Jan Hudec sháněl peníze na sezónu do poslední chvíle, lyže má po sjezdařích Jankovi s Innerhoferem

Lyžař Jan Hudec je jednou z postav dokumentárního cyklu Radiožurnálu Olympijský rok. Jestli pro něj skutečně bude olympijský, to zatím není jisté. A vlastně jen náhoda rozhodla o tom, že medailista z posledních Her na další sezónu sehnal peníze, díky kterým se v sobotu doma v Lake Louise postaví na start prvního sjezdu Světového poháru

Tento článek je více než rok starý.

Lake Louise / Kanada Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Každý ho tu zná, leckdo se s ním chce pozdravit. Kanaďani ho tady mají za svého a za hvězdu. Na tomhle svahu už sjezd Světového poháru vyhrál, je to jeho kopec, sjel by ho snad i poslepu. Ale stejně měl Jan Hudec letos i v 36 letech před tréninkem strach, jako by tu na startu stál poprvé.

„Viditelnost nic moc. S ramenem jsem moc nevěděl, s kolenem jsem byl asi pět dní na sněhu. Opravdu jsem nevěděl co čekat. Ještě k tomu je to nejvýš, co jsme tady kdy startovali. Brutální návrat do lyžování, aspoň pro mě,“ přiznává Hudec.

„Bylo to doma v Lake Louis, to byla jedna věc, co mě uklidnila. Jinak jsem se v tom startu trochu třepal. Jediný důvod, proč jsem vystartoval trochu později, bylo, že jsem nechtěl slézt dolů pěšky a druhá věc, že jsem věděl, že maminka na mě čeká v cíli s telefonem. Takže jsem musel pro něj,“ popisuje český lyžař.

Zachránce z vířivky

Pro vysvětlení – na jaře si při tréninku zranil rameno při pádu, který řadí mezi tři nejhorší v kariéře. Na operaci šel až na podzim, koleno ho bude zřejmě bolet už nadosmrti a přes léto marně hledal sponzory, aby vůbec mohl závodit. Čas si dal ještě do poloviny října a čtrnáctého zazvonil telefon.

Těžké léto Jana Hudce. Přípravu brzdí operované rameno, peníze sehnal na poslední chvíli

Číst článek

„Kevin Reed. Poprvé jsem ho potkal v roce 2006, když se na mě všichni vyprdli, tak on mě sponzoroval. Během své kariéry jsem potkal spoustu lidí, kteří říkali, že mě budou sponzorovat, ale často to jsou kecy. Kevina jsem potkal ve vířivce v Chile. To je ten celý vtip. Seděli jsme v té vodě a kecali o sportu. On už tenkrát hodně podporoval sport tady v Kanadě,“ říká nyní už český reprezentant.

A po jedenácti letech se vynořil znovu, jen místo vířivky v Chile postačil hovor z Toronta. Byť už Hudec reprezentuje Česko, právě Kanaďan ho finančně zachránil. A tím šílený příběh křísení olympijské sezóny v hodině dvanácté zdaleka nekončí.

„Tím pádem jsem mohl zavolat do Rossignol, protože já jsem ani lyže neřešil, protože jsem byl otrávený a nechtěl jsem organizovat lidi, co by mě měli podporovat za nic,“ cítil velkou nechuť český sjezdař.

Lyže po elitních závodnících

Právě lyže Jana Hudce v minulé sezóně zradily, a teď ho v nouzi vzala zpátky značka, od které loni přibližně po patnácti letech a po medailích z mistrovství světa i olympijských her odešel.

„Zavolal relativně pozdě před sezónou v domnění, že mu asi řeknou, že ne, ale nakonec mu šéfové a majitelé řekli, že ho strašně vítají zpátky. A dokonce se mu i omlouvali, že mu nedají ty nejlepší lyže, ale že mu dají druhé nejlepší. Z toho jsme byli všichni úplně paf, takže máme lyže po Innerhoferovi a Carlu Jankovi. Je to top třída, takže já v podstatě nemám žádnou práci, protože ty lyže jsou hotové,“ těší servismana Marka Schromma.

„On je nadšený víc, protože nám dali opravdu vymakané lyže, na kterých nemusí pracovat těch prvních dvacet hodin. Z toho mají servisáci na celém světě noční můry. Když ta lyže přijde z továrny, tak je na tom ještě dvacet hodin práce, než je použitelná na sněhu. Poslali nám fakt dobrý. To jsou věci, co se nedají koupit. To sebevědomí a cítit se dobře na lyžích,“ vysvětluje Hudec.

Podobně jako zdraví a asi vás nepřekvapí, že speciální – na míru vyrobenou ortézu na koleno – doručil pošťák na adresu Hudcovy maminky v nedalekém Canmore až vpředvečer prvního, nakonec ale kvůli počasí zrušeného oficiálního tréninku.

„Já nestíhám nic. Marek Schromm mi poslední rok strašně pomáhal. Musíme si nastavit pravidla. První pravidlo je nečekat na Honzu. Když všichni budeme poslouchat to první pravidlo, tak budeme v pohodě, protože nikdo nebude vystresovaný a já se tam vždycky nějak dostanu,“ dodává s úsměvem Jan Hudec.

Mimochodem, jeho regenerací před sobotním závodem byly večerní čtyři hodiny v autě, když vyrazil do Calgary za synem z prvního manželství, se kterým se teď vidí po roce odloučení.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme