Snowboardistka Samková o rekonvalescenci: Jsem jako dítě, co se učí chodit
Snowboardkrosařka Eva Samková se zotavuje po těžkém zranění. Olympijská vítězka a mistryně světa si v polovině prosince zlomila obě nohy na Světovém poháru v Rakousku, ale její účast na Hrách v Pekingu je stále možná. Jak probíhá její rehabilitace, sdělila v rozhovoru pro Radiožurnál a Radiožurnál Sport.
Jste zhruba dva a půl týdne po zranění v Rakousku. Jak se cítíte?
Mám se docela dobře, všichni se o mě tak hezky starají a snaží se, abych se co nejdříve zahojila. Jsou na mě hodní, nemůžu si stěžovat. Člověk by mohl být naštvaný, že má zlomené obě nohy, což samozřejmě není úplná hitparáda, ale všichni se mi to snaží co nejvíce zpříjemnit. Mám dobrou náladu! (smích)
To je dobře, i vzhledem k tomu, že se to pak bude asi rychleji hojit. Jak to s vašimi kotníky aktuálně vypadá?
Před týdnem jsem byla na rentgenu, kde bylo vidět, že se to začíná spojovat. Jde zatím jen o tu měkkou tkáň, ale myslím, že se to spojilo docela dobře. Nevím, jestli budeme dělat ještě nějaké kontrolní snímky, ale na začátku ledna pojedu na kontrolu k panu doktorovi do Rakouska. Říkají, že na kostech je dobré to, že je to jediná část v těle, která když sroste, tak je ještě pevnější než předtím. Na měkkých tkáních, jako jsou vazy nebo svaly, zůstává jizva. Spíš tedy záleží na těch šlachách okolo.
Musím říct, že na to, jak je to blbé zranění, tak ta zlomenina naštěstí zasahuje do kotníku minimálně. Nohy mám vlastně zlomené těsně nad kotníkem, což je pak dobré pro hojení a rekonvalescenci.
Zmínila jste pana doktora, který vás operoval v Rakousku. On říkal, že olympiádu stihnete. Nevím, jestli to bylo s nadsázkou. Jak to vidíte vy?
Jestli stihnu olympiádu, tak to bude natěsno, není tam žádná časová rezerva. Dva měsíce, to je strašně málo času. Uvidíme, jak se to bude hojit, snažím se dát rehabilitaci co nejvíc, ale na olympiádu se neupínám. Jsem připravená, že se může stát, že na olympiádu nepojedu. Zároveň nechci jezdit na olympiádu, abych to tam jen tak plužila. To by nebylo dobré, vlastně brát i místo někomu, kdo může jezdit líp než já.
Olympiáda by byl příjemný bonus, říká trenér Jelínek o rekonvalescenci Samkové po zranění
Číst článek
Pokud by mi zranění dovolilo jezdit ještě někde předtím, bylo by to skvělé, ale zatím si vůbec nedokážu představit, kdy to bude. Je to těžké. Po operaci jsem si například říkala, že už asi nikdy nebudu chodit, a najednou o čtyři dny později už jsem poprvé ťapkala nějaké tři krůčky. Zatěžování kostí je důležité, pomáhá totiž srůstání a lepšímu hojení.
Olympijské závody jsou 10. a 12. února. Kdy nejpozději by bylo třeba stoupnout na prkno, abyste to, jak říkáte, neplužila?
To právě také vůbec nevím, je to vlastně první zranění tohoto typu, co mám. Může se stát, že si stoupnu poprvé na prkno a bude to dobré, ale také se může stát, že to bude úplně blbý. Čím více jezdím, tím lépe se cítím, takže toto je úplný opak. Ale kdyby mě to nebolelo a cítila bych, že si na prkně můžu dovolit to, co chci, tak bych chtěla přemluvit svou hlavu, abych to tam mohla posílat.
Pár zranění jsem už měla, když jsem třeba byla po operaci zkříženého vazu. Ale člověk šel na snowboard v době, když už věděl, že je to třeba půl roku po operaci. Chtěla bych minimálně týden před olympiádou jezdit, ale bůhví, jestli toho budu schopná.
Olympiáda, světový šampionát v hokeji i ve fotbale. Co nabídne svět sportu v roce 2022?
Číst článek
Ten pád na první pohled nevypadal nějak děsivě, ale ihned poté co jste padla za cílem na zem jste evidentně věděla, že to je špatné...
Věděla, zlomenou nohu jsem předtím měla dvakrát. Cítila jsem takový velký tupý tlak v kotnících. Člověk cítí, když si to jen narazí, po chvíli to odezní, tohle ale neodeznívalo a jenom se to horšilo. Prvních deset minut jsem si ještě myslela, že odjedu vsedě na skútru, ale pak už jsem viděla, že to nedám, že si mě musí zabalit.
Mně už se stalo tolik zranění, ale vždycky mi pomohla v tom, že už jsem pak tu chybu neudělala. Ale tuto chybu jsem ještě nikdy předtím neudělala, takže jsem byla potrestána. (smích)
Co bylo ten den horší - fyzická bolest, nebo ta psychická?
Mě to vlastně moc nebolelo. Dají vám takové ty oblbováky a kdyby mě to bolelo, tak si řeknu a ještě mi přidají (smích). Nejhorší bylo, když jsem přijela do nemocnice a tam mi řekli „máte obě nohy zlomený“ a já udělala „uááá“, prostě brek. V tu chvíli jsem ale neměla žádnou vidinu olympiády, člověk je zkrátka naštvaný, že má zlomené nohy! (smích)
Psychicky to bylo horší, první tři dny nebyly nic moc. Pak ale člověk začne trochu rozhýbávat nohy a začne se cítit trochu lépe.
Jak intenzivně probíhá rehabilitace?
Já mám naštěstí doma propůjčené věci na fyzikální léčbu, takže tu mám magnety a mikroproudy, to si tu můžu dvakrát denně dávat. Tím se prý skoro nejde předávkovat.
Nevím, co by se stalo, začaly by mi asi zářit kotníky a vzlétla bych! (smích)
A každý den k tomu jezdím na fyzioterapii, do toho mám ještě občas lymfodrenáž kvůli otokům atd. Do toho se občas snažím jít na rotoped podle toho, co kotníky vydrží. Máme naplánovaný trénink, ale ten se pořád mění. Měla jsem například dvakrát denně půlhodinu, ale pak jsem měla kotníky bolavé, tak jsem si dala den pauzu. Pak jsem zvládla třeba hodinu na rotopedu, člověk to furt ladí, je to vlastně docela intenzivní. Já měla pocit, že se budu válet doma, ale takhle odjedu z domu v 10 ráno a vrátím se v 5 odpoledne, nemám vůbec čas! (smích)
Můžete chodit sama, nebo jen pod dohledem fyzioterapeutů?
Chodím o berlích, spíš tedy pajdám. Udělám dva krůčky tady k vozíku třeba, ten využívám, když si chci odpočinout. Ale vlastně se docela pohybuji. Pro mě je to šok, že je to jen dva týdny a už na to mohu stoupat a zatěžovat to, jednu nohu více, druhou méně. Moje chození ale není moc bezpečného, vrávorám a jsem jako dítě, co se učí chodit.
