S Koukalovou na Dachstein. Jeden den se biatlonistka kochá výhledy, druhý ‚plave v mlíce‘
V září je pro zimní sportovce těžké najít místa, kde by mohli trénovat na přírodním sněhu. Gabriela Koukalová už od mládí jezdí na rakouský ledovec Dachstein.
„Freiheit bis 3000 m!“ vítá lyžařská nadšence nápis pod střechou dolní stanice lanovky na Dachstein. Během pěti minut se odsud dostanou do nadmořské výšky tří kilometrů.
Nečeká se na nikoho, a tak i Gabriela Koukalová tentokrát dorazila s desetiminutovou rezervou. „Dochvilnost je moje výsada,“ rozesměje se do mikrofonu Radiožurnálu biatlonistka, která jindy dokáže na poslední chvíli spěchat i na vlastní závodní start. Na Dachsteinu ale byla už „minimálně několiksetkrát.“
V září je sníh pořád ještě vzácností a musí se za ním vyrazit relativně vysoko. I proto si zájemci musí připlatit. Jedna zpáteční jízdenka na lanovku stojí 37 eur, v přepočtu téměř tisíc korun.
Během jízdy pak pod sebou cestující mají klidně i 300metrovou hloubku. „Ze začátku jsem se vždycky hrozně bála, když foukal vítr. S lanovkou to houpe a člověk si připadá jak na moři, teď už ne,“ vzpomíná Koukalová.
Jedu, nebo stojím?
Nahoře je jeden stupeň pod nulou a prašan křupe pod nohama. Zrovna na tomto tréninku bude mít nad sebou azurovou oblohu. „Kochám se. V předchozích dnech nebylo vidět na krok, tak je příjemné vidět hory kolem,“ rozplývá se.
'Hlavní je se nepo…' Koukalová vyřešila utajené zranění a trénuje na Dachsteinu
Číst článek
Sluneční brýle jsou tentokrát nutné, jsou ale dny, kdy na Dachsteinu není vidět ani na krok. A i česká biatlonová hvězda zažila chvíle, kdy se bála, aby ji nestihl osud Bohumila Hanče a Václava Vrbaty. Běžců, kteří v roce 1913 zahynuli v Krkonoších
„Umí tady pořádně zafoukat. Třeba včera bylo tak nevlídno, že jsem neviděla ani na půl metru. Dostala jsem se do situace, kdy jsem nevěděla, jestli jedu, nebo stojím. Rázem jsem hodila takovou tlamu do závěje, že jsem se modlila, aby mě nikdo neviděl. Bylo to jako plavat v mlíce,“ líčí Gabriela Koukalová
