Britové prožili atletickou noc snů. Během několika minut získali tři zlaté medaile
Večerní dění na Olympijském stadionu v Londýně označují ostrovní média jako největší noc v historii britské atletiky. Jessica Ennisová, Greg Rutherford a Mo Farah vybojovali pro sebe i Její Veličenstvo v rozpětí pár minut tři nejvzácnější kovy.
„Věříte tomu, co se teď děje na stadionu? To snad může být největší večer v dějinách naší atletiky,“ třásl se hlas reportérovi BBC, když britští sportovci připravili svým krajanům nezapomenutelný zážitek.
„Myslím, že označení olympijský vítěz se mi nikdy neomrzí. Mám teď ten nejúžasnější pocit na celém světě,“ chlubil se dálkař Greg Rutherford.
Zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek představil trojici zlatých britských atletů
Když Mo Farah vběhl to posledního kola, spustily tisíce Britů na stadionu tak nepředstavitelný ryk, že jeho energie donesla domácího běžce jakousi neviditelnou silou vítězně do cíle.
Včerejšek byl taky triumfem britského multikulturalismu – běloch Rutherford, míšenka Ennisová a černoch Farah, přistěhovalec ze Somálska, který v osmi letech neuměl ani slovo anglicky. Ti všichni se zahalili do britské vlajky, slavného Union Jacku, jako do toho nejúžasnějšího oblečení na světě.
Pod obrovským tlakem
„To se vám moc často nestane, že máte takovou velkou akci v podstatě na zápraží. Celý stadion křičí vaše jméno. Nic lepšího neexistuje, tohle je prostě nejlepší okamžik v mém životě. Tak tvrdě jsem pro tuhle chvíli pracoval. 120 mil týden co týden, úplně sám. Dlouhé trati jsou velmi osamělá záležitost,“ vyprávěl Mo Farah reportérovi BBC.
Naturalizovaný Somálec ale tentokrát sám nebyl – na plochu za ním přišly manželka s dcerou.
Půvabná sedmibojařka Jessica Ennisová se stala asi nejvýraznější tváří olympijských her a britského týmu.
Na cestující se usmívala z plakátů v metru, dívala se ráno do talířů z krabic kukuřičných vloček a kontrolovala se zdviženým obočím vklady v bankách. Ennisová nastoupit a vyhrát zkrátka musela.
„Já jsem prostě v šoku. Všichni mě tak strašlivě podporovali – diváci tady, moje rodina. Jsem tak hrozně moc šťastná,“ vyrážela ze sebe v přestávkách mezi vodopády slz jedna z nejlepších vícebojařek všech dob.
Za to, jak celý ten obrovský tlak zvládla, si vysloužila i obdiv české sedmibojařky Elišky Klučinové: „Opravdu ti fanoušci fandili všem, nejenom Jessice Ennisové, i když byl znatelný rozdíl, koho mají tady za domácího, ale bylo to fajn. Chová se mile, ale nevím, jestli má spoustu kamarádů, vůbec ji neznám. Většina holek se chová mile a člověk na nich jakoby pozná, jací jsou ve skutečnosti.“
