‚Nebyli schopní se udržet v zatáčce.‘ Rychlobruslařský závod se na šampionátu měnil na kontaktní jízdu
Sprint na 500 metrů je tím nejatraktivnějším závodem, jaký rychlobruslaři mají. Někdo třeba spadne a srazí soupeře nebo s ním naopak jede v bezprostředním kontaktu. Dráha na mistrovství světa v Salt Lake City dělá tuto disciplínu ještě zajímavější, než jaká je obvykle.
Problémové jsou zatáčky, zvláště ta poslední. Jezdí se tu nejrychlejší časy na světě, takže v ní mají závodníci největší rychlost. Ovšem to není jediný důvod.
„Vzhledem k tomu, že je to již několikaletý ovál, tak má dráhu širokou čtyři metry. Dráhy, které se nově staví, mají šířku pět metrů. A právě ty mají poté v zatáčce větší poloměr. Markantní rozdíl je to především u chlapů, kteří jezdí vysokou rychlostí. Nebyli totiž schopní se udržet v té malé zatáčce, a dráhu si tak prodlužují, protože vyjíždí v té velké,“ vysvětluje trenér Petr Novák s tím, že se tak z nekontaktního sportu málem stává kontaktní, když se závodníci nezvládají udržet ve vnitřní dráze.
Stejnou situaci řešila mezi ženami i Nikola Zdráhalová, i když až takové potíže s tím neměla. „Chlapi tam jezdí určitě o hodně rychleji než ženy, takže je hodně důležitý nájezd do zatáčky. Pomáhají k tomu i brusle, které jsou do té zatáčky speciálně ohnuté,“ řekla Radiožurnálu česká rychlobruslařka.
„V malé zatáčce domů bylo vidět, jak to padalo. Nikola se jí bojí jet, ale tentokrát ji projela dobře,“ chválil Novák svou svěřenkyni po jejím druhém osobním rekordu, i když Zdráhalové na její nejslabší trati stačil až na 23. místo.
