Skokan na lyžích, který se bojí výšek. Filip Sakala se svým strachem bojuje a nehodlá se s ním smířit

Skokani na lyžích musí v sobě mít pořádnou dávku odvahy. Rozjedou se z můstku a letí klidně 200 metrů. Řeknete si, že o nějakém strachu nemůže v jejich případě být ani řeč. A už vůbec ne o tom z výšek. Dvaadvacetiletý reprezentant Filip Sakala ale bez mučení přizná, že právě to mu strach nahání.

Liberec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Český skokan na lyžích Filip Sakala | Foto: František Kuna | Zdroj: Český rozhlas

„Mám velký strach z výšek. Tedy ne z výšek, ale z věží, z vysokých budov mám fobii, ale samotný skok mi nevadí. Kolikrát se těším na to, až se rozjedu a nemusím už na té věži sedět. Je to složitější situace, ale zvládám to,“ prozradil o sobě Radiožurnálu rodák z Frenštátu Filip Sakala.

Nejhorší okamžiky zažívá těsně před samotným skokem. Když se mu rozsvítí červená a on musí se svým pokusem počkat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Skokani na lyžích a strach. Spojení, které zdánlivě nejde dohromady. Že to nemusí platit ve všech případech, o tom se můžete přesvědčit v příspěvku Pavla Petra.

„Samozřejmě bych se nejradši rozjel, ale když tam blikne červená, tak musím trpět o dalších třicet sekund déle. To opravdu není příjemné, protože jsem ve stresu ze závodu, ze skoku a potom být ještě v takové výšce… to mi nedělá moc dobře. V každém případě, když jsem na věži a chystám se na skok, tak tam je strach, ale jakmile se rozjedu, tak vím přesně, co mám dělat a buď to vyjde, nebo ne,“ popisuje Sakala.

Také na samotném můstku měl prý dnes závodník liberecké Dukly někdy strach. Jak ale říká, pokud člověk chce dělat to, co ho baví, vyrovná se s tím. Nesmí si zkrátka připustit, že se může něco stát. I tak se obavy dají překonat.

„Největší strach ve svém životě jsem neměl na věži, ale když jsem byl poprvé v Planici, tak tam jsem omylem zahlédl skokana přede mnou, který skočil 220 metrů, a uvědomil jsem si, že tady je problém. Kdyby tady člověk udělal chybu, tak smrdí to, že přijde o život. To byl na druhou stranu až příjemný stav, kdy si člověk uvědomí život a blízkost smrti.“

‚Jednou budeme generovat vrcholové sportovce.‘ O klasické lyžování a běžky je v Česku zájem, medaile chybí

Číst článek

Se strachem bojuje

Dvaadvacetiletý český skokan se z obavami z výšek nechce smířit. Ve spolupráci s trenérem Davidem Jiroutkem našli jednu z možností, jak se s nimi vyrovnat. Třeba s pomocí horolezecké stěny v Jablonci nad Nisou. 

„Předpokládal jsem, že to budu postupně nabourávat a budu chodit pořád výš a výš, ale bohužel jsem se odhodlal jen do půlky stěny a pak na mě byl povolaný odborník, který mě bohužel nesundal dolů, i když jsem chtěl, ale musel jsem vylézt až úplně nahoru, než mě pustil dolů,“ vypráví.

„Ten stav byl pro mě naprosto neuvěřitelný, musel jsem tam vypotit snad pět litrů potu. Nepřál bych to asi nikomu, bylo to hrozné. Podíval jsem se na člověka, který mi držel lano, ale neudělalo mi dobře, jak byl z té výšky malý, ale zvládl jsem to,“ dodává Filip Sakala.

Sám už při letech skončil 206 metrů a překonal nejdelší skok svého tatínka Jaroslava, medailistu z olympijských her i mistrovství světa. A právě pro cenný kov ze světového šampionátu je připraven podstoupit vlastně všechno. Včetně boje proti strachu z výšek.

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme