítíme, že krev jde, a analyzujeme, kde se to stalo. Pro lékaře je to velmi těžké identifikovat.

Jak probíhá příprava na takový výkon?
V podstatě půl roku. Potopit se 50 metrů je v pohodě, protože jezdíme do bazénů, které jsou takto hluboké. V Polsku je Deep Spot nebo v Itálii to má 42 a nebo 45 metrů, tam se potápíme na pohodu. My jsme ale hodně choulostiví na teplotu vody, v Ypsilonce má voda 33 stupňů, tam se potápíme bez neoprenu, ale v moři jdeme vždycky v neoprenu. Teplota vody určuje, jestli se dokážeme pod vodou uvolnit. Čím je to chladnější, tím jsou svaly ve větší tenzi, vyrábí teplo. V tomhle případě to komplikuje vyrovnávání tlaku v uších anebo i v plicích a průdušnici. Můj trénink je primárně zaměřený na adaptaci organismu na chlad, abych se dokázal i v ledové vodě uvolnit.

‚Byla tam tma, nikde nic.‘ Vencl čeká na potvrzení světového rekordu, promluvil i o krvácení

Číst článek

V tréninkových bazénech je až 34 stupňů, ale teď jsi byl pod ledem. Tam bylo kolik stupňů?
S nadsázkou říkám, že u ledu je nahoře je 0 až 1 stupeň a dole jsou čtyři stupně, tak tam se jedu ohřát.

Takže jde spíš o rozdíl v uvolnění těla než v tlaku?
To nemá na změnu tlaku vliv, jestli je voda studená, nebo teplá. V 52 metrech je ale tlak šestkrát větší než tady ve studiu.

Překonal jsi světový rekord...
Já to jen upravím, protože jsem ho nepřekonal. On ho nikdo nikdy nedělal, takže jsem ho vytvořil.

Nikdo to nikdy nezkusil?
Některé tréninky probíhaly třeba ve studenější vodě a v tenčím neoprenu. Lidé, co to dělali, tak nebyli dostatečně adaptováni na chlad a docházelo k tomu, k čemu došlo u mě ve větší míře k lungsqueezům (poškození plic - pozn. red.) nebo poškození trachey.

Jak tě napadlo rekord vytvořit?
Je to příběh toho prvního rekordu, když jsem plaval pod ledem 81 metrů, tak než mě napadlo udělat rekord, musel jsem k tomu dospět, jestli to jde. Když jsem vyplaval, tak se to v hlavě otevřelo, že by se dalo ještě vytvořit tohle a tohle... Když jsem zjistil, že trénink je dostatečný, abych si mohl dovolit další kousky.

Bez neoprenu pod ledem jsi odplaval 81 metrů. Jak moc je to o tom, jestli udržíš dech, nebo o té ledové vodě?
Musel jsem hlavně natrénovat adaptaci na chlad. Jsem schopen zaplavat přes 150 metrů, ale v tomhle případě jsem si zvolil distanci nižší, abych překonal rekord. I diváci říkali, že se jim zdálo, že to bylo příliš snadné. Jsem zvyklý, že třeba v tréninku, když překonám rekord, tak vyplavu a jsem vyčerpaný. V tomhle případě jsem měl velkou rezervu a mohl jsem mít i přes 100 metrů. Bylo to vlastně v době covidu, když jsem neměl možnost trénovat v bazénu. Trénoval jsem doma na balkoně, kde jsem v zadrženém dechu dělal dřepy a mával rukama, protože mi nezbylo nic jiného než vizualizovat.

Jak dlouho vydržíš pod vodou bez nádechu?
Ne bez nádechu, ale nejdříve se nadechnu a pak už nedýchám. Můj osobní rekord je 8 minut a 35 vteřin.

Za jakých podmínek?
Za ideálních, to je tedy statická apnoe. Při plavání je to výrazně nižší a jde jen o efektivitu a ekonomiku pohybu. Vytvořím energii, abych se posunul, a pak se zase chvíli nehýbu. Podobné to bylo i u toho rekordu. Jen jsem kopal nohama do 20 metrů a pak už jsem jen padal, nemusel kopat a vyrovnával tlak. Je důležité znát fyziku a vědět, kdy je možno odpočívat.

Když jsi měl při tom plavání pod ledem najednou potřebu vyplavat, třeba na šedesátce? Vždyť je nad tebou ten led...
Měli jsme tam bezpečnostní díry. Prvních 40 metrů tedy nebyla žádná, to jsem věděl, že zvládnu. Pak jsme měli i menší množství přístrojových potapěčů na kontrolu a ty díry dál byly nejen pro mě, ale i pro přístrojové potapěče. Ti jsou ale s kyslíkovým přístrojem. Já jsem plaval podél takového lana, které bylo natažené ve 30 metrech, a pod každou dírou jsem měl značku. I kdyby tam ty díry nebyly, potapěči tam byli dva metry ode mě, mohli mě chytit za ruku, dát mi dýchnout a transportovat mě k nejbližší díře.

Máš nějakou vrozenou dispozici, proč ti tohle jde?
Nemám.

Je to čistě o vůli a odhodlání?
Já jsem tělocvikář, sportů jsem vystřídal celou řadu. Asi kdybych byl nějaký fitness trenér nebo bodybuilder, tak by mi to v tomhle sportu neprospělo. Zdá se ale, že rychlostně-vytrvalostní sportovci pro to mají lepší dispozice. Hraju basket a fotbal, sice pro radost, ale na trénincích makám. Zdá se, že je to výborné pro tuhle disciplínu.

Cítíš se českým Wim Hofem?
Co se týká přístupu, tak se od Wima Hofa liším. On je otužilec, já jsem freediver. On si k tomu přidal potápění a já otužování. Jdeme každý z druhé strany. Já myslím, že mám asi právo o sobě říct, že jsem odborník na dechové cvičení. Mám kurz Síla dechu ve kterém pracuji s běžnými lidmi, ale i vrcholovými sportovci. S dechem se dají dělat neuvěřitelné věci. K otužování jsem přišel přes freediving, i k tomu dýchání a jakým způsobem pracovat s dechem při otužování.

Jaké neuvěřitelné věci se dají dělat s dechem?
Například se velmi zklidnit, uvolnit. Můžeme i léčit některé nemoci jenom správným dýcháním. Na kurzech se snažím lidi učit rozvíjet a posilovat nádechové a výdechové svaly. Učím je i dechové techniky na vybuzení nebo na zklidnění či meditaci. To souvisí i s psychohygienou.

Pořádáš otužovací workshopy. Mohou se tam laici v otužování naučit otužovat?
Workshopy se vyvíjí a samozřejmě reaguji na ty lidi, kteří přijdou. Někdy přijdou sportovci, u nichž je cílem jen otužování. Mnoho lidí ale chodí, že otužování je prostředkem k seberozvoji a ke zklidnění. Hodně mě baví, že je to takové tréninkové hřiště, jak pracovat se stresem. Ve chvíli, kdy se to naučíme v relativně bezpečných podmínkách, tak jsme schopni použít to v pracovním prostředí, v rodinném nebo osobním životě. Jsem pak v životě být mnohem klidnější a různé krize zpracovávat efektivněji a rychleji. Neříkám, že to vždycky jde, naopak je zajímavé pozorovat, že to někdy najednou nejde, když jsem mistr dechu a mistr práce s hlavou. Techniky ale znám a vím jak na to.

Kdy začít s otužováním? ‚Nejlépe dnes,‘ radí předseda klubu otužilců Prokop, ale doporučuje prohlídku

Číst článek

Jak takový workshop probíhá?
Kurzy nebo workshopy jsou i pro úplné začátečníky, třeba včera přišla paní, která byla poprvé ve vodě, v ledu byla přes dvě minuty a užila si to. Potom mi tam přijdou lidé, kteří mi oznámí, že se už 10 let otužují, a odchází s tím, že byli překvapeni, že se něco naučili a dozvěděli. Je důležité, aby si člověk dokázal srovnat pocity, které má, tedy ty nepříjemné, a pochopil, co to znamená. Aby si nemyslel, že právě teď umírá. Jistota vědomí, že je všechno v pořádku. Jasně, bolí to, ale je to jen zpětná vazba. Lidé na mém workshopu získají sebevědomí, že právě neumírají. Probírám fyziologii, anatomii, dechové techniky, jak se zklidnit, hodně používáme vizualizaci a taky jak si nastavit rutinu. Aby to pro ně bylo příjemné, protože cílem workshopu je, aby to bylo zdravé, příjemnější a hlavně udržitelné, aby člověk věděl proč.

Otužování zažilo obrovský boom. Zůstali lidé u toho?
Myslím, že většina u toho zůstala, ne všichni. Občas někdo říká, že je to móda, ale my sportovci to samozřejmě známe. Je tam ohromné vyplavení endorfinů, adrenalinu a to nás uspokojuje. Jsme v tomhle takoví zdraví feťáci. U otužování je výhoda, že se to vyplaví během pár desítek vteřin.

Já naprosto miluji horkou vanu, tak proč bych do toho měla jít? Má to i efekt, že by mi v zimě nebyla pořád zima?
Jedna věc je ta, že si rozšiřujeme komfortní zónu, to byla jedna z prvních věcí, co mě lákala. Přišel jsem k nějaké vodě a chtěl jsem tam jít, ale ta voda byla studená, tak jsem si to neužil. Teď už můžu vlézt do jakékoliv vody a bude to v pohodě. Co se týče zdraví, tak se těžko trefí vedle. Autoimunitní onemocnění, četnosti různých respiračních onemocnění, ale není to tak, že bychom byli úplně zdraví, to ne, ale tohle je jeden z pilířů, který může pomoct a ty nemoci pak neprobíhají tak silně. Víme, že to posiluje kardiovaskulární systém, ale i nervový a hormonální. Zjednodušil jsem si to – přináší to radost. Lidé jsou vyrovnanější, zvedá se jim sebevědomí a to je v dnešní době jedna z nejdůležitějších věcí. Lidé si pak lépe věří a dokážou ten problém rozdýchat. Když vlezu do vody, potřebuji to rozdýchat a najednou vím jak, protože to mám vyzkoušené na tom tréninkovém hřišti.

Jak je to s hubnutím?
Otužováním není problém zhubnout, ale není problém také ztloustnout. Když udržujeme zdravou míru, lezeme do vody třikrát týdně na dvě až čtyři minuty, organismus nemá potřebu vytvářet tuk, který by nás chránil při vstupu do vody. On ho vytváří, až když jsme ve vodě osm deset minut, takže delší dobu, pak ho pro jistotu vyrábí. Hubnutí ale není dané délkou doby, kdy jsme ve vodě, ale metabolismus se zrychlí třeba čtyřnásobně a trvá to 24 až 48 hodin. Je to stejné, jako když si jdu zaběhat, tak mám taky další dny zrychlený metabolismus.

Já jsem si během kariéry dávala ledové koupele, kde bylo ale 12 až 15 stupňů, někdo se ponořil po krk, já si tam dala jen nohy. Je to už taky forma otužování?
Na regeneraci, rozproudění lymfy obecně platí, že se zrychlí látková výměna. Laktát jde rychleji z těla, a když doplním živiny, tak jdou rychleji do postižených svalů, aby se srovnala chemie. Pokud jsme ve vodě, odhadem okolo 18 stupňů, tak už dochází k aktivaci některých systémů v těle, o kterých můžeme mluvit, jako že jsou otužovací.

Fenomén studené vody zaplavil Česko. ‚Tolik lidí nepamatuju,‘ diví se předseda klubu otužilců

Číst článek

Nemám doma bazén a do sprchy mě nedostaneš. Co je třeba?
Dá se přijet na sever, v Krušných horách máme studené body, kam si můžu zajít i v létě. Pak máme takové triky. Kolem zápěstí máme receptory a kolem kotníků taky. Když si dáme vodu do mrazáku, uděláme kostku ledu a v létě nemám možnost se otužovat, dám si vodu do lavoru, abych měl namočené zápěstí a nohy a v těle se rozjedou stejné procesy, jako kdybych tam byl celý.

Jak dlouho?
Ideálně se dostat tak na dvě minuty.

Jaké konkrétní dýchací techniky používáš ty?
Trochu jsem se pustil do jógy, je to z freedivingem hodně spjaté. Pokud znáte Magickou hlubinu, tak tam vůbec je to spjaté. Používám pranajámu. První dechový vzorec, který nám pomůže se zklidnit a který používám při freedivingu i otužování, tak je přibližně čtyři vteřiny hluboký nádech a šest vteřin výdech. Aby byl výdech delší, tím stimulujeme parasympatikus, všichni ho máme, to je nervová soustava, která nás uklidňuje. Jen tímto dýcháním jsme schopni srazit si tepovou frekvenci o desítky procent.

To je tedy tvůj recept?
Když dýcháme, tak je organismus plně saturovaný kyslíkem. Krev, plíce a tak dále. Když zadržím dech, zadržím ho na čtyři minuty. Co dělat, abych ho zadržel na osm? Není to tak, že bych do sebe dostal víc kyslíku, ale zklidním organismus, tělo sníží spotřebu a některé orgány vypnu.

Co je tvá další výzva?
Ještě mám jednu věc, bylo by to takové hezké završení trojboje. Potápíme se do vzdálenosti, do hloubky a poslední je, že zadržím dech a to je moje nejsilnější disciplína. Na mistrovství světa ve freedivingu jsem byl čtvrtý. Jen zadržím dech a hodnotí se čas.

Jaký je tam rekord?
To ještě nikdo nezkusil, ale jedna Ruska, nevzpomenu si na jméno, tak má myslím 4 minuty a 10 vteřin.

V ledové vodě?
Ano. Vím, že se do toho těm freediverům nechce, ale zajímavé je, že i na základě toho, že mě pár světových freediverů sleduje, tak se začali otužovat. Fyziologie je velmi podobná u nádechu, ale i u otužování. Je možné tedy podpořit potápění tím otužováním.

Když si ty rekordy vytváříš sám, tak kde bereš zkušenosti a kolik potřebuješ lidí kolem?
Opravdu to konzultuji s velkým množstvím lidí. Zvlášť to konzultuji s otužilci, zvlášť to konzultuji s freedivery. Mám mentálního kouče Míru Nečase, se kterým spoustu věcí probíráme. Mám taky lékaře, ti jsou zvědaví, jak organismus v těch podmínkách reaguje, protože nejsou data. V podstatě vytváříme hypotézy a já je pak naživo vyvrátím, nebo potvrdím.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít