Koudelka o české skokanské reprezentaci: Je to smutné. Mám strach, co se bude dít, až skončím
Skoky na lyžích bývaly parádní českou disciplínou. Proslavili je třeba Jiří Raška, Pavel Ploc, Jaroslav Sakala nebo Jakub Janda. Dnes je českou jedničkou Roman Koudelka. Jak je na tom mladá nastupující generace českých skokanů? I na to se Koudelky ptal Pavel Petr.
Nestraší vás fakt, že je za vámi na domácí scéně velká propast?
Trochu to straší, je to zvláštní. Nechci, aby to vypadalo nafoukaně, ale mám trochu strach, že až skončím, tak co se tu bude dít. Máme tu dětské talenty kolem deseti dvanácti let… tam snad bude silnější generace.
Rozhovor reportéra Radiožurnálu Pavla Petra s Romanem Koudelkou o mladých českých skokanech na lyžích
V tuto chvíli vím, že Viktor Polášek má na to mě nahradit. I ostatní kluci jako Filip Sakala, Vojta Štursa nebo Česťa Kožíšek, ale je nás dohromady pět, co jsme schopni aspoň nějak závodit. Je to trochu smutné téma.
Není trochu frustrující, když člověk za sebou necítí konkurenci a že mu nikdo nedýchá na záda?
Já jsem se nikdy nechtěl poměřovat s českými skokany, vždy jsem se chtěl poměřovat se světovou špičkou, takže v tomto mi je to celkem jedno. Spíš se koukám, abych byl co nejlepší ve Světovém poháru a jestli budu v Česku první, druhý nebo třetí mi je celkem jedno, ale Světový pohár je pro mě priorita.
Lomnice nad Popelkou přilákala malé skokany. ‚Hlavně, že jsou spokojení,‘ těší správce areálu
Číst článek
Mladé závodníky vidíte kolem sebe prakticky dnes a denně. Co se v českém skoku děje špatně?
Když mi bylo patnáct nebo sedmnáct, tak jsem si také procházel určitou krizí. Ani jednou jsem ale nepřemýšlel, že bych skončil, tyto krize mě spíš posilovaly. Snažil jsem se o to více, abych se vrátil a mohl jezdit na Světové poháry.
Nevím, jestli to mladým v této chvíli nechybí. Já jsem ale ten typ člověka, že když mi něco nejde, tak se do toho zakousnu a nevím, jestli to oni nemají naopak. Že když jim něco nejde, tak jestli od toho neupustí a jestli to není příčina toho, že je teď český skok ve stavu, v jakém je.
Rakouský styl
Jak velký skok je deset let rozdílu mezi vámi a mladšími závodníky? Vnímáte, že spoustu věcí dělá mladší generace jinak, než jste třeba dělal vy?
Nějaké věci dělají určitě jinak. Já jsem zastánce rakouského stylu, kdy hlavně na jaře hodně trénuji v posilovně.
Nemáme špatný materiál, třeba za Japonskem neztrácíme, je to o přístupu, říká mladý skokan Sakala
Číst článek
Když si všichni myslí, že mají skokani volno, tak já prožívám největší muka a nejvíce se trápím. Mladí to takhle v tuto chvíli, myslím, nemají. To je ale otázka spíš pro ně.
Mladší tomu tedy dnes nedávají sto procent?
Já s nimi na trénincích nejsem, to musí vědět oni, jestli tomu sto procent dávají nebo ne. Věřím, že kluci, které jsem jmenoval a kteří jezdí Světový pohár, tak tomu maximum dávají. Jak se to děje u juniorů nebo dorostenců, opravdu netuším.
Hodně se chodím dívat do Lomnice na tréninky žáků, které trénuje Tomáš Portyk a Leoš Baroch. Tam musím říct, že se kluci opravdu snaží a trenéři pro něj dělají úplné maximum, proto jsem přesvědčený, že nám doroste generace, a že i když tam bude mezera, tak že tu skoky v zapomnění neupadnou. Jak to je v současné době u juniorů a dorostenců, si netroufám říci.
