Atletka Cachová musí v Ostravě zkusit druhou švihovou nohu
Robert Změlík, Tomáš Dvořák a Roman Šebrle. Právě tato jména posunula v minulosti Česko mezi vícebojařské velmoci. Jejich následovníky se můžou v budoucnu stát Adam Sebastian Helcelet anebo v ženách Kateřina Cachová.
Zatímco prvně jmenovaný bojuje o svou naději na medaili z ostravského mistrovství Evropy do třiadvaceti let v těchto chvílích, sedmibojařka Cachová řeší pár hodin před svým startem jiný problém. Co se svým zraněným stehenním svalem?
Kterou nohou se mám odrážet na stovce překážek? To není legrace ani otázka z kategorie science fiction, ale realita. Náhlá změna odrazové nohy na takto vrcholné akci by přitom u většiny atletů znamenala také konec jejich ambicím. Ne ovšem u Kateřiny Cachové.
Kateřina Cachová má poraněný stehenní sval. Musí tak na ME do 23 let změnit švihovou nohu
„U většiny lidí to moc nejde. Ale já jsem měla problém už před asi třemi lety a musela jsem se to naučit na opačnou nohu. Právě tady v Ostravě jsem běžela na tu, na kterou se chystám běžet teď. Tehdy jsem to zaběhla za 13,99, ještě na nízkých překážkách. Měla jsem to natrénováno a dva roky jsem takhle běhala.“
I přes určitou odrazovou obojživelnost vítkovické atletky jde o problém. Jak moc velký, to se ukáže už zanedlouho, neboť stovka překážek je úvodní disciplínou celého sedmiboje.
„Problém to je, protože od té doby běhám zase na svojí noze a na tu opačnou jsem to letos skoro netrénovala.“
Cachová tak vstoupí zítra do závodu nejspíš s pouhými dvěma absolvovanými tréninky stovky překážek, kdy používala jako švihovku svou pravou nohu.
„Před Kladnem jsem to musela zkusit, protože jinak bych víceboj nemohla vůbec jít. Zkusila jsem to na opačnou nohu a byl z toho čas 14,20. To je na první závod bez tréninku dobré.“
Naposledy za juniory
Navzdory svému handicapu zůstává Kateřina Cachová jedním z našich největších medailových želízek. Vizitka mistryně světa do sedmnácti let a juniorské mistryně Evropy ji k tomu předurčuje.
„Teď to bude určitě mnohem těžší, protože první medaile bývá nejlehčí – nikdo to nečeká a najednou to přijde. Tehdy jsem tady v Ostravě nebyla vůbec nervózní. V Srbsku už jsem obhajovala a byla jsem ve větším stresu, protože ode mě všichni něco čekali. Tady to bude zase to samé, a navíc je to domácí půda,“ říká jednadvacetiletá atletka, kterou zdravotní problémy pronásledují bohužel až příliš často.
I tak je ale odhodlána svést bitvu se svým osudem. Zvlášť když nadcházející sedmiboj je jejím posledním velkým závodem v mládežnické kategorii.
„Nejvíc mě stresuje, že nevím, jestli ta nebo ta noha. Kdybych věděla, že na jednu to umím a na druhou ne, měla bych jasno a zkusila to tak, jak to umím. Tahle nerozhodnost není nic moc.“
