Tohle nemůžu zajet, říkala si Sáblíková. Titul získala díky druhému nejlepšímu času historie

Martina Sáblíková na trati v Inzellu zaostala jen o 2,5 sekundy za vlastním světovým rekordem. K mimořádnému výkonu ji donutil čas Nizozemky Esmee Visserové, kterou v poslední rozjížďce překonala.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Inzell/Německo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tři kilometry zvládla za tři minuty, 58 sekund a 911 tisícin. Vzala si zpět rekord dráhy a o pár minut později už jako mistryně světa poslouchala českou hymnu

Martina Sáblíková, 19násobná mistryně světa | Foto: Matthias Schrader | Zdroj: ČTK/AP

„Když jsem viděla ten čas 6:46, což bylo neuvěřitelné a pořád nemůžu uvěřit, že Visserová jela tak rychle, tak jsem si říkala, že tohle nemůžu zajet. Ale pak jsem se podívala do publika, viděla jsem bráchu, rodinu a fanclub, který se prý včera o půl jedenácté rozhodl, že přijede. Sledovala jsem i tým na dráze a řekla jsem, že to nemůžu vzdát bez boje. Že i kdybych to nedokázala do konce, tak to musím zkusit,“ řekla po druhém vítězství na MS v Inzellu Martina Sáblíková. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Zlatý závod Martiny Sáblíkové s komentářem Petra Kadeřábka

Pak už jsem jen poslouchala kola, jak to vychází a byl to pořád hrozně vyrovnaný závod. Jediné, co jsem věděla, bylo, že poslední kolo jela za 33 vteřin, to rozhodlo,“ dodala.

Rozhodl jen rozdíl z posledního kola, nebo i to, že jste celý závod držela podobné časy jako Nizozemka?
Snažila jsem se, ale říct si na startu, že vydržím a pojedu pořád taková kola od startu až do cíle, si může říct každý, ale udržet to je hrozně těžké. Přemýšlela jsem, jak mám jet technicky a co mám dělat. Pomohlo mi i povzbuzování po celé dráze, jak už od Petra, fanclubu a celého týmu.

Když jsem viděla, že je pět kol do cíle, tak jsem si řekla, teprve teď to začne pořádně bolet. Bylo to strašně těžké. Navíc Esmee Visserová zajela opravdu skvělý čas a já jsem si nemyslela, že bych ho mohla pokořit.

Devatenácté zlato pro Sáblíkovou. Rychlobruslařka na mistrovství světa ovládla i pětikilometrovou trať

Číst článek

Vaše odhodlání bylo vidět už na startu, úvodní dvoustovku jste zajela za 20,08. Takhle jste 5kilometrovou trať snad nikdy nerozjela.
Asi ne, ale když člověk chce zajet 6:45, tak nemá na co čekat. Musí jet od začátku do konce a nemůže se šetřit na posledních 5 kol. Musí to zkusit a pak to buď vyjde, nebo nevyjde.

Jste 19násobnou mistryní světa, z Inzellu si vezete dvě zlaté. Teď kroutíte hlavou, ale co se ve vás děje?
Pořád tomu nemůžu uvěřit. Čas 6:44 je neuvěřitelný, projev jízdy taky. Je to hodně ledem, je tu neuvěřitelně rychlý, nevím, co s ním udělali, fakt se tu jezdí úplně jinak. Je to i náladou v týmu, člověk je psychicky v pořádku, a když to funguje kolem mě, tak to funguje i na ledě.

Místo nohou dva kameny

Trenér Novák ale počítal s koly za 32 sekund až do konce. Takže čas 6:44 tušil?
Když za mnou přišel na pokoj, řekla jsem, že Esmee to může zajet, ale když to zajela, bylo to něco jiného. Najednou to bylo černé na bílém a já jsem věděla, že to musím rozjet.

Chtělo to hodně odvahy? „Buď padnu, nebo vyhraju?“
Přesně tak jsem jela. Ona vedla o 6 sekund nad Voroninovou a třetí místo bylo daleko, tak jsem si řekla, že i když umřu, tak to na placku vystačí, tak jsem jela vabank. Teď jsem ráda, že vůbec stojím. Mám místo nohou dva kameny. Mám docela velké křeče a už se těším na kolo, až se vyjedu.

Před závodem, když se jede takhle brzo, normálně na led nechodíte. Dnes jste to porušila.
Dopoledne normálně ještě spím, ale včera jsem usnula před 10. hodinou, byla jsem unavená a vůbec nevím z čeho. Dneska jsem byla vzhůru před osmou hodinou, tak jsem si řekla, že si půjdu zabruslit. Je to lepší, než kdybych byla celou dobu na pokoji.

Viděly jste se Esmee Visserovou? Vaši jízdu sledovala hodně napjatě.
Na dráze jsme si nic moc neřekly, tam nebyl čas, protože jsme spěchaly na vyhlášení. Pak jsem jí řekla, ať není smutná a nebrečí. Byla hodně smutná, protože zajela neuvěřitelný čas. Zajela tak, kdybych jela před ní, nevím, jestli bych to byla schopná zajet. Její čas mě nahecoval a jako sportovce ji strašně uznávám.

Sledovala jste průběžné mezičasy. Vedení se různě přelévalo.
Neříkejte to trenérovi, ale po očku jsem to sledovala na tabuli. Ne, že bych se koukala, ale svítí to buď zeleně, červeně, nebo neutrálně. A když se člověk podívá lehce před sebe, vidí to. Na rovince je to vidět.

Po trojce jste říkala, že největší odměnu máte na krku. Odměníte se nějak teď?
Nevím, budu hrozně ráda, až uvidím bráchu, už na mě čeká. Pak budu s rodinou, zítra půjdu s Niky Zdráhalovou na led, jestli jí budu moct nějak pomoct. Fakt nic nepotřebuju.

Vítězný skok Martiny Sáblíkové na pódiu | Foto: Matthias Schrader | Zdroj: ČTK/AP

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme