Český běžec Vaš si jde za svým snem. Odjel kvůli tomu až do Keni
V keňském městě Iten, kterému se přezdívá město šampionů, běhá snad úplně každý. Přesvědčil se o tom také David Vaš z Munic u Hluboké nad Vltavou. Pětadvacetiletý automechanik skončil na mistrovství České republiky v běhu do vrchu osmý. A protože se chtěl zlepšit, dal v práci výpověď a vydal se za splněním svého snu za keňskými vytrvalci.
„Všichni, co jezdíme na závody, vidíme hubené Keňany a říkáme si, že oni snad ani nic nejedí,“ pousmál se atlet Sokola České Budějovice David Vaš nad otázkou, která směřovala ke složení, ale i k množství pokrmů keňských vytrvalců.
„I já mám ale co dělat, abych vše snědl. Není se však čemu divit. Kvůli velké fyzické zátěži a vysoké nadmořské výšce je zde velký energetický výdej a tak je nutné hodně jíst a pít,“ říká český běžec.
Keňský Iten totiž leží ve výšce 2400 metrů nad mořem.
„Výběr potravin sice není tak velký jako v Evropě, ale moc se mi líbí, že mnoho potravin, co zde jíme, pochází přímo od místních farmářů. Naše běžecká strava je složená z hodně sacharidů jako rýže, brambory a ugali,“ vysvětluje Vaš.
„Ugali je zdejším národním jídlem. Jedná se o uvařenou kukuřičnou mouku s vodou. Je to jídlo, které je naprosto bez chuti. Nebo se zde jí čapátí, což jsou takové palačinky. Je v tom pšeničná mouka, třtinový cukr, voda a sůl. Čapátí se dá jíst jak na sladko, tak na slano. Ke snídani si zde hlavně ale dáváme tousty s čajem,“ říká český vytrvalec, který vidí za úspěchy keňských běžců především jejich odhodlání.
„Mají obrovskou vůli a touhu uspět. Běh je totiž jediný způsob, jak se mohou dostat z bídy. Díky penězům, které si běháním vydělají, pak mohou zabezpečit nejen sebe, ale i své rodiny,“ dodává David Vaš.