'Máme těžká srdce, ale takový je život.' Sjezdaři v Lake Louise vzpomínají na kolegu Poissona
Světový pohár alpských lyžařů existuje už půl století a jedno se ani po takové době nemění. Snaha o co nejlepší výkon stojí v tomhle sportu nejen tréninkové úsilí, závodníci v něm riskují život. Smutně to připomíná atmosféra prvního víkendu mužských rychlostních disciplín. Na start v kanadském Lake Louise se připravoval i David Poisson, a při tréninku v nedalekém olympijském areálu Nakiska zahynul.
„Byl to otec dvou dětí, ty ztratily tatínka, takže je to masakr. Přemýšlíme o tom, měli jsme pietu a máme těžká srdce. Ale jdeme dál, protože takový je život. On by to taky tak chtěl, byl to bojovník, měl velké dobré srdce, všichni si na něj budeme pamatovat,“ řekl Radiožurnálu český reprezentant Jan Hudec.
Minuty jízdy, hodiny focení. Na Jana Hudce čekali v cíli sjezdu Češi i Kanaďané
Číst článek
Sám se s Davidem Poissonem při závodech potkával dvacet let, byli ze stejné generace závodníků, oba patřili mezi sjezdařskou špičku.
„Ten člověk jezdil Světový pohár od 16 let. S Honzou se znali už jako patnáctiletí junioři, takže určitě to má dopad a někde vzadu v hlavě to asi sedí,“ připomíná Hudcova maminka Vladislava. „Ale pokud stojíte ve startovací bráně, tak to všechno musí jít bokem. Nesmíte na to myslet, protože pokud máte jen trošičku pochyby, neměl byste jet.“
A i když se závodníkům samotným pochyby zahnat podaří, jsou tu také jejich blízcí, pro které je to mnohdy těžší. Riskantní jízdy mohou jen bezmocně sledovat a leckdy to dělají přímo na stadionu, tak jako teď v Lake Louise.
„Strach mám, protože jsem pracovala v Banffu pro lyžařskou akademii a měli jsme na starost 40 profesionálních lyžařů, takže si dovedete představit, jak často jsem byla v nemocnici. Na druhou stranu mu musíte věřit, protože dělá to, co umí. Kdyby to neuměl, je to sebevražda. Ale jak to dělá odmalička, tak ví, co si může a nemůže dovolit,“ připomíná Vladislava Hudcová.
To věděl i David Poisson, v 35 letech byl studnicí sjezdařských zkušeností, jenže ani ty ho nezachránily.
„Jezdí 140 kilometrů v hodině, skáčou 40metrové skoky, může se stát cokoli. V podstatě jedou na dvou prknech a ‚nahatí,‘ mají na sobě jen jemnou kombinézu a přilbu, ale to riziko tam je obrovské,“ vysvětluje Marek Schromm, trenér Jana Hudce.
Přesto že extrémní riziko mírní ochranné sítě podél trati, Poissonovi v Nakisce u Calgary nepomohly a narazil do stromu.
„Každý den ne dar, tak se to má brát. Většinou se musí stát něco tragického, než se to začne rozebírat. Jsme s tím do určité míry smíření, ale to neznamená, že je to ok, že se takové věci stávají. Možná se tím budu zabývat, až skončím,“ říká Jan Hudec.
Myslí tím, že bude bojovat, aby lyžařská federace v disciplíně, kde rozhodují setiny sekundy a malé detaily, měla na paměti bezpečnost sportovců aspoň tak jako atraktivitu závodů.
