Když vidí laik poprvé skeletonové závody, tak se zdá, že je třeba rychlý rozběh, ale pak člověk nalehne hlavou dolů na tenkou desku s ocelovými noži a čeká, jak to dopadne.

„Ne, to vůbec ne,“ odmítá první dojem česká reprezentantka Anna Fernstädtová. „Řídí se koleny a rameny, někdy nohama. Pracuješ hodně s tlakem,“ vysvětluje Radiožurnálu.

22letá závodnice nejdřív bydlela ve Frankfurtu a posledních 9 let strávila právě v odsud nedalekém Berchtesgadenu. A protože měla několik minut cesty od domu ledové koryto, zkusila jízdu na saních hlavou dolů.

Po loňské zlomové sezoně se nedohodla s německým svazem a teď se chystá na evropský šampionát v českých barvách v zasněženém Königsee, kde napadlo 30 centimetrů čerstvého sněhu.

„To jsem ještě nezažila. Před rokem byla dlouhá zima, ale tolik sněhu jsme asi ještě neměli,“ říká Radiožurnálu šestá dívka z olympiády v Koreji velmi dobrou češtinou na to, že od svého jednoho roku žije rodačka z Prahy v Německu.

Na rychlém startu pracuje

„Sníh pro nás není tak dobrý. Ležet může, ale kdyby ty dvě hodiny, co závodíme, nesněžilo, bylo by to fajn. Třeba když startuješ vzadu, sníh padá do dráhy a čím víc sněhu, tím pomalejší je,“ vysvětluje Fernstädtová při pohledu na hustě padající sníh a ladovskou bílou krajinu.

Předpokladem ve skeletonových závodech by samozřejmě měly být rychlé nohy. Kvůli startu. „Měly by. Ale já je nemám. Můj start je hodně špatný. Pracujeme na tom, ale asi potřebujeme ještě trošku času,“ ví Anna Fernstädtová, kterou čeká v pátek souboj o historicky první českou skeletonovou medaili.

Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít