Trápilo ji rameno, nakonec ale ve finále slavila. ‚Manévr jsem odkoukala od soupeřek,‘ řekla Samková

Ve finále byla dlouho na poslední pozici, povedeným manévrem ale nakonec ukázala všem soupeřkám záda. Snowboardcrossařka Eva Samková si připsala v nedělním závodě v italské Chiese patnáctý triumf ve Světovém poháru, přestože ještě pár hodin před startem nebylo jisté, zda vůbec pojede. „Měla jsem vyhozené rameno a do tréninkových jízd jsem šla s tím, že uvidím, jak se budu cítit. Všechno ale šlo dobře,“ řekla Samková v rozhovoru pro Radiožurnál.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Eva Samková. | Foto: ASC Dukla Ivana Roháčková | Zdroj: ASC Dukla

Víte vůbec, že jste patnáctým triumfem ve Světovém poháru dorovnala skikrosaře Tomáše Krause, dá se říct průkopníka akrobatických lyžařských disciplín v Česku?
To ani nevím, že jsme s Tomikem takhle vyrovnaní, to mě těší. Nejsem úplně sčítací typ, takže vítězství takhle nepočítám.

VIDEO: Samková zvládla finiš a vybojovala v Itálii patnáctý triumf v závodě Světového poháru

Číst článek

Už v sobotu jste v Chiese skončila třetí, i když jste se hned po startu finále dostala do vedení. V neděli to bylo naopak - celý závod jste byla čtvrtá, ale pak přišel parádní manévr těsně před cílem.
Trochu jsme si ho připravovali. Člověk má připravených víc scénářů, aby věděl, jak se zachovat podle aktuální pozice v závodu. V plánu bylo, že když pojedu za někým, tak si třetí klopenou zatáčku nadjedu a čtvrtou nacpu na tyče. V druhé zatáčce jsem si říkala, že už je to fakt hodně daleko, ale pak jsem se začala přibližovat. V cílové rovince jsem pak už jen držela rychlost a tlačila to do cíle.

Co vám k tomu manévru řekly finálové soupeřky v cíli?
Smály se, říkaly, že jsem se tam zničehonic objevila. Ony o mně asi vůbec nevěděly. Říkala jsem jim, že jsem se to naučila od nich, že jsem to odkoukala v sobotu.

Dá se říct, že vás takové vítězství těší víc, než když vyhrajete stylem start - cíl?
Každé vítězství je samozřejmě skvělé, ale tohle je takové emotivnější. O tom je přesně náš sport. I na padesátivteřinové trati, i když se vám nepovede start, se nesmíte vzdát. Pořád se s tím dá něco udělat. Start se mi tentokrát hodně nepovedl, a nebylo to naschvál, zas takový frajer nejsem.

Ráno se vám stala nepříjemnost a vypadalo to, že do závodu možná ani nenastoupíte. Co se přihodilo a byla jste nějak limitovaná?
Mám problém s rameny, vypadávají si víceméně, jak chtějí, i když na tom dlouhodobě pracuju. Včera při tréninku mi jedno povyskočilo, všechno ale bylo v pohodě. Stává se mi ale, že další den po vyskočení se mi rameno hodně uvolní, a při oblékání startovního čísla jsem si ho vyhodila znovu. Trenér mi ho musel nahodit, tak jsem šla do tréninkových jízd s tím, že uvidím, jak se budu cítit. Všechno ale šlo dobře.

O tom, že vám Marek Jelínek musel rameno nahodit do původního stavu, mluvíte, jako by se to dělo každý týden. Pokolikáté už to dělal?
On mi vracel rameno podruhé. Ale já mám ta ramena tak volná, že to není žádný agresivní manévr. On mi jen tak ťukne do ruky a ono se to vrátí samo.

Letošní snowboardcrossová sezona začala výrazně později, hlavně kvůli koronaviru. Světový pohár je kratší než obvykle, jak je pro vás důležitý? Ptám se i proto, že za necelé tři týdny začne mistrovství světa.
Je důležitý, my chceme závodit, baví nás to. Je to kvalifikační sezona na příští olympiádu, pak je mistrovství světa, kde budu obhajovat. Je pokroucená koronavirovou krizí, ale jinak je ta sezona důležitá. O to víc, když je těch závodů málo. Chceme se ukázat, chceme být vidět - ať už kvůli sponzorům nebo kvůli tomu, co jsme natrénovaly.

Vojtěch Bidrman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme