Mladí atleti mají stále povědomí o českých sportovních hvězdách

Republikovým finále v Praze na Strahově vyvrcholil dnes druhý obnovený ročník pohybového programu Odznak všestrannosti olympijských vítězů, který organizují desetibojaři Robert Změlík a Roman Šebrle ve spolupráci s českou armádou.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Odznak všestrannosti olympijských vítězů

Odznak všestrannosti olympijských vítězů | Foto: David Kubíček

Jeho cílem je ukázat dětem krásu sportu, který je v současnosti „utlačován" počítačovými hrami a obecně moderními technologiemi. Přes 30 000 přímých účastníků, z nichž jich do finále na Strahově proniklo 326, dokázalo, že zájem o sport mezi mládeží znovu roste.

Stadion Evžena Rošického ožil na dva dny křikem dětí, které se v jeho areálu mísily se sportovními legendami. Málokomu z nejmladší generace už sice jména jako Imrich Bugár, František Halíř, Radek Hošek či Anna Krausová něco řeknou. Děti ale ví, že lidé oblečení v červenomodrých tričkách se jmenovkou ve sportu kdysi hodně znamenali. Je to prý pro ně dobrá motivace chtít dosáhnout podobných úspěchů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Mladí atleti mají stále povědomí o českých sportovních hvězdách

„Kdyby se to někomu z nás jednou podařilo, byl by to obrovský úspěch. Když se člověk dostane třeba na mistrovství světa, hrozně mu musí stoupnout sebevědomí. I jenom být tady pro nás hodně znamená, protože dřív jsme ve škole jen tak sportovali, ale nikdo z nás si nemyslel, že bychom mohli dojít až sem," říká jedna z účastnic finálového klání Aneta Procházková, která se aktivně věnuje atletice.

To její kamarádka Tereza Novotná hraje už šest let softbal a pokoušela se dostat i do reprezentace. Nad otázkou, zda ji spíš než sport nebaví třeba počítačové hry, se zamračí.

„Mně to na počítači nijak zvlášť nebaví, ale je fakt, že hodně lidí kolem mě spíš sedí u obrazovky, než aby dělalo sport," zamyslí se mladá softbalistka nad problémem, o kterém se toho v posledních letech mnoho namluvilo i napsalo. Přitom se dívá přes moje rameno na hlouček sportovních legend stojících opodál a zasní se:

„Představuju si, jaké by to bylo tady jednou takhle stát a vítat děti." Anetu Procházkovou prý hlavně překvapilo, že někdejší olympionici nemají pražádné hvězdné manýry a naopak se chovají ke všem okolo jako rovný k rovnému.

„Když jsem byla malá, vždycky jsem si myslela, že sportovci, které vidím v televizi, jsou něco víc. A teď jsem tady a můžu k nim přijít, zeptat se, jak jim to kdysi šlo, a oni se mnou mluví a všem přejí, aby se jim dařilo," rozzáří se Aneta a jako důkaz mává Věře Čáslavské, legendární gymnastce, která jí s úsměvem oplácí stejnou mincí.

Sportuju, abych nenakynula

Na Strahově se ve finále Odznaku všestrannosti sešlo celkem 326 dětí z celé republiky. Na začátku celého letošního ročníku jich ale bylo přes 30 000, a to už svědčí o tom, že sport má stále v životě české mládeže důležité místo.

„Skoro všichni z družstva se věnujeme sportu i mimo školu. Takovéhle akce jsou fajn i proto, že se můžeme potkávat s jinými sportovci a dá nám to zkušenosti do života," pochvaluje si kapitán družstva z Kaplice Dominik Vícha.

Kromě zkušeností má ale sport z hlediska dětí mnohá další pozitiva. Třeba... „Sportovat bych chtěla i do budoucna, abych se nemusela pořád jen válet u televize a časem nějak nenakynula."

Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme