Cítila jsem se jako babička, přiznala únavu Ptáčníková

Zatím nejlepší české umístění vybojovala na mistrovství světa v atletice v Tegu Jiřina Ptáčníková. Zase skočila na šampionátu stejně jako světová rekordmanka Jelena Isinbajevová - 465 centimetrů. A skončila sedmá, protože s ní - stejně jako v hale v Dauha - prohrála jen na pokusy. To jediné ji trochu mrzelo. Rozhovor s českou tyčkařkou natočil Tomáš Kohout.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiřina Ptáčníková | Foto: David Kubíček

Po kvalifikaci jste říkala, že chcete překvapit, nakonec jste sedmá ve svém letošním nejlepším výkonu – zklamaná tedy nejste, nebo ano?

„Před finále jsem si dala cíl být do osmého místa, což se mi o fous splnilo. Odjížděla jsem na mistrovství světa s tím, že mám skočeno 4.60 a odjíždět budu s 4.65, můžu být maximálně spokojená. Navíc mám skalpy takových skokanek jako Rogowská, Spiegelburgová… Mám radost!“

Přehrát

00:00 / 00:00

Tyčkařka Ptáčníková se cítila unavená, se sedmým místem na MS je ale spokojená

Ty čtyři metry a pětašedesát centimetrů jste dala hned napoprvé, nepřekvapila jste tím tak trochu i samu sebe?

„Já ani nevím, ještě jsem si to tak nějak nestihla přehrát v hlavě. Určitě jsem byla překvapená, když tam ta laťka zůstala, protože kdykoli předtím jsem o ni jen lehounce štrejchla, spadla. Mohlo to být i o pět centimetrů lepší, ale jsem celá nějak rozbolavělá, připadám si jako babička. Záda i ruce mě bolí… 4.70 nevím, proč jsem shazovala, výšku to mělo, jenom jsem asi neodhadla stojany.“

Cítíte větší únavu než na jiných závodech? Cítit se jako babička u vás není úplně běžná záležitost.

„Myslím si, že na mě dnes tak trochu dopadl problém s aklimatizací. Dopoledne jsem se cítila dobře, ale když jsem pak vzala tyč do ruky, bylo hotovo, jako by mě přejel parní válec. Rozeskakovala jsem se pomalu a přišlo mi, že až na těch 4.65 jsem chytla nějakou jiskru. Akorát že ta rychle odešla. Nevím, jestli to může být tím, že je dnes takové dusno, nebo tím, že jsme tu už dvanáctý den a padá na nás únava.“

Jak se vlastně závodí v tomto počasí, kdy je vlhkost vzduchu skoro devadesát procent a teplota skoro třicet stupňů?

„Oproti tomu, jak bylo, když jsme v půl šesté přišli na sektor, je tohle už nádhera. Tam jsem udělala krok a už jsem brala ručník, abych si utřela pot, byl to s odpuštěním hnus.“

Máte už vymyšlené plány na další průběh sezony?

„Vůbec nevím, doufám, že tady odchytnu manažera a probereme nějaké další starty. Uvidím taky, jestli dám dohromady záda, je totiž možné, že pro mě sezona už skončí. Nechce se mi kvůli případným dvěma závodům riskovat, že se zraním, když mě čeká příprava na olympiádu.“

Tomáš Kohout, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme