Chodkyně Drahotová skončila v Římě dvacátá. Už jsem to chtěla mít za sebou, prohlásila

Každý z nás se asi někdy vytrápil na dno. Něco se nám nedařilo, ale i když byla možnost úniku, všechno zabalit a vzdát, tak jsme ji nevyužili. Naprosto stejně na tom byla chodkyně Anežka Drahotová. Od juniorských kategorií obrovská naděje české atletiky, pro kterou je první olympijská sezona v životě i kvůli vleklému zranění nohy tou nejtěžší. V Římě si 104 dní před startem v Riu protrpěla dvacetikilometrový závod.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Chodkyně Anežka Drahotová | Foto: Tomáš Kohout

Italští bersaglieri, elitní vojáci, běžně hrávají za běhu. Snad z úcty k chodcům a chodkyním při zahájení týmového šampionátu na stadionu jen stáli.

Ale závodnice se do toho pustily zostra hned po startu u Kolosea. A Anežce Drahotové se soupeřky záhy začaly vzdalovat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Já, ač to vypadalo, že se nekoncentruju, že jsem třeba zpomalovala a zrychlovala, tak jsem se snažila. Tím, jak to bylo velký úsilí, jsem vydržela vždycky jenom chvíli, hodnotila po závodě v Římě chodkyně Anežka Drahotová

Když hlasatel zmínil, že prochází mladá talentovaná Češka, ta to ani nezaslechla. „Bylo pro mě těžký vnímat italský komentář, když italsky nerozumím. Věděla jsem, že tam nejsem, to mi trošku vadilo,“ říkala Drahotová.

Je zvyklá chodívat vepředu, držet tempo třeba i s nejlepšími Číňankami, ne pohybovat kolem dvacátého místa.

„Nebylo tam to, že člověk chce bojovat. Bylo tam spíš to, že už to chci mít za sebou. Já, ač to vypadalo, že se nekoncentruju, že jsem třeba zpomalovala a zrychlovala, tak jsem se snažila. Tím, jak to bylo velký úsilí, jsem vydržela vždycky jenom chvíli. Musím říct, že jsem z toho tak trošku překvapená,“ pokračovala.

Další pocity Drahotové si jistě domyslíte. Jen ona sama byla na trati a co jí v tu chvíli letělo hlavou, pak ani raději nechtěla prozradit. Jen věděla, že ji aspoň nebolí zraněná noha.

Trenér Ivo Piták nad tím vším také dumal, ale při závodě to nedal znát. Při udílení taktických pokynů a povzbuzování si v ničem nezadal s horkokrevnými Ekvádorci, zatímco na druhé straně trati, namotané do dvoukilometrové smyčky, stály Anežčiny rodiče a její dvojče Eliška.

Právě její hlas přiměl Drahotovou nevzdat v olympijské sezoně tolik důležitý závod. „Já mám ráda, když mi fandí sestra, protože ona mi rozumí. Musím říct, že jsem dala na její hlas a v závodě mi to pomohlo. Je dokázaný, že není moc dobrý, aby členové rodiny jezdili na závody, protože to člověka znervózní, ale já jsem byla ráda, že tady jsou,“ potěšilo českou chodkyni.

Tomáš Kohout, Radek Šamša Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme