V Innsbrucku letos dva skokani přepadli přes mantinel. ‚Amatérská chyba,‘ říká Koudelka
Jezdit na lyžích do kopce je poměrně netradiční věc, v Innsbrucku to ale znají skokani na lyžích. Po dopadu zamíří do protisvahu a na něm nahoře zůstanou a čekají na známky. Jenomže co když někdo skáče na takovém můstku poprvé a neví, co ho čeká na kopci? Může to na první pohled vypadat komicky, ale neznalost takového můstku v Innsbrucku může způsobit vážná zranění. Letošní dva nešťastníci ale nakonec měli vlastně štěstí.
„Moc to nechápeme. Teď se to stalo dvakrát za rok a předtím se to nestalo hodně dlouhou dobu,“ naráží Čestmír Kožíšek na letošní Turné čtyř můstků.
V Innsbrucku letos dva skokani přepadli přes bariéru. ‚Amatérská chyba,‘ říká Koudelka
Kazach Sabiržan Muminov jel do protikopce příliš rychle, nestihl zabrzdit, do reklamního panelu narazil někde na úrovni stehen a udělal kotrmelec za mantinel. A teď se to stalo znovu, tentokrát mladému Norovi Thomasi Aasenovi Markengovi.
„Při tréninku to nikdo nepředpokládal, protože na základě zkušenosti z Turné čtyř můstků byly všechny týmy informovány o tom, že tady tohle nebezpečí je,“ vysvětluje pro Radiožurnál technický delegát skokanské části na mistrovství světa Ivo Greger.
„Musím říct, že by se ve mně krve nedořezal. Opravdu jsme byli kousek od velkého neštěstí. Myslím, že při něm museli stát všichni svatí, že to dopadlo takhle,“ popisuje pád mladého Nora, který vyletěl hodně vysoko, narazil do baneru od kolen dolů a následný zpomalený záběr ho odhaluje v pozici, za kterou by se nemusela stydět ani gymnastka se stuhou. Markeng se prohnul v zádech, ale hned byl na nohou.
„Amatérská chyba. Podcenil to a bohužel to dopadlo, jak to dopadlo. Potom už to bylo k smíchu, ale na začátku to nic veselého nebylo. Myslím, že měl i docela štěstí. Praštil se tam hlavou a mohlo to dopadnout mnohem hůř,“ říká český skokan Roman Koudelka.
Ne vždy to ale bylo v Innsbrucku tak, že skokani čekali na známky naproti kopci. Když si třeba pustíte záznam z Turné čtyř můstků z přelomu let 1996 a 1997, tak sice některé věci jako jméno Noriaki Kasai mezi závodníky jsou stejné jako dnes, ale tehdy skokani vyjeli na kopec a pak zase dolů a čekali na výsledek v nejnižším bodě můstku. Je prostě dobré vědět, když jdete poprvé na nový můstek, co čekat nejen od samotného skoku.
Škoda, že nebylo víc tréninků, říká Koudelka před startem šampionátu. Doma nemají Češi kde skákat
Číst článek
„Člověk si dává pozor, kouká se, když někdo jede před ním, jak dojížděl, jak vede stopa a všechno tohle. Je to určitě něco jiného, ale je to jen o prvním skoku a pak už je to v pohodě. Já měl štěstí, že jsem jezdil s Jakubem Jandou, který mi vždycky řekl, co který můstek obnáší,“ pochvaluje si Koudelka svého učitele Jandu.
A třeba Viktora Poláška učí aktuální zkušenosti právě z hrůzného pohledu na nebezpečný pád.
„Byl jsem nahoře v kukani, viděl jsem to přímo z vrchu. Hned první skok jsem viděl toho Nora, tak jsem si dával hlavně největší pozor tady nahoře,“ říká skokan Viktor Polášek, který se vyvaroval podobného scénáře a nezařadil se mezi novináře. Nor Markeng totiž neměl daleko k tomu, aby svým saltem nebo kotoulem zapadl přesně ke stolku televizní stanice Eurosport.
