Na atletickém oválu i v životě to Zátopkovým ladilo bezvadně

Zátopkovi. Kdo by je neznal? Emil, čtyřnásobný olympijský vítěz na vytrvaleckých tratích, který trénoval v bagančatech, a Dana. Ta ovládla olympiádu jednou v oštěpu. Dnes je to přesně devadesát let ode dne, kdy se oba dva narodili.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dana Zátopková | Foto: Jan Sklenář

I když hlavně Emil velmi tvrdě trénoval, často až po práci za tmy, život Zátopkových nebyl samozřejmě pouze o sportu. On i Dana pocházeli z Moravy, a tak si rádi společně zazpívali nebo si občas dali skleničku vína. Ale ne ve všem se sportovní pár úplně shodl.

„Já jsem už v šest hodin ráno něco šrouboval nebo jsem viděl, že je potřeba udělat poličku, tak už jsem něco řezal – a domovník už na mě zespodu klepal, že je ještě noc, abych tam nedělal binec,“ smál se Emil Zátopek.

„Já jsem tím hodně trpěla, že Emil vstával tak brzo a vždycky něco kutil. Tak jsem vždycky vyletěla z postele a říkala jsem mu, jestli mi to nepřeje, že mám takové dobré spaní. A pamatuju si, že jednou mi řekl ‚Dušinko, zítra je sobota, tak můžeš spát tak dlouho, jak chce, třeba až do půl sedmé.‘,“ připojuje vzpomínku jeho manželka Dana.

Přehrát

00:00 / 00:00

Manželé Dana a Emil Zátopkovi se narodili přesně před 90 lety, v životě i na atletickém oválu jim to ladilo skvěle

A když už tedy po Emilovi vstala i Dana, rádi spolu posnídali, ale ani v jídle si ti dva až tak moc nerozuměli - možná i kvůli svým disciplínám. Dana potřebovala coby oštěpařka hodně síly, a tak si ráda dala maso, které naopak vytrvalci Emilovi až tolik nevonělo.

Ale těch společných věcí snad přece jen bylo víc: oba měli shodně blízko k dětem, přestože mít vlastní jim nebylo přáno. Za svůj život objeli oba snad tisíce nejrůznějších besed.

„Jak to mám udělat, abych se při běhání tolik nezadýchala?“ ptala se v rozhlasovém klubu dětí Domino v roce 1984 malá holčička.

„Myslím, že není správné snažit se nedýchat, člověk se přece věnuje běhání, aby se zadýchal. To je kouzlo běhu, že dovede zaměstnat dýchací orgány, nervy, celý vnitřní aparát. Člověk se nemusí stydět, že se zadýchá,“ vysvětloval Emil Zátopek.

„Pamatujete si přezdívku, kterou jste měl po celém světě?“ ptal se další z přítomných.

„Jojo, Lokomotiva, nebo Česká lokomotiva, protože prý jsem funěl tak, že mě bylo slyšet až na tribunách…“

Svých devadesátin se nejlepší český olympionik dvacátého století nedožil, a tak můžeme popřát bohužel jen jeho ženě a legendární oštěpařce. I tak, paní Dano, všechno nejlepší!

Tereza Jelínková, Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme